Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Feministé v boji za rovnost

V emancipačním zápase za genderovou rovnoprávnost se bez účasti mužů-feministů neobejdeme. Mnohé západní celebrity to vědí.

Herečka Ema Watson vystoupila před dvěma týdny na zasedání OSN s projevem, ve kterém prohlásila, že je feministka a že by se muži po celém světě měli začít zasazovat o rovnost pohlaví. Zejména v USA a v Británii si její vystoupení získalo velkou mediální pozornost a spustilo lavinu komentářů, z nichž velká část byla pozitivní až nadšená. U nás zpráva proběhla médii bez většího zájmu publicistů – feminismus a rovná práva v Česku příliš netáhnou. Bouřlivá diskuse se strhla pouze pod online články, kde byla „Hermiona“ více či méně verbálně lynčována. Tomuto negativnímu ohlasu se není třeba divit. Feministický coming out od hollywoodské fešandy je trochu silná káva pro lidi, kteří jsou hluboce přesvědčeni, že feminismus je iniciativa pro navýšení počtu žen mezi pracovníky se sbíječkou. Kdyby čeští diskutéři tušili, že feministkami a feministy se proklatý Hollywood jenom hemží, možná by se tolik nedivili.

Herci myslí na ženy

Ač je anglosaské prostředí výrazně více ovlivněno feminismem než to naše, odpor lidu vůči tomuto hnutí nezmizel. To reflektuje i sama herečka, která ve svém proslovu zdůraznila, že část veřejnosti zaměňuje feminismus za „nenávist k mužům“. Představovat si tedy západoevropské země a USA jako ráj genderové rovnosti by bylo naivní, nicméně množství a charakter reakcí a komentářů, které vystoupení vyvolalo, ukazuje, že na Západě se o feminismu vede věcná diskuse a přístup společnosti se pomalu mění. Watson má ovšem pro svůj apel připravenější půdu než například feministky na Východě i z jiného důvodu, než je obecně vyšší kulturní úroveň: část mužů v USA a na Západě totiž už téma genderové rovnosti vstřebala a někteří z těchto mužů jsou navíc slavní. Proto se Watson a další známé feministky z řad celebrit (například Beyoncé, Angelina Jolie, Ellen Page, Taylor Swift nebo Geena Davis) mohou spolehnout na docela slušnou podporu amerických a britských celebrit-mužů, kteří o sobě buď explicitně říkají, že jsou feministi, nebo se angažují ve feministických kampaních.

Muži-feministi spíše přesvědčí ostatní muže, aby začali uvažovat o genderových nerovnostech a uvědomili si výhody i nevýhody, které jim tradiční genderový řád přináší. A možná spíše přesvědčí i některé ženy, které více či méně hlasitý odpor k feminismu používají jako nástroj, který jim má zajistit sympatie u mužů nebo jenom klid.

Například herec Joseph Gordon Levitt, který je aktuálně velmi v kurzu, o sobě otevřeně mluví jako o feministovi. Levitt se svými fanoušky vydatně komunikuje přes Facebook, kde v posledních dnech rozjel diskusi o feminismu a požádal fanoušky, aby mu posílali svá videa, na nichž vysvětlují, co podle nich feminismus je. Britský komik Bill Bailey, známý především ze sitcomu Black Books, se za své feministické postoje rovněž nestydí. Veřejně podporuje britskou feministickou organizaci Fawcett Society a tvrdí o sobě, že je feminista. Známým feministou je rovněž herec Alan Alda, který byl aktivním bojovníkem za ženská práva zejména v sedmdesátých a osmdesátých letech. Velkým oblíbencem feministek je herec Ryan Gosling, který se dlouhodobě profiluje jako genderově senzitivní muž. Několik jeho profeministických vyjádření o charakteru sexuálních scén ve filmech inspirovalo studentku gender studies Danielle Henderson, která si ho vybrala jako tvář pro svůj projekt popularizující feministickou teorii. Stránka nazvaná Feminist Ryan Gosling se během několika dnů stala hitem internetu a její obsah byl později vydán jako kniha. Gosling přijal celý projekt velmi pozitivně, možná ale i proto, že mu stránka dělala slušnou reklamu.

Herec Daniel Craig, představitel Jamese Bonda, se v uplynulých letech zapojil do dvou feministických kampaní. V roce 2011 natočil při příležitosti Mezinárodního dne žen krátký spot na podporu rovnosti pohlaví, letos se objevil v americké kampani proti sexuálním útokům na studentky v univerzitních kampusech, kterou vyvolalo několik případů znásilnění studentek jejich spolužáky. Spolu s Craigem v kampani vystupovali i herci Benicio del Torro a Steve Carell. Když už jsme u znásilnění, nesmím zapomenout zmínit záslužnou a dlouhodobou aktivitu herce Davida Schwimmera v osvětových kampaních proti znásilnění a jeho podporu krizových center pro obětí znásilnění. Schwimmer je členem rady organizace The Rape Foundation in Santa Monica a využívá svoji mediální slávu k tomu, aby veřejnosti vysvětlil, že znásilