Foto Alarm / Barbora Doležalová
Parlamentních voleb na Maltě se tento rok účastnilo celkem šest politických uskupení, reálně se ale rozhoduje pouze mezi dvěma největšími a nejstaršími stranami. Volební průzkumy přičítaly jasné vítězství současné vládnoucí straně, což se potvrdilo už v sobotu dopoledne v průběhu sčítání hlasů. Labour Party (Partit Laburista) tak vstupuje do třetího volebního období s volebním výsledkem 55,1 procenta hlasů. Nationalist Party (Partit Nazzjonalista) v čele s Bernardem Grechem získala 41,7 procenta. Rozdíl mezi oběma stranami činí 39 474 voličských hlasů a maltskými médii je označován za masivní. Právě rozdíl hlasů je v posledních letech při každých volbách středobodem zájmu a ukazatelem úspěchu jednotlivých stran, a to až do té míry, že se okamžitě komodifikuje a stává se součástí potisku oblečení, které si můžete obléct už na divoké povolební oslavy, kvůli kterým v pondělí po volbách zavřely i některé školy a ty, které zůstaly otevřené, dětem povolovaly absenci.
Správně zvolené kvóty jsou prokázaným podpůrným řešením, které nám může pomoci v tom, aby nebyla polovina populace extrémně podreprezentovaná.
V porovnání s minulými volbami v roce 2017 ovšem obě strany ztratily tisíce hlasů a tomu odpovídá i nejmenší volební účast za posledních sedmdesát let – byť 85,6 procenta představuje (např. oproti České republice) stále enormní podíl voličů. V osmdesátých a devadesátých letech dosahovala účast až 96 procent, od té doby ale stále klesá.
Maltské volby – jako každé jiné – mají svá specifika: volí se zde ve 13 obvodech a z každého obvodu pak vzejde pět zvolených poslanců či poslankyň. Výsledný počet se může podle okolností změnit, ale musí být vždy lichý. Preferenční hlasy nejsou početně nikterak omezeny, a dokonce můžete volit i napříč stranami podle svých sympatií. Hlas číslo jedna je ale vždy hlavní a určuje, jakou stranu nakonec volíte. Už od padesátých let vždy byla ve vládě pouze jedna strana, koalice nebyla od té doby nikdy potřeba.
Kontroverzní šeky
Už v únoru vláda oznámila, že pracující i studenti a studentky obdrží stoeurové šeky (lidé v důchodovém věku nebo na sociálních dávkách pak dvě stě euro) jako „finanční injekci, která bude generovat ekonomickou aktivitu“. Tyto peníze lidé obdrželi přibližně dvanáct dní před volbami. Ne však všichni. Ženy a další pracující lidé v domácnosti tuto podporu nedostali. Podle Maltské ženské lobby je tento krok jasným signálem, že práce v domácnosti je brána jako samozřejmost a není dostatečně (nebo vůbec) oceňována – a to v prostředí, kde až do roku 1981 ženy nemohly pracovat ve veřejném sektoru a ukončovaly své kariéry poté, co vstoupily do manželského svazku. Až do roku 1993 navíc ženy měly v manželství podřadnou rozhodovací roli a menší rodičovská práva. Některá práva ženy získaly se vstupem země do Evropské unie v roce 2004, když v čele vlády stála Nationalist Party. Tehdejší Labour Party byla proti členství – Malta se o vstup do EU pokoušela už od devadesátých let, ale s každým vítězstvím Labour Party byly žádosti o členství staženy.
Přestože se volby odehrávají v sobotu po celý den a hlasy se sčítají den následující, konečné, detailní výsledky se ohlašují až v pondělí. Tím volby ale nekončí – přesnou podobu kabinetu budeme znát možná až za několik týdnů kvůli takzvanému korektivnímu mechanismu či „casual election“ (jedná se o mimořádné volby konané za účelem doplnění uvolněného místa). Zato vítězná strana byla letos i díky elektronickému sčítání hlasů známa už v neděli dopoledne. Labour Party vsadila na silného lídra, a proto si v podstatě vystačila s billboardy zobrazujícími Roberta Abelu s manželkou Lydií nebo pouze s nápisem „Robert Abela 2022“.
Legalizace potratů?
