Foto Most Pride, použito se svolením iniciativy
Jaké je pro skupinu studentů a studentek pořádat celosvětově známou akci v severních Čechách?
Ze začátku jsme měli velké potíže, především s vedením města. Vedení města si nebylo jisté tím, co to vlastně má být za akci, a také má předsudky, což se dost promítá i do komunikace. Nicméně je to o konkrétních lidech – na každého nepříjemného člověka, který nám dělal problémy, připadá jeden vstřícný. Problém byl především s radou města, která nám nechce vyjádřit podporu třeba vyvěšením vlajky. Odmítla také původně vybrané místo u Památníku padlým horníkům u budovy Repre, což je mostecký architektonický skvost. Prý se tam nesmí takové akce pořádat. O pár dní později se tam přitom natáčel zahraniční film, to ale nikomu nevadilo. Zkrátka, pořád vznikaly nové problémy – nejprve s hudební produkcí, potom s tím, že tam mají být stánky, nakonec s pódiem. Nakonec jsme ale narazili na skvělé úřednice, které nám zajistily nové prostory. Teď už víme co a jak i do příštího roku.
Odrazoval vás přístup města od pořádání akce, nebo spíš naopak?
Za sebe můžu říct, že s každým nepříjemným hovorem a odmítavým dopisem jsem byla víc a víc odhodlaná pride uspořádat. Původní koncept jsme sice museli v průběhu komunikace s magistrátem dost změnit, vzdát jsme to ale určitě nechtěli. A vždy je možné to udělat formou protestu – sejít se a demonstrovat proti obstrukcím.
Kultura v Mostě je docela mrtvá a queer kultura u nás neexistuje vůbec. Mimo samotný pride proto chceme dělat i pikniky, výlety, koncerty a další akce.
Musím ale zaklepat, že to vypadá, že touto cestou jít nemusíme. Budeme mít hudební produkci, menší pódium a stánky lidskoprávních organizací, za což jsme fakt vděční. Chtěli jsme do Mostu přivést uskupení jako Trans*parent, Jsme fér a In IUSTITIA, ke kterým spousta lidí z našeho regionu nemá přístup.
Proč je pro vás důležité, aby se queer hnutí nesoustředilo jen do velkých měst?
Queer lidé jsou v každém regionu, a proto by také v každém regionu měli mít platformu, kde se můžou navzájem poznat, získat informace a podporovat se. Most je poměrně blízko Prahy, takže hodně z nás se může během roku účastnit velkých akcí tam. Zároveň je ale dost lidí, kteří tu možnost prostě nemají. Na sociálních sítích jsme dostali hodně zpětné vazby s tím, že jsou lidé vděční, že na akci nemusí jet autobusem, že se děje v jejich městě.
Reakce ale zdaleka nebyly jen pozitivní. Na sociálních sítích jste se setkali i s drsným vyhrožováním…
Sympatizanti naší iniciativy vyvěsili v Mostě velkou duhovou vlajku. Visela asi dvě a půl hodiny a potom zmizela. Druhý den se k nám dostala série videí, kde dva nebo tři lidi vlajku sundávali s komentářem: „Dámy a pánové, tohle berte jako poučení. LGBT je hnus a my to nebudeme podporovat.“ Vlajku pak rozstříhali, dupali po ní a v dalším videu ji spálili. Videa jsme předali policii a já jsem byla podat vysvětlení. Myslím, že by se to nemělo nechat jen tak, protože to vysílá signál, že je vlastně v pořádku se ke queer lidem takhle chovat.
Jak to na policii probíhalo?
Nechtěla bych tam jít znovu, kdybych nemusela. Víc k tomu raději nechci říkat. Jsem ráda, že mě zastupuje In IUSTITIA, která za mnou opravdu stojí. S policií máme ale schůzku i skrze bezpečnost sobotní akce a ohledně toho jim dáváme plnou důvěru.
Jak to vlastně celé zvládáte?
