O některých vzorcích chování, třeba o plnění spíží trvanlivými potravinami v očekávání apokalypsy, si leckdo ještě před pár týdny myslel, že jde o specificky českou reakci. Fotky prázdných polic v supermarketech se ale daly pořídit i v Británii nebo Nizozemí. Když se první slunečný víkend po nařízeních omezujících sdružování na veřejnosti vyhrnuli lidé k pivním okýnkům, měli Češi za to, že jde o typickou českou ignoranci. Francouzi měli zase pocit, že se jedná o typickou francouzskou ignoranci. I dojmu, že „tohle může vymyslet jenom naše vláda, kterou baví pořád něco zakazovat a omezovat svobodu“ propadají lidé v různých zemích po celém světě.
Momentálně už platí opatření omezující kontakt mezi lidmi ve velké části Evropy. Státy vycházejí z nepříliš odlišných závěrů odborníků a také se navzájem inspirují. Některé z nich jsou ale přísnější než jiné, což přitahuje pozornost médií. Zejména, když se ve strategiích obrany proti koronaviru liší dvě sousedící země. Starostové příhraničních belgických měst teď vzkazují do Nizozemí, kde jsou stále otevřené obchody a až 99 lidí tu pořád může být na jednom místě, že jejich přístup je nekompetentní a směšný. V Dánsku zase chtějí někteří zamezit dojíždění Švédů, kteří musí ve své zemi dodržovat podstatně méně bezpečnostních opatření.
Švédové nechávají školy otevřené i proto, aby zdravotníci, řidiči, prodavači a doplňovači zboží mohli zůstat v práci a aby se nebezpečí nákazy nevystavovali prarodiče dětí.
Právě severské země se často mytizují. Bývají považovány za natolik vyspělé a progresivní, až to vypadá, že každý problém zvládnou vyřešit lépe než zbytek Evropy a ještě u toho přijmout stovky tisíc uprchlíků, narovnat genderovou nerovnost a vyprodukovat stohy detektivek. V našich představách v těchto zemích vládne socialismus a životy občanů jsou zde do detailů řízeny státem. Pojďme se proto o něco podrobněji podívat na to, jaká je ve Skandinávii situace v době pandemie a jak ji jednotlivé státy zvládají. Zaměříme se přitom především na Norsko a Švédsko, které se ve svých přístupech markantně liší. Dánsko se chová velmi podobně jako Norsko – obě země zavedla plošná nařízení a zákazy, Dánsko mnohdy přísnější. I Finsko, kde je nakažených zatím nejméně, přistupuje ke stejným opatřením – největší region Uusimaa, který je zatím nejvíce zasažený, je už nějakou dobu izolovaný.
Norsko: hodnoty ježka
O Norech teď expatské weby píší, že ve špatných časech přivolávají svého „vnitřního Vikinga“, klidného a odolného bojovníka, tedy stav mysli podobný tomu, co v Británii za války hlásaly plakáty s nápisy „Keep calm and carry on“. Norská média, která častěji než ta naše oslovují občany přímo a nezřídka výchovným tónem, teď působí obzvlášť motivačně a zdůrazňují hodnoty, které by měly být obecně respektovány. Podle webu norské veřejnoprávní televize NRK by teď lidé měli ocenit typické „vlastnosti ježka“. „Obvykle je za hrdinu považován lev, ale v době, kdy je Institut veřejného zdraví přesvědčen, že opatření budeme muset dodržovat až 18 měsíců, je lepší v bezpečí trpělivě čekat na lepší časy. Jako ježek,“ píše Christian Nicolai Bjørke.
Prvního občana s koronavirem v Norsku zaznamenali jen o pár dní dřív než v Česku. Situace vzápětí prudce eskalovala, když se do země, stejně jako u nás, vraceli rekreační lyžaři z Rakouska a Itálie. První nařízení vedoucí k omezení kontaktu mezi lidmi tu byla zavedena také 12. března. V zemi jsou zavřené školy, kadeřnictví, kosmetické salony a další místa, kde vás neobslouží bez přímého kontaktu. Restaurace mohou fungovat, pokud zajistí, že je mezi hosty vzdálenost alespoň metr. Hranice jsou kontrolovány a přijíždějící umisťováni do karantény. Doporučuje se zůstávat doma a do práce chodit pouze tehdy, je-li to nutné. Od 19. března mají navíc Norové zakázáno jezdit na chaty, aby nepřetížili okresní nemocnice.