Robert Abela, současný a budoucí premiér, při univerzitní debatě přislíbil, že se tématem veřejné debaty stanou potraty (které jsou na Maltě stále ilegální a hrozí za ně odnětí svobody v délce od 18 měsíců do tří let). Sama Labour Party ale do svého politického programu žádné podobné prohlášení nedala, a tak jedinými stranami, které otevřeně podporují změnu zákona, jsou ADPD a Volt, jejichž šance na zvolení byly téměř nulové. Obě strany požadují dekriminalizaci potratů a zlepšení práv a životních podmínek LGBTQ+ osob.
Malta v roce 2017 legalizovala stejnopohlavní svazky a umožnila uvádět v osobních průkazech genderově neutrální znak X, takže mnoha lidem zrušení antipotratového zákona připadá jako logický krok. Lídři obou nejsilnějších stran shodně řekli, že „chtějí porozumět lidem, kteří potraty podstupují“, a Abela dodal, že by za to neměl být nikdo stigmatizován, čímž však nemyslel samotné ženy, nýbrž své stranické kolegy a kolegyně. Také Grech je prý zastáncem širší veřejné debaty, ale zároveň poznamenal, že jeho strana je pro život „od narození do smrti“. Vypadá to tedy, že se Malta legalizace potratů hned tak nedočká.
Vražda novinářky
Jedním z nejviditelnějších témat voleb byla korupce, která do výsledku ovšem nikterak nezasáhla. Podobně tomu je u událostí z let 2016 a 2017, které vedly k politické krizi a odstoupení premiéra Josepha Muscata (Labour Party). Osobou, která tyto události spojuje, je investigativní novinářka a aktivistka Daphne Caruana Galizia. Právě ona od roku 2008 na svém blogu Running Commentary publikovala informace o korupci, praní peněz či nepotismu, přičemž terčem kritiky byla zejména Labour Party. Galizia pokračovala v publikování svých komentářů a investigativních vyšetřování i přes neustálé výhružky, které vyvrcholily po zveřejnění závažných informací o roli významných politických představitelů v kauze Panama Papers. Investigativní novinářka ale byla na pomyslném seznamu nežádoucích osob už dlouhou dobu. V roce 2006 dokonce někdo zapálil dům, ve kterém spala její rodina, v průběhu několika let byli zabiti tři její psi, jejichž těla útočníci nechali ležet před domovními dveřmi.
Její blog dosahoval obrovské čtenosti. Poslední komentář Galizia napsala 16. října 2017. Ten den byla zavražděna poblíž svého domu bombou nastraženou v autě. Na uctění její památky, ale také životů mnoha dalších žen, které na Maltě byly zabity, i tento rok 8. března na Mezinárodní den žen pořádaly neziskové organizace demonstraci volající po systémových změnách a zastavení femicidy. Zásadním politickým tématem se ale tato problematika nestala.
Zelená politika
Ani životnímu prostředí nebyla navzdory obřím developerským zásahům věnována větší pozornost. Strany do svých programů sice tuto kapitolu začlenily, ale kromě zákazu dovozu jednorázových plastů nebo podpory elektrifikace vozidel příliš konkrétních kroků nezmínily. Zelená politika byla nepřekvapivě meritem zájmu ADPD, která sice dosáhla relativního úspěchu, ale objevují se zprávy, že se strana obrátí na ústavní soud, neboť jí centrální (a jediná) volební komise neposkytla přístup k údajům o hlasování, jak to udělala u dvou největších stran.
Není to poprvé, kdy se menší strany snaží narovnat volební systém, který je podle nich diskriminuje ve výsledném přepočtu hlasů na křesla v parlamentu. Podle lídra ADPD Carmela Cacoparda to poukazuje na silné napojení vládnoucích stran na státní instituce. Ale nestaví se proti tomu jen strany, ale i voliči, kteří se rozhodli nepodporovat volební systém a nejít k volbám, ze kterých vždy vzejde jako vítěz jedna ze dvou velkých stran. I tomu je ostatně přičítána nejnižší volební účast od roku 1955.
