Foto Spát doma
Už jen 25 nocí pod střechou zbývá šedesátce lidí, kteří jsou ubytovaní v humanitárních hostelech vyhrazených od začátků covidové epidemie pro zranitelné osoby. Jak uvádí iniciativa Spát doma, hostely sice nejsou adekvátní náhradou důstojného bydlení, osobám na ulici ale umožnily s podporou sociálních služeb radikálně zlepšit svou situaci, stabilizovat svůj fyzický a psychický stav a hledat si práci. Momentálně jich v hostelech bydlí 150, přičemž 60 nemá zajištěnou žádnou náhradu. „Začali jsme v půl sedmé, měli jsme tady proslovy o situacích lidí na hostelech i hosty z Iniciativy Hlavák, protože naše problémy spolu souvisejí. Jsou tu koncerty muzikantů bez domova, budou se číst básně, vaří tu Food Not Bombs a taky se tu bude přespávat,“ popsal akci asi hodinu po jejím začátku Honza Voves z iniciativy Spát doma. „Jde o symbolický akt, chceme, aby si nás všimli radní, až půjdou ráno do práce, a viděli, že nám na těch lidech záleží a že není možné je nechat znovu skončit na ulici.“
Nedokážu se ráno vzbudit špinavá a ulepená bez toho, abych se mohla najíst nebo umejt. Chci být v kontaktu se svou dcerou a to by, kdybych se ocitla znovu na ulici, nešlo.
Desítky lidí bez domova se mohly díky nouzovému ubytování zřízenému před dvěma lety kvůli koronavirové krizi stabilizovat. „Za pobyt na hostelu jsem zařídila spoustu věcí. Zaevidovala jsem se na úřadě, pobírám dávky, půl roku jsem chodila pracovat na dohodu o pracovní činnosti, vyřídila jsem si výpis rejstříku, udělala jsem si novou občanku,“ říká šestatřicetiletá Jolana, kterou cituje web iniciativy Spát doma. „Měla jsem zázemí, kde jsem mohla vyřizovat všechny tyhle věci. Je důležitý, abych měla stálý bydlení a mohla nastoupit zase někam do práce.“ Dvaačtyřicetiletá Mirka se bojí znovu skončit bez střechy nad hlavou. „Už bych to psychicky nedala se vrátit, není mi už 20. Nedokážu se ráno vzbudit špinavá a ulepená bez toho, abych se mohla najíst nebo umejt. Chci být v kontaktu se svou dcerou a to by, kdybych se ocitla znovu na ulici, nešlo.“
Iniciativa na městské radní směřuje dva požadavky. „Je potřeba zajistit, že 60 lidí se nebude muset stěhovat bez náhrady, chceme, aby jim město zajistilo ubytování minimálně do 1. dubna 2023,“ říká Voves, podle kterého je ale třeba řešit problém bezdomovectví také systémově. „Proto máme i druhý požadavek. Chceme, aby město uspořádalo tzv. občanské shromáždění s tématem bytové krize, také nejpozději do 1. dubna 2023.“ Občanské shromáždění Voves definuje jako nástroj participativní demokracie spočívající ve vytvoření reprezentativního vzorku městských obyvatel, který by pravidelně absolvoval brífinky expertů a expertek zainteresovaných stran. Po facilitované diskusi by pak shromáždění přicházelo s návrhy, které by se realizovaly prakticky. Iniciativa také prostřednictvím svého webu vyzývá veřejnost, aby psala pražským zastupitelům a apelovala na ně.
„Praha trpí bytovou krizí a město nemá dostatečný bytový fond, aby zajistilo bydlení lidem, kteří to potřebují. Nejsou to jen ti bez domova, kterých je v Praze 3 až 5 tisíc, ale například i lidé určitých profesí. Do problémů se už částečně dostává i střední třída a je potřeba, aby město začalo tento problém řešit aktivněji,“ dodal Voves.