Právě toto nařízení nesou Norové obzvlášť těžce. „Blíží se Velikonoce, a to je pro ně snad největší svátek, důležitější než Vánoce. Oslo bývá tou dobou úplně vylidněné, ve školách jsou celotýdenní prázdniny, ale teď nikam jet nemůžete,“ popisuje Eva Spira, Češka, která tu žije už 18 let. „Část lidí se to snaží různě obcházet, třeba mění trvalé bydliště nebo se pokoušeli rezervovat si v místě chaty hotel, dokud jim ho nezavřeli. Některé odlehlé regiony ale vydávají ještě přísnější nařízení než centrální vláda. Snaží se tak ochránit před příjezdem lidí z měst.“
Ve více než pětimilionové zemi je zatím přes 4000 nakažených, také je ovšem vysoký počet otestovaných. Právě na vysoké „protestovanosti“ populace svůj boj s koronavirem Norové zakládají. Zatímco u nás je zatím přes 48 tisíc otestovaných, v Norsku bylo provedeno více než 90 tisíc testů. Všechna data uvádí pravidelně aktualizovaná stránka Norského institutu veřejného zdraví. Norové mají o svých nakažených také o něco lepší přehled, na webu zmíněného institutu funguje webová stránka, kterou má doporučeno navštívit každý, kdo pociťuje příznaky. Lidé zde vyplňují podrobný dotazník o tom, kde se v poslední době pohybovali, s kým se viděli, jak se cítí a tak dále. Popis svých příznaků už zadalo 51 tisíc lidí, ze kterých je podle odborníků skutečně nakaženo méně než pět procent.
Miliardy pro podniky a živnostníky
Zkraje minulého týdne se v zemi spekulovalo o tom, zda vláda neuvolní některá nařízení, například zda neotevře alespoň některé třídy základních škol. Ministryně školství Guri Melby vyzvala místní úřady, aby zvážily možnosti vytvoření výjimek pro ohrožené děti z nevyhovujících rodin, pro které jsou školy jediným bezpečným prostředím. Do budoucna má v plánu pro tyto děti i pro děti z venkova přijít s alternativním plánem, pokud by školy dále zůstávaly zavřené. Zatím to tak je, v úterý 24. března vláda prodloužila krizová opatření až do Velikonoc.
Média v Norsku samozřejmě pečlivě monitorují počet nezaměstnaných, kterých je tu kvůli koronakrizi nejvíce od druhé světové války. Podle veřejnoprávní NRK žádá teď o podporu přes 10 procent pracovní síly. V některých oblastech, zejména v zemědělství, naopak chybějí desítky tisíc pracovníků z jiných zemí, což by mohlo potravinářskému průmyslu působit velký problém. Vláda proto prodloužila možnost pobírat maximální dávku v nezaměstnanosti do 30. června a reaguje také na doporučení odborníků, aby finančními injekcemi pomohla malým i velkým podnikům, a zvládla tak krizi lépe než v roce 2008.
Po vládní tiskové konferenci, která se odehrála v pátek, je jasné, že krizové balíčky norské vlády přinesou do ekonomiky přes 310 miliard norských korun. Komplexní balíček je připraven pro firmy, start-upy i drobné živnostníky, více peněz dostanou také obce. Po dobu dvou měsíců nebo déle navíc ministr průmyslu plánuje investovat 10 až 20 miliard přímo do krizí zasažených podniků. Aftenposten uvádí, že další pomoc je podle ministra „na cestě“.
