Současná aktivita Danuše Nerudové může zvyšovat palčivost druhého kola, říká politoložka Lenka Hrbková

S výzkumnicí a politoložkou Lenkou Hrbkovou z brněnské Masarykovy univerzity o výsledku Danuše Nerudové, o tom, co vnesla do kampaně i jaká je nyní její role.

Mgr. Lenka Hrbková, Ph.D. působí jako odborná asistentka na katedře politologie Masarykovy univerzity a v Národním institutu SYRI. Ve svých výzkumech se věnuje otázce žen v politice, v současné době pracuje na výzkumném projektu Women as Citizens and Politicians in Europe. Povídaly jsme si o prezidentské kampani Danuše Nerudové i o bariérách a předsudcích, na něž narážejí ženy v politice.

Překvapil vás špatný výsledek jediné ženské kandidátky, Danuše Nerudové? 

Výsledek mě nepřekvapil. Průzkumy zveřejňované po Vánocích jednoznačně ukazovaly, že Danuše Nerudová ztratila momentum, které nabrala během podzimní části kampaně. V lednu již viditelně ztrácela na Petra Pavla a Andreje Babiše. Tyto relativně slabší výsledky se navíc hodně řešily v médiích, která to interpretovala tak, že Nerudová jednoznačně ztrácí šance na úspěch. Takže k tomu jistě přispěla čísla z průzkumů veřejného mínění. Svoji roli taky sehrálo mediální pokrytí, které je hodně orientováno na strategické rámce a zaměřuje se právě na to, kdo v průzkumech vede a kdo ztrácí.

Nečekala jsem, že ten propad bude tak výrazný. Celkové výsledky naznačují, že voliči nakonec opravdu volili spíše strategicky pro kandidáty s větší šanci na vítězství, což Nerudové určitě hodně voličů na poslední chvíli ubralo.

Co za tímto výsledkem podle vás stojí? Co rozhodlo? 

Co konkrétně rozhodlo nedokážu říct. Pravděpodobně šlo o souhru faktorů. Zřejmě do nich lze zahrnout nedostatečnou komunikaci v souvislosti s problémy Danuše Nerudové na Mendelově univerzitě. Kritika nedostatečného vysvětlení celé záležitosti hodně rezonovala ve veřejném prostoru. Zároveň její reakce nebyla považována za dostatečně sympatickou a sebereflektující. Není jisté, zda by ale byla jiná strategie, tedy výraznější přiznání chyb, pro Danuši Nerudovou výhodnější. U žen v politice veřejnost klade opravdu velký důraz na jejich kompetence.

Zároveň ale kandidatura do takto vysoké funkce odhalila celou řadu negativních věcí, kterým musí ženy ve veřejném prostoru čelit.

Voliče tyto informace o kandidátkách zajímají a hodnotí je dokonce i přísněji ve srovnání s mužskými politiky. To by spíše naznačovalo, že ani více sebekritiky ve snaze působit sympatičtěji, by v tomto případě kandidátce nemuselo pomoct. Stále by totiž působila jako člověk, který ve své předchozí kariéře dělal chyby. Kauzy kolem univerzity vypukly příliš těsně před volbami. Nestihly tak dostatečně vyšumět a ustoupit jiným kauzám a tématům, které by pro Nerudovou mohly být příznivější. Zároveň nám nebývale velký podíl hlasů pro první dva kandidáty naznačuje, že voliči se ve vysoké míře přiklonili k favoritům na úkor původně preferovaných kandidátů.

Jak hodnotíte kampaň a marketingovou strategii, kterou Danuše Nerudová a její tým zvolili?

Kampaň Danuše Nerudové byla zajímavá v tom, že cílila poměrně viditelně na mladé lidi. Tomu byl často přizpůsoben i obsah a komunikační kanály. Tím se výrazně odlišila od ostatních kampaní, na které jsme v Česku zvyklí. Na mladé lidi, kteří chodí k volbám typicky v mnohem menší míře než starší část populace, se totiž ve volbách většinou nemyslí. Stejně tak hrál významnou roli akcent na téma reprezentace žen. To je také nový přístup.

Politické strany ani žádní dosavadní prezidentští kandidáti u nás příliš nevyužívají tohoto typu segmentace voličů ani se nesnažili cílit tématy a politikami specificky na ženy. Přitom by to pro mnohé politické aktéry mohla být poměrně výhodná strategie. V tomto ohledu si myslím, že lze strategii Nerudové hodnotit kladně.

Zároveň je ale spíše nepochopitelné, že její tým neměl předem nachystanou strategii řešení kauzy spojené s Mendelovou univerzitou. Všem muselo být jasné, že jakékoliv nesrovnalosti na univerzitě a probíhající šetření Národního akreditačního úřadu nemohou uniknout pozornosti médií a veřejnosti. Pomalá a nepřesvědčivá krizová komunikace nemohla negativní dopady efektivně odvrátit ani zmírnit.

