Blokády, stávky, občanské nepokoje a desítky mrtvých. Takové bylo předvolební zpravodajství z Bangladéše. „Vypadá to, že volby budou letos k ničemu,“ shodovali se obyvatelé stopadesátimiliónové muslimské země. V neděli 5. ledna sice lidé šli k urnám, ale příliš velký luxus výběru neměli: opozice se rozhodla desáté svobodné volby bojkotovat a ve více než polovině obvodů tak byla jedinou kandidující stranou aktuálně vládnoucí Lidová liga.
Mohlo by se zdát, že předvolební mumraj není v Bangladéši nic až tak neobvyklého – minulé volby na konci roku 2008 mohly proběhnout jen díky tomu, že tehdejší prezident zrušil dva roky trvající výjimečný stav. Jenže zatímco ten byl ještě aspoň výsledkem handrkování dvou nejsilnějších stran o vliv, tentokrát už šlo o samotnou legitimitu parlamentních voleb. K jejich bojkotu vyzvala nejprve hlavní opoziční Bangladéšská nacionalistická strana (BNP), počátkem prosince se přidal i předseda třetí nejsilnější Národní strany a bývalý vojenský prezident H. M. Eršád. A protože Bangladéšské islámské společenství (Džamáat-e islámí) bylo v srpnu 2013 zakázáno, zůstala Lidová liga jedinou relevantní stranou ve volbách. Ve 153 ze 300 jednomandátových obvodů bylo dokonce o výsledku předem rozhodnuto, protože na listinách byl pouze jeden kandidát.
Černý den v dějinách Bangladéše
Po Vánocích navíc Bangladéš zachvátila vlna občanských nepokojů, kterou odstartovala výzva opozice k blokádám a stávkám s cílem znemožnit uskutečnění voleb. Bojkot přerůstal v násilí hraničící s terorismem – blokády hlavních dopravních tahů totiž často končily zapalováním vlaků či autobusů. Při pouličních bitkách už zahynulo okolo stovky lidí a popelem lehlo i 120 volebních místností. Téměř všichni opoziční vůdcové se přestali ukazovat na veřejnosti a předsedkyně BNP Cháleda Zijá označila 5. leden jako černý den v dějinách země. Zprávy světových médií hovoří až o osmnácti mrtvých během střetů v den voleb.
„Relativně malá země, kterou však obývá 150 milionů lidí, je už tak jednou z nejchudších na světě a čtvrtina obyvatel zde žije pod hranicí chudoby. Ekonomika největší krejčovské dílny světa (export z 80 procent tvoří oblečení) je kvůli pokračujícím blokádám ochromena.“
Je vůbec možné najít z takové situace nějakou cestu ven? Jistá možnost by tu byla. Opozice říká, že k volbám by ji dostalo jedině to, kdyby je zorganizovala nestranická a neutrální prozatímní vláda. Takový požadavek by se nám mohl zdát poněkud obskurní, jenže specifická instituce nestranného dozorce, který vládne po dobu voleb až do vzniku nového politického kabinetu, fungovala v Bangladéši celkem spolehlivě už od roku 1990 – dokud ji před třemi lety nezrušila Lidová liga, jež tak zneužila své ústavní většiny v jednokomorovém parlamentu. Vládnoucí strana nyní zůstává u moci až do jmenování nového kabinetu a opozice samozřejmě hned přiběhla s vysvětlením, že to vše se děje jen proto, aby se volby daly snáze zmanipulovat. Premiérka Šejch Hasíná, dcera prvního bangladéšského prezidenta Mudžíbura Rahmána, však všechny výzvy ignoruje. Místo nestranické vlády raději vytvořila kabinet vícebarevný, který by podle ní měl zemi volbami bezpečně provést. Skutečnost je taková, že situaci už více než týden kontroluje bangladéšská armáda.