Peněz je dost
Současně Norové s obavami sledují, jak se daří jejich ropnému fondu, který vznikl po objevu ropy v Severním moři koncem šedesátých let a udělal jejich zemi jednu z nejbohatších na světě. Fond investuje příjmy z prodeje ropy a spravuje deset bilionů norských korun. V přepočtu na obyvatele včetně dětí to na každého dělá asi 4,6 milionu v české měně, momentálně má za sebou fond druhý nejlepší rok v historii. Je tedy pochopitelné, že v tomto státě zápletky komediálních seriálů nezřídka spočívají v tom, že někdo absolutní náhodou pohádkově zbohatne a i v současné situaci, kdy se pád nevyhnul ani ropnému fondu, píší sloupkaři o tom, že peněz je stále dost a momentálně by jich Norsko mělo hodně utratit.
Ropný fond má nového manažera, multimiliardáře Nicolaie Tangena, který zbohatl díky svému patnáctiletému působení v londýnském finančním světě. V rozhovorech mluví o tom, že by rád viděl zavedení stoprocentní dědické daně. „Myslím, že je nespravedlivé, že se někdo narodí už bohatý,“ opakuje Tangen v rozhovorech. „Každý by měl začít na nule a vydělat si prací.“ I v Norsku jsou však lidé, kteří vykonávají náročná povolání za nízké mzdy, nebo lidé na ulici. Levicový deník Klassekampen poukazuje na to, že epidemií budou nejvíce postižení právě nízkopříjmoví obyvatelé. „Máte-li pouze základní vzdělání, máte trojnásobně vyšší pravděpodobnost chronické plicní choroby, než kdybyste měli vysokoškolské vzdělání,“ uvádí v textu o situaci řidičů nebo prodavaček. Začínají se také objevovat zprávy o obavách těch, kterým docházejí peníze na nájem.
Ovšem zatímco velikost norského finančního polštáře se porovnává se zásobami jiných států těžko, některé věci jsou stejné skoro všude. I Norové se potýkají s nedostatkem ventilátorů a obavami, že pokud epidemie eskaluje, bude ve zdejších nemocnicích na jednotkách intenzivní péče ležet až 1200 lidí. Online fóra jsou zahlcená otázkami typu: „Je-li zakázáno vycházet ve skupině více než pěti lidí, vztahuje se to i na členy mé rodiny? Můžeme se v parku potkat s jinou rodinou?“ Média přinášejí ankety ukazující, kolik obyvatel si nacpalo spíž těstovinami a rýží. A veřejné pobouření vzbuzují všichni, kdo se za pěkného počasí procházejí venku ve skupinkách nebo jezdí na chaty. Na fotkách z Norska ale neuvidíte zdaleka tolik roušek jako u nás – norští odborníci nevěří, že jsou skutečně užitečné, a doporučují je nosit jen ve zdravotnických zařízeních.
Testování a trackování
Ve veřejné debatě teď zaznívají názory autorit, které volají po lehkém uvolnění současných opatření, například po izolaci pouze zranitelných lidí a rozsáhlejším testování, tak, jako to požaduje expert na mezinárodní vztahy a známý komentátor Asle Toje. Ředitelka Institutu veřejného zdraví, s níž veřejnoprávní NRK vedlo rozhovor po telefonu, protože je v domácí karanténě, však varuje, že Norsko by mohlo udržovat opatření proti koronaviru až 18 měsíců, respektive tak dlouho, dokud nevznikne vakcína.
„Nemůžeme samozřejmě dlouho fungovat za stavu, kdy je většina obchodů zavřená a lidé musí být doma. Pokud se nám podaří snížit infekci na zvládnutelnou úroveň, musíme zvýšit testovací kapacitu,“ říká. Proto institut nejvíce pracuje právě na rozšíření systému detekce infekcí. Momentálně už média informují o tom, že bude brzy k dispozici test, který prokáže přítomnost koronaviru zpětně – podle vytvořených protilátek pozná, zda jste byli v minulosti nakaženi, i když jste žádné příznaky nepocítili. Současně se vyvíjí aplikace, která by měla shromažďovat data o pohybu každého, kdo si ji nainstaluje do telefonu. Díky ní bude stejně jako v Jižní Koreji nebo Singapuru možné zjistit, kde se kdo pohyboval a s kým přišel do kontaktu během posledních 30 dní. Výzkumníci současně upozorňují, že by po epidemii měla být všechna data smazána, vynález totiž představuje vážný zásah do osobních svobod. I u nás by jistě oznámení něčeho podobného vzbudilo přinejmenším rozruch. (Vědci z ČVUT mezitím vyvíjejí aplikaci, která by vás měla upozornit na místa, kde se koncentruje větší množství lidí, a pomoci vám například vybrat si k nákupu méně frekventované místo.)