Co myslíte, že kandidatura Danuše Nerudové na tak vysokou pozici vnesla do české politiky? A zůstane v ní něco i po zmíněném neúspěchu? 

Svým způsobem to pomohlo normalizovat obraz ambiciózní ženy jako relevantní kandidátky na prezidentku, nebo případě do jiných významných veřejných funkcí. Nyní už víme, že to není zcela nemožné. Navíc se potvrdilo, že tu poptávka po ženách v nejvyšších funkcích je. Zároveň ale kandidatura do takto vysoké funkce odhalila celou řadu negativních věcí, kterým musí ženy ve veřejném prostoru čelit. Od určitého podceňování, které se projevovalo například automatickými předpoklady, že Nerudová nedokáže v debatě čelit Babišovi a dalšími podobnými stereotypy, až po komentáře mířící na její rodinu a vzhled.

Toto jsou skutečně jevy, které provází působení žen v politických a jiných viditelných pozicích, a během prezidentské kampaně byly možná o něco více vidět.  Co konkrétně bude následovat, nedokážu posoudit. Spíše předpokládám, že porážka ve volbách nebude pro Danuši Nerudovou znamenat úplné stažení se z veřejného prostoru.

 Chybělo vám něco v tématech, které Danuše Nerudová prezentovala? Jak se její kampaň a přístup lišily od jiných političek?  

Já jsem neměla od Danuše Nerudové ani od jiných kandidátů žádná konkrétní očekávání, takže mi ani nic nechybělo. Připadalo mi, že témata, o kterých teď v závěru kampaně tak často mluvila, která se hodně orientovala na mladé lidi a akcentovala například rovnost, školství, problém klimatické krize, krystalizovala postupně. Její témata se nijak výrazně neodlišují od toho, na co se v politice ženy často specializují. Často to bývají témata související se školstvím, péčí a rodinou.

Neznamená to ale, že se ženy nikdy nezajímají ani o jiné záležitosti. Koneckonců i Danuše Nerudová je přesvědčivě nejsilnější v ekonomických tématech. Možná mě trochu překvapilo, že nepoužila v kampani více svoji práci v Komisi pro spravedlivé důchody, která navrhla dnes již platné zvýšení starobního důchodu o 500 korun za vychované dítě. Toto mohla v kampani důrazněji prezentovat jako vlastní úspěch, kterým prakticky přispěla k zmírňování ekonomické nerovnosti mezi muži a ženami v Česku.

Jaký úkol teď Danuši Nerudovou čeká? Takřka ihned se zapojila do kampaně Petra Pavla. Co může přinést jemu? Co mu může nabídnout za typ práce, zkušeností, přístupu k politice, který on třeba nemá?

Je velmi zajímavé, že ačkoliv Danuše Nerudová nepostoupila do druhého kola, tak v podstatě nastolila jeden z nejsilnějších motivů kampaně před druhým kolem, tedy heslo, že Andrej Babiš je zlo. Tím i do následující kampaně vnesla určitou energii a je velmi zajímavé sledovat, jak se do ní aktivně zapojuje. Dosud jsme na podobnou strategii nebyli zcela zvyklí. Prozatím nejsilnější gesto na podporu úspěšnějšího kandidáta bylo to, že Michal Horáček v roce 2018 poskytl Jiřímu Drahošovi své reklamní plochy.

Vzhledem k tomu, že očekáváme těsný výsledek voleb, tak může její přínos kampani Petra Pavla být opravdu důležitý. Získala třináct procent hlasů, což je na první kolo sice málo, ale jsou to hlasy, které mohou rozhodnout v kole druhém. Danuše Nerudová se zapojuje osobně, poskytla kampani Petra Pavla finanční podporu i svůj tým a motivuje dobrovolníky, aby pro Pavla dále pracovali. Jedná se tedy o pomoc významnou, která jde za hranici pouhé symboliky. Sama jsem zvědavá, zda tato strategie opravdu povede k přelivu jejích původních voličů k Pavlovi. Zdá se, že jejím úkolem je dále cílit na mladší voliče a ty, kteří si přejí ve vrcholné politice viditelnou změnu. Vliv její podpory na konečný výsledek zřejmě nepůjde jednoduše zjistit. Vzhledem k tomu, jak se kampaň před druhým kolem vyvíjí, je možné, že by její voliči přišli hlasovat proti Andreji Babišovi i bez jejího dalšího zapojení. Její aktivita může ale zvyšovat vnímání palčivosti druhého kola a část voličů přesvědčit k volbě Petra Pavla.

Čtěte dále