Poslední týdny je to fakt drsné, těch výhružných zpráv přichází dost, od poznámek jako „dostanete bídu“ po extrémy typu „upálíme vás“ nebo „vezmeme na vás samopal“. Jsou jak na TikToku, tak na Facebooku, tedy od lidí různého věku. Publikovali jsme společné vyjádření a od In IUSTITIA mi doporučila se ze sociálních sítí stáhnout. Také se z toho musím sama vzpamatovat. Něco jiného je vyhrožování inciativě a něco jiného je, když vám chodí soukromé zprávy od lidí, kteří se třeba dostanou k vašim fotkám. Psali mi, že vezmou kukly a tyče a přijedou na mě nebo že by bylo dobré, aby se to, co se stalo s vlajkou, stalo i mně. Hodně nadávek jsem tolerovala, ale tohle bylo fakt za hranou, takže jsem podala trestní oznámení. In IUSTITIA navrhovala krátkodobou ochranu, policie se na to ale moc netváří.
Spolupracujete při přípravách s lidmi z Prague Pridu? S organizací zlínského pridu totiž pomáhali…
Myšlenka uspořádat pride v Mostě vlastně vznikla na zlínském pridu. Hrála jsem tam s kapelou, potkali jsme se s lidmi z Prague Pridu, dali jsme se do hovoru a shodli jsme se, že v našem regionu není žádná taková iniciativa. Tak se zeptali, jestli bychom do toho nechtěli jít, na což jsme samozřejmě kývli. Prague Pride nás spojil s organizací In IIUSTITIA a pomohl nám třeba se zveřejněním tiskové zprávy.
Když jsme u Prague Pridu, jak vnímáte komerční stránku pražské akce, třeba to, že ji sponzorují nadnárodní korporace jako Amazon nebo Coca-Cola?
Té problematičnosti jsme si samozřejmě vědomi. Nás tým je ale názorově různorodý a jsme teprve vnikající subjekt, potřebujeme podporu. Podobné citlivé věci se snažíme řešit konsensuálně a společně je diskutovat.
Z čeho akci financujete?
Máme sbírku na Doniu, kde se nám podařilo vybrat přes dvacet tisíc korun. K menší částce jsme se dostali také díky Prague Pridu. Jinak to všichni děláme dobrovolně, ale chceme si založit spolek a s tím jsou spojené nějaké měsíční náklady. Budeme potřebovat sídlo, nechceme to dělat u nikoho doma. I vzhledem k těm výhružkám by to asi nebylo bezpečné.
Jak podle vás decentralizace queer hnutí souvisí s jeho třídním rozměrem? Mám velkou část rodiny v Sudetech a často se střetávám s názorem, že „bohatí lidé v Praze nemají co dělat, a tak vymýšlí LGBTQ+ karnevaly“…
S tím se setkávám také – že vymýšlíme zbytečnosti. I proto jsou regionální pridy důležité, nejsou spojené s tak velkým kapitálem. Zároveň si ale myslím, že ten argument s blahobytem je lichý. Když si srovnám své sociální bubliny v Mostě a v Praze, nevidím v nich až tak velký rozdíl. Lidé v Praze samozřejmě mají větší privilegia, ale není to tak, že Praha je oddělená od zbytku republiky a neví, co se v něm děje, a stejně tak lidé v Mostě nejsou odtržení od zbytku světa. Velká část lidí, co žije v Praze, navíc pochází z jiných částí země. Ale setkali jsme se i s názory, že „tyhle LGBTQ+ akce sem nemáme tahat“.
Že je to fenomén, který si Pražáci dovezli ze Západu?
Přesně. Takových zpráv jsme dostali fakt hodně: „Nechte si tyhle kraviny pro Prahu…“ Je ale důležité, aby lidé viděli, že existujeme všude, i v Mostě a jeho okolí. Hodně lidí v regionech má představu, že queer lidi jsou maska na karneval – i pro to, jak je Prague Pride medializovaný. Není to ale žádný západní „móres“, jsme všude, jen pro nás často není lehké žít otevřeně.
A jaké máte s iniciativou plány do budoucna?
Plány máme velké! Pride chceme dělat každý rok. Už teď mám v hlavě pár lidí, které bychom chtěli příští rok pozvat, a přemýšlíme nad ideálním místem, kde akci příští rok uspořádat. Kultura v Mostě je docela mrtvá a queer kultura u nás neexistuje vůbec. Mimo samotný pride proto chceme dělat i pikniky, výlety, koncerty a další akce v průběhu roku.