Švédsko: lidé musí žít jako jindy
Kromě vlastního postupu ale Norové samozřejmě monitorují také chování svých sousedů – a Švédsko tu budí znepokojení stejně jako v Dánsku. „Zatímco Norsko zakázalo cestování na chaty, vlaky ve Švédsku jezdí jako obvykle. Nákupní střediska jsou otevřená. Stejně tak bary, restaurace a tělocvičny,“ píše NRK. „Zatímco my bychom neměli narazit na více než pět lidí najednou, ve Švédsku existuje pouze zákaz shromažďování více než 50 lidí.“
Švédské úřady zatím kromě tohoto nařízení skutečně pouze vydávají doporučení, a ta nejpřísnější jen nemocným a ohroženým osobám, které by měly zůstat doma. Od úterý jsou pak zakázány návštěvy v domovech seniorů. Zbytek společnosti má ale podle zdejších autorit fungovat co možná nejnormálněji. „Počet nakažených lidí ve Švédsku však dostává politiky pod velký tlak,“ domnívá se norská veřejnoprávní televize.
Otevřené ve Švédsku zůstaly i školy pro děti prvního stupně a školky, další ročníky a studenti středních a vysokých se však učí online. Kulturní a sportovní akce stopku nedostaly. „Neexistují žádné důkazy o tom, že uzavření škol pomáhá zabránit tomu, aby starší lidé umírali,“ řekl médiím hlavní epidemiolog Anders Tegnell. V zemi, kde žije dvakrát více lidí než v Norsku, je sice nakažených zatím o něco méně, úmrtnost je však výrazně vyšší. Otestováno bylo podle pár dní starých údajů zdejšího institutu veřejného zdraví jen něco přes 24 tisíc lidí.
Švédská vláda se také pustila do mírnění rozsahu ekonomické krize – bude teď garantovat 70 procent částky, kterou si podniky zasažené epidemií mohou půjčit od bank. Stát také nabízí, že bude podnikům hradit 50 procent nájmu. Opatření je míněno zejména jako pomoc pro střední a malé firmy. V pondělním rozhovoru pro deník Dagens Nyheter však ministryně financí zmínila také úmysl vlády vstupovat do podílnictví velkých podniků, s odkazem například na převzetí italských aerolinek Alitalia státem. Živnostníci budou do konce června platit snížené odvody. Podle Reuters budou všechna tato opatření stát švédskou vládu 300 miliard švédských korun.
Nic mimořádného
Na první pohled to v zemi nevypadá, že by se dělo něco zvláštního. „Na ulicích je sice méně lidí a lidé také častěji pracují z domova, většina podniků však zůstává otevřená jako obvykle,“ píše deník Dagsavisen. „I tady se ale zpřísnila pravidla. Aby se netvořily fronty u barů, nesmějí si už lidé v bistrech a restauracích objednávat u pultu, všichni musí být obslouženi vsedě u stolů.“ Kadeřnictví nebo tetovací salony mají však stále otevřeno. I hranice jsou otevřené. Politici pouze nabádají, aby každý jakoukoli cestu opatrně zvážil.
„Zkuste porovnat švédský přístup s tím, co svým občanům řekly dánské úřady,“ píše expatský web The Local. „Zrušte velikonoční oběd. Odložte rodinné návštěvy, nejezděte na výlety ani po památkách, nařizují v Dánsku. Oproti tomu Švédský institut veřejného zdraví uvedl jen: je potřeba před Velikonoci promyslet, zda je cestování opravdu nutné.“ Ministryně zahraničí Ann Linde v rozhovoru uvádí, že země jde svojí vlastní cestou, protože má důvěru ve své odborníky. Roušky se tu také nenosí, jak je vidět i na fotkách pořízených už za epidemie. Přesto nejsou švédské ulice beze změny, v centru zdejších měst se provoz přece jen zmírnil. Stockholmskou veřejnou dopravou teď jezdí asi o polovinu lidí méně a zdá se, že lidé skutečně pečlivě dodržují rozestupy.