Za vším hledej ženu
Současná politická krize v Bangladéši by se jistě dala interpretovat jako spravedlivý protest „autentických nacionalistů“ proti zneužití vládní moci. Spíše bychom ji však mohli číst jako příběh malichernosti, osobní nevraživosti a naprostého nedostatku velkorysosti. Hlavní příčinou současné situace je totiž prostá lidská nenávist, která panuje mezi dvěma hlavními stranami, přesněji řečeno mezi jejich vůdkyněmi. Tu se pokoušel zlomit už i generální tajemník OSN Pan Ki-mun, který obě tvrdohlavé dámy přes telefon nabádal, aby spolu začaly mluvit a dohodly se na řešení. Těžko říct, zda jeho apel najde odezvu.
S výjimkou dvouletého výjimečného stavu neseděl za posledních dvaadvacet let v bangladéšském premiérském křesle nikdo jiný než Šejch Hasíná Vadžíd nebo Bégam Cháleda Zijá a bangladéšská politická scéna je dlouhodobě polarizovaná do faktického systému dvou stran. To přináší opakované obstrukce v parlamentu, protestní stávky opozice i odborů proti vládnoucí straně a neschopnost se na čemkoli shodnout. Posledním zrnkem soli do starých ran je pak probíhající soud s válečnými zločinci z období války za nezávislost v roce 1971. V procesu bylo obviněno několik vrcholných představitelů Džamáat-e islámí a BNP, padly už čtyři rozsudky smrti a jeden z politiků byl před měsícem popraven.
Moudřejší ustoupí?
Bangladéš si však přetrvávajícími tahanicemi zadělává i na problém hospodářský. Relativně malá země, kterou však obývá 150 milionů lidí, je už tak jednou z nejchudších na světě a čtvrtina obyvatel zde žije pod hranicí chudoby. Ekonomika největší krejčovské dílny světa (export z 80 procent tvoří oblečení) je kvůli pokračujícím blokádám ochromena. V tomto kontextu možná překvapí, že Evropská unie coby odběratel většiny bangladéšského vývozu odmítla vyslat do země své pozorovatele, podobně jako USA nebo Commonwealth.
Rozhodující však bude, jak se k situaci postaví Indie. Není žádným tajemstvím, že sekulární Lidová liga je jejím dlouhodobým spojencem. Vztahy obou zemí nebyly nikdy lepší než v posledních pěti letech. Hasína šla Indii na ruku nejen v obchodních a diplomatických záležitostech, ale třeba i tím, že přestala poskytovat azyl indickým separatistům. Nacionalisté už sice vidí indická vojska, kterak čekají na bangladéšských hranicích, aby podobně jako při osvobozenecké válce v roce 1971 vyřešila vnitřní záležitosti svého menšího souseda ve svůj prospěch, ale skutečnost nejspíš bude méně akční. Indie, pro kterou je chudý Bangladéš nejen lukrativním odbytištěm, ale i strategickým spojencem totiž potřebuje, aby se s ní přátelila celá země, a ne jen jedna postarší dáma.
Dá se tedy očekávat, že indická diplomacie bude na Hasínu tlačit, aby se po volbách znovu pokusila navázat dialog s opozicí a vymyslela nové řešení současné volební krize. Je jasné, že další volby se jen těžko mohou uskutečnit až v roce 2019, jak bylo původně plánováno. Ideální by bylo, kdyby se volební repete podařilo uspořádat do půl roku. Pokud ne, můžeme očekávat novou vlnu násilí a možná i vyhlášení dalšího výjimečného stavu. Klíčem ke vzájemné domluvě by nakonec mohla být právě dříve zakázaná Džamáat-e islámí. Vládnoucí Lidová liga má totiž strach, že pokud se k moci dostane otevřeně muslimská BNP, znovu povolí činnost dnes ilegální islamistické strany a společně zosnují velkolepou pomstu. Záleží tedy na tom, zda Cháleda Zijá dokáže na rozdíl od své sokyně učinit velkorysé gesto, vyslyší její prosby a ponechá islámský blok mimo zákon.
Buď jak buď, hlavní otázka, kterou si nyní Bangladéš klade, nezní „Kdo vyhrál volby?“, nýbrž „Co se teď bude dít dál?“
Autor je indolog.