Foto Ben Skála (Benfoto), Wikimedia Commons (CC BY-SA 4.0)
Populismus. To je strašná věc. Přidat důchodcům je populismus, zatímco snížit daně je zodpovědná politika. Není to ale náhodou přesně naopak, a není náhodou čirým populismem program koalice Spolu, který plánuje zdevastovat státní rozpočet způsobem, o jakém by se ani Schillerové nesnilo?
Populismem se podobně jako komunismem u nás nálepkovalo kdeco tak dlouho, až obojí ztratilo význam. V Česku se za populismus často označuje jednání, kdy si někdo takzvaně kupuje voliče. Kupovat si voliče může jen populista. Nepopulista své voliče nejspíš nenávidí a škodí jim pro jejich dobro. Jelikož jsme jednoduchá země, považuje se za kupování voličů pouze případ, kdy někdo někomu přidá nějaké peníze, které mu přímo pošle na účet. Ideálně někomu, kdo moc peněz nemá. Kupováním voličů tak bylo třeba pastelkovné, tedy příspěvek státu na nákup školních potřeb pro děti. Kupováním voličů ale není třeba zrušení daně z nabytí nemovitostí, protože se to netýká chudých lidí. Za populismus, jaký tu nezavedla ani KSČ, pak byl označen pokus zavést pro všechny děti ve školách obědy zdarma.
Pokud je rozdávání peněz chudým populismus a kupování voličů, co je potom rozdávání peněz bohatým nebo alespoň zajištěným?
Dalším populismem je přidávání peněz důchodcům. Nepopulistické by nejspíš bylo nechat je umřít hlady nebo vyjídat popelnice. Současný průměrný důchod, který získáte po odpracování třiceti pěti let, což je vůbec nejvyšší nutná doba v Evropě, je něco přes 15 tisíc korun. To není zrovna hitparáda. Jedna z věcí, která nás po roce 1989 šokovala, byli němečtí senioři, kteří ze svých důchodů mohli jezdit na zájezdy po Evropě a objevovali tehdy v luxusních dvoupatrových autobusech také Česko. Tohle byl jeden ze symbolů, které jsme plánovali dohnat. Skoro se to povedlo. Akorát tedy naši důchodci nejezdí po Evropě a neválí se na Ibize, ale zato je autobusy po celá léta svážely na prodejní akce předražených hrnců, kde se upisovali k nevýhodným půjčkám na další podobné krámy. Místo poznávacího výletu po Evropě je pak čekal exekutor, který jim sebral barák. Jaká země, taková Ibiza.
Když koalice ANO a ODS v listopadu osekala daně a udělala do státního rozpočtu díru ve výši sto miliard, prezentovala to ODS tak, že přidává všem peníze. Čím víc kdo vydělával, tím víc dostal přidáno, a ti, co vydělávali málo, nedostali přidáno skoro nic. Něco jako Robin Hood, ale naopak. ODS rozdává peníze svým voličům, kteří přitom na rozdíl od důchodců pracují a vydělávají peníze. A současně prosazuje zákony, které seberou peníze těm na dně. Pokud je rozdávání peněz chudým populismus a kupování voličů, co je potom rozdávání peněz bohatým nebo alespoň zajištěným? Populismus je udělat do rozpočtu jen tak díru sto miliard a neřešit, kde se na to vezme. Populismus také je, když šikanujete lidi, kteří vaši voliči nejsou a vy víte, že nikdy nebudou, a prezentujete to svým voličům jako výraz odpovědnosti.
Takhle fungovala už TOP 09 ve vládě Petra Nečase po ekonomické krizi. Vzpomeňme na Jaromíra Drábka, který se v krizi rozhodl šikanovat lidi, kteří neměli práci, když je chtěl honit se smetákem po obci v rámci nucených prací nebo se hlásit pravidelně na poště, jako bychom nebyli všichni sobě rovní, jako by snad nevolnictví a povinná robota nebyly už dávno zrušené…
Ano, tohle je populismus.