Kvóty pomohou
Na Maltě se jedná o první volby, jichž se mohla účastnit i mládež ve věku od šestnácti let. Další prvenství má nový zákon podporující vyšší zastoupení žen v politice. Nejedná se ovšem o vnitrostranické genderové kvóty, které doporučují určité procentuální zastoupení žen a mužů na kandidátních listinách, ale o „rezervovaná křesla“. Tento maltský zákon má ovšem několik podmínek. Má platit pouze tehdy, pokud zastoupení některého genderu nebude dosahovat 40 procent a pokud se do parlamentu dostanou pouze dvě politické strany. Za situace, kdy by se do parlamentu dostala i třetí strana, toto pravidlo nebude použito. V minulých volbách ovšem dvě největší strany získaly 97,7 procenta hlasů, menší zbylé strany tedy společně nedosáhly ani tří procent, a podobně tomu je i v nynějších volbách.
Už v pondělí bylo zřejmé, že po prvním kole byly zvoleny pouze čtyři ženy ze 42 kandidujících – z toho tři za Labour Party. Miriam Dalli byla dokonce zvolena ve dvou obvodech, to ale tristní situaci v maltské politice rozhodně nezachrání a Malta se nejen neposouvá k genderově vyrovnanějšímu parlamentu, ale naopak se od něj vzdaluje. Pokud totiž kandidující vyhrají ve dvou obvodech, musí si vybrat, který budou zastupovat. V tom druhém podstoupí své místo kandidátovi nebo kandidátce na druhém místě. V praxi to znamená, že ke čtyřem ženám zvoleným v prvním kole se má šanci přidat ještě dalších nejúspěšnějších dvanáct – šest z každé z obou dominantních stran. Poté nastává fáze „casual election“, která určí nejen jména doplňovaných politiků a političek, ale i počet křesel v jednokomorovém parlamentu. Genderové kvóty budou uplatněny až po tomto procesu. Každopádně i s uplatněním podpůrného mechanismu nebude mít maltský parlament víc než 21 procent poslankyň, bez něj by jich ale měl nejspíš pouhých šest procent. Přesná čísla však budou známa až v průběhu dubna.
Nepřátelé kvót mohou tvrdit, že kvóty stejně ničemu nepomáhají, na druhé straně ale můžeme vidět, že sázet na „přirozený“ vývoj politické reprezentace by bylo přinejmenším naivní – k nárůstu počtu žen v rozhodovacích pozicích totiž nemusí vůbec dojít, nehledě na to, jak dlouho by takový proces případně trval. Mina Jack Tolu, trans nebinární kandidující za ADPD, například předpokládá, že za takto malým počtem zvolených žen je právě špatně zvolený mechanismus kvót, kvůli kterému lidé ženy aktivně nevolí s tím, že se do parlamentu dostanou díky rezervovaným místům. Jak moc ale kvóty ovlivnily rozhodování voličstva, s jistotou nelze říct.
Mnohá média mluví už nyní o příliš početném parlamentu, který se nejspíš ještě o několik křesel rozroste kvůli zákonu o genderové rovnosti. Kdyby byly genderové kvóty uplatňovány na kandidátských listinách, a nikoli v závěrečném počtu poslanců a poslankyň, problém s rostoucím počtem míst v parlamentu by to sice vyřešilo, odpor vůči kvótám ale nikoli. Negativní hlasy přitom nezaznívaly jen mezi laickou veřejností, ale i na konferenci Women as Peacemakers pořádané Výborem pro genderovou rovnost a sexuální diverzitu ve spolupráci s ministerstvem zahraničních věcí a evropských záležitostí. Stávající genderové kvóty přitom podle některých účastnic konference nesplňují požadavky nynější doby, kdy je třeba pohlížet nejen na zastoupení žen a mužů, ale i lidí jiné než cisheterosexuální bílé identity. Jak to udělat v parlamentu, kde je nově pouze pětina žen, zůstává otázkou. Pokud však gender budeme považovat za podřadnou kategorii, která v politice nebo ve vědě nemá místo, budeme narážet na další slepé skvrny. Politika se má přizpůsobit struktuře a potřebám lidí, nikoli naopak.
Správně zvolené kvóty jsou prokázaným podpůrným řešením, které nám může pomoci v tom, aby nebyla polovina populace extrémně podreprezentovaná. Výsledkem nemá být pouze navýšení počtu žen v rozhodovacích pozicích, ale zejména aktivní hledání lidí s různými životními zkušenostmi – a to maltská (ale i česká) politika bohužel výrazně postrádá. A v dalších pěti letech postrádat bude.
Autorka je bohemistka a studentka kulturálních studií.