„Nemůžeme zákonem ošetřit nebo zakázat všechno. Jde také o selský rozum každého z nás,“ řekl minulý týden švédský premiér Stefan Löftven na tiskové konferenci. The Local však upozorňuje, že výraz „folkvett“ označuje ještě něco jiného než selský rozum. Jde o vnitřní etiku, kterou od sebe Švédové očekávají a která se nedá naučit. „Ve vašich životech přijdou momenty, kdy budete muset něco obětovat, a to ne jen pro sebe, ale taky pro ostatní kolem vás a ostatní obyvatele této země,“ řekl doslova švédský premiér ve svém projevu. „Jeden z těchto momentů přišel právě teď.“ Žádné další restrikce ale zatím neoznámil. „Každý se musí zapojit a snažit se, i když to může být frustrující.“
Přestože tedy stát nevydává mnoho plošných nařízení, například stockholmský dopravní podnik sám omezil počet vypravených autobusů a dalších dopravních prostředků. „Kulturní události jsou většinou zrušené – i mnoho těch menších, kam by víc než 50 lidí stejně nepřišlo,“ vysvětluje Rado Ištok, který ve Stockholmu šest let působí jako nezávislý umělecký kurátor. „Nekonaly se ani v době, kdy se ještě mohlo sdružovat až 500 lidí, umělecké instituce jsou prostě samy od sebe proaktivní.“
Nejvíc nakažených nemá příznaky
„Švédský postoj ke krizi je založen na propočtech zdejších epidemiologů ohledně kapacity místních nemocnic,“ vysvětluje Paul Frank z Lundské univerzity. Podle zveřejněných údajů je zjevné, že počítají s mnohem menším počtem hospitalizací než Norové, Dánové nebo Britové. „Švédové totiž věří, že mnoho nakažených nebude pociťovat žádné symptomy a z pětice těch, kteří ano, bude třeba hospitalizovat jen jednoho. Zatím však v zemi neprobíhá žádné strukturované testování, ani nemáme důkazy o těch, kteří Covid-19 prodělali a uzdravili se.“
Teorie o tom, že existuje mnoho bezpříznakových lidí, je samozřejmě slyšet od odborníků z různých zemí, například Island se díky své malé velikosti rovnou pustil do plošného testování lidí, tedy i těch, kteří kašel nebo teplotu nemají. Pochvalné reakce na jeho strategii podporují přesvědčení, že je nakažených více, než si myslíme, ale velká část prostě neonemocní. Ve Švédsku je navíc zatím výskyt nákazy nerovnoměrný, z velkých měst, kterých je zde málo, byl výrazně zasažen jen Stockholm. Podle Franka přitom Švédové nechávají školy otevřené i proto, aby zdravotníci, řidiči, prodavači a doplňovači zboží mohli zůstat v práci a aby se nebezpečí nákazy nevystavovali prarodiče dětí. Zbytek pracujících je z velké části navyklý na režim home office.
Švédský styl: sedět doma je normální
„Zatímco lidé v různých zemích světa už pomalu lezou po zdech, jednadvacetiletou Cajsu Wiking nijak neznervózňuje, že teď bude muset většinu času trávit doma, ve svém jednopokojovém bytě v Upsalle,“ píše BBC. „Být doma nám nedělá problém, nejsme moc společenští, pokud nás srovnáte s jinými národy. Uklidím si v šatníku, budu doma cvičit a taky toho víc přečtu,“ říká Cajsa. BBC také upozorňuje na to, že ve Švédsku je podle Eurostatu nejvyšší počet domácností tvořených pouze jedním bezdětným single obyvatelem. Zato na jihu Evropy na jednom místě často bydlí i několikagenerační rodina.
