Loni po tragické vraždě dvou mladých mužů před slovenským klubem Tepláreň předložilo 24 českých lidskoprávních organizací politikům výzvu s 23 tisíci podpisy občanů, která obsahovala požadavky na zlepšení života queer lidí. Žádali manželství pro všechny, zrušení povinné sterilizace transgender lidí, kteří si chtějí úředně změnit jméno, a také změnu trestního zákoníku tak, aby se útoky proti LGBTQ+ posuzovali jako předsudečné násilí. Během roku se však žádná ze tří věcí výrazně neposunula – i proto se lidé ve čtvrtek v podvečer, přesně rok od tragické vraždy, sešli na Václavském náměstí znovu.
Přítomní obklopili audiovizuální instalaci z duhových barev, která vznikla ve spolupráci s festivalem Signal, společně poslouchali příběhy rodičů několika queer lidí, zapalovali svíčky. Oblečeni většinou v černé barvě a s duhovými vlajkami v ruce přišli uctít památkou Juraje a Matúše, dvou mladých lidí zavražděných přesně před rokem v Bratislavě.
Přišli nejen zástupci LGBTQ+ menšiny, ale také ti, kteří je chtějí podpořit, protože mezi nimi mají známé a kamarády, a lidé, pro které je téma rovných práv důležité. „Přijde mi normální, aby měli queer lidé stejná práva jako všichni ostatní,“ říká asi třicetiletá žena se slovenským původem, která se náhodou ocitla v Bratislavě před klubem Tepláreň necelou hodinu po útoku. „Ten první moment jsem si jen řekla, že je to strašné, ale když jsem pak šla kolem místa tragédie další den ráno a truchlily tam děti ve věku mojí sestry, bylo mi z té tragédie až fyzicky špatně,“ dodává. Mezi přítomnými na pietě poznávám také několik lidí z Mladého Pirátstva a Mladých sociálních demokratů, ale žádného poslance nebo poslankyni.
Jedním z hlavních požadavků výzvy Společně proti nenávisti byla změna trestního zákoníku tak, aby bylo přísnější sazbou trestáno násilí proti LGBTQ+ osobám. České zákony v současnosti již takto přísněji postihují násilí vyvolané nesnášenlivostí na základě národnosti, rasy, etnické příslušnosti, víry (nebo toho, že je někdo bez vyznání) a politickým názorem. Podle dat organizace In Iustitia jsou v současnosti queer lidé v Česku po ukrajinských uprchlících druhou skupinou nejvíce zasaženou předsudečným násilím a v roce 2022 na ně bylo útočeno nejvíce. „Během loňského Pridu se nám s přítelem stalo, že jsme se šli najíst do fastfoodu, seděli jsme u stolu a povídali si, když vtom přišel asi čtyřicetiletý muž, který říkal, ať jdeme ven, že si to s námi vyřídí,“ vypráví mi dvacetiletý účastník piety, jak mu a jeho partnerovi někdo vyhrožoval násilím. Poté, co začal volat policii, muž prý odešel ven, kde na něho čekali další a ještě zvenku výhružně bušil na výlohu restaurace. „Když si na to vzpomenu, myslím, že z toho mám lehké trauma a bojím se, že jsou lidé, na které taková zkušenost může mít celoživotní psychický dopad. Proto jsem tady,“ vysvětluje.
V rámci LGBTQ+ minority je nejvíce útoků proti gayům (43,3 procenta útoků v loňském roce) a transgender osobám (15,5 procenta). Podle spolupracující advokátky organizace In Iustitia Petry Naskosové stoupl počet útoků například před akcemi Pride, ale také těsně po projednávání zákona o manželství pro všechny v poslanecké sněmovně v reakci na výroky některých politiků. V bizarnosti výroků si poslanci za KDU-ČSL nezadají s Tomiem Okamurou.
Organizace před rokem dále požadovaly, aby transgender osoby nemusely povinně podstupovat sterilizaci, když si chtějí nechat změnit pohlaví v úředních dokumentech. Ministerstvo spravedlnosti sice připravilo návrh změny praxe, která už je v Evropě ojedinělá, ale zákon zatím neprošel ani do meziresortního řízení. „Jsem z toho trochu zklamaná, je to zdlouhavé a trvá to,“ komentuje pro Alarm transgender aktivistka a expertka organizace Transparent Lenka Králová s tím, že změna zákona by pro ni znamenala, že by konečně mohla mít v dokladech jméno, pod kterým se představuje. Změna by navíc podle ní pomohla i lidem, kteří na operaci jít chtějí, a sice v překlenutí psychicky náročného období mezi coming outem a zákrokem. Povinnými kastracemi navíc Česko porušuje mezinárodní úmluvy a judikaturu Evropského soudu pro lidská práva.
Třetím bodem bylo manželství pro všechny páry, které v červnu prošlo prvním čtením a zatím se zdá, že potřebný počet hlasů pro jeho schválení ve sněmovně není. Ve sněmovně jsou zároveň ještě další návrhy zákonů – ten, který by zavedl manželství jako svazek muže a ženy do ústavy, a potom návrh lidoveckého poslance Navrátila, který obsahuje majetková práva jako vdovecké důchody a společné jmění pro všechny páry, ale neobsahuje to nejdůležitější: práva k dětem. Stejnopohlavní páry děti mívají, ale v současnosti jsou v situaci, kdy v očích státu je rodičem jen jeden z nich. To sebou samozřejmě nese řadu konsekvencí v běžném životě takové rodiny. Stát tak nediskriminuje jen dospělé, ale i děti.
Z hlediska státu mají LGBTQ+ lidé stejné povinnosti jako každý jiný občan. Kdy budou mít i stejná práva a ochranu? Kdo ví. Ani vražda z nenávisti v sousední zemi zatím nepřiměla politiky k rychlejším krokům. Iniciátoři výzvy Společně proti nenávisti také oslovili vrcholné ústavní činitele s otázkou, co během uplynulého roku udělali pro zlepšení situace queer lidí v Česku. Šéf opozičního hnutí Andrej Babiš, ministr spravedlnosti Pavel Blažek ani premiér Petr Fiala však neodpověděli.