Mnoho komentátorů teď poukazuje na to, že Švédové jsou skutečně zvyklí chovat se, jako by kolem zuřila epidemie, i normálně. Běžně se od sebe na veřejnosti drží dál a nemají ve zvyku dávat se do řeči s cizími lidmi. V dopravních prostředcích bývají pasažéři usazení v co největší vzdálenosti od sebe. Švédská publicistka Lola Akinmade Äkerström, píšící o zdejší kultuře, dodává, že lidé často zůstávají doma, i když je třeba jen bolí hlava. „Částečně proto, že zaměstnavatelé nechtějí, aby do práce chodili nemocní.“ Navíc mají v zemi velmi štědrou nemocenskou. Jedna třetina Švédů navíc pracuje z domova i normálně a celé dvě třetiny občas. Jsou zvyklí na flexibilní pracovní dobu, takže z práce klidně odcházejí uprostřed odpoledne, aby vyzvedli děti ze školy, a pak se k nedodělaným úkolům vracejí doma. Texty o tom, jak je pro ně teď překvapivé číst například americké rady bližním, jak se mají při home officu chovat a strukturovat si čas nebo kdy skypovat s babičkou, se teď objevily v několika médiích.
„Osobně jsem v centru města nebyl asi deset dní, nemám důvod, předměstí, kde bydlím, jsou ve Stockholmu soběstačná, skoro každé má malé centrum s občanskou vybaveností,“ poukazuje Rado Ištok na výhodu polycentrických švédských velkoměst. Na rozdíl od italských a španělských náměstíček a center protkaných úzkými uličkami zaplněnými lidmi tu k mnoha intenzivním sociálním kontaktům nedochází. „Většina lidí má hned za domem nějaký lesopark s jezerem, společenské akce jsou zrušené, nikdo z mých známých se teď nehrne na kávu. S trochou nadsázky by se dalo souhlasit s tím, že každodenní život ve Stockholmu se od stavu za pandemie opravdu tolik neliší, čas strávený se sebou samotným se tu považuje za stejně kvalitní jako čas strávený s druhými. Sedět doma není nic výjimečného.“
Švédská ruleta?
Samozřejmě ne všichni všichni Švédové doporučení dodržují. Styl života většiny obyvatel ale současným potřebám společenské izolace vyhovuje a lidé naslouchají apelům premiéra. „Nikdo v téhle krizi není sám, každý z nás má velkou zodpovědnost a společně ji zvládneme,“ prohlásil premiér Stefan Löfven. Podle průzkumů většina Švédů jeho řeč sledovala a věří, že se země dokáže s epidemií popasovat dobře.
Už brzy budeme moci říct, zda švédskou jistotu v sebe samé neovlivní ani stoupající počty nakažených a mrtvých a znepokojené zahraniční reakce. Veřejnoprávní SVT v neděli přinesla souhrn nejrůznějších negativních hodnocení švédské strategie – zmiňuje pochybovačný tón New York Times nebo znepokojení sousedů, Norska a Dánska. Zejména Dánsko nešetří kritikou, podle některých médií jsou Švédové se svými reakcemi vždy o týden pozadu. Epidemiolog Anders Tegnell však kontruje tím, že v Dánsku se podle něj řídí spíš politickými než vědeckými úvahami. Britský Guardian mezitím píše o švédském matematikovi z Lundské univerzity, který zdejší strategii přirovnal k hraní ruské rulety. „Jsem hluboce znepokojený. Raději bych Stockholm viděl izolovaný a v karanténě,“ řekl Guardianu jiný odborník, virolog Fredrik Elgh. „Jsme skoro jediná země, která nedělá všechno, co může.“ Jeho kolega z Univerzity Umeå se zase zamýšlí nad tím, „kolik životů chce ještě vláda obětovat, aby ekonomika utrpěla co nejméně“.
„Historie ukáže, jak švédské vědecké závěry obstojí. Pokud je ale řeč o každodenním fungování společnosti, zdejší návyk na práci z domova a možnost se spolehnout na kvalitní technologie patří k normám, které se v době koronakrize rozhodně osvědčují,“ myslí si BBC.
Autorka je redaktorka Alarmu.
(Poznámka redakce: Den po vydání textu Švédsko mírně zpřísnilo některá doporučení a nařízení, jejich momentální aktualizaci najdete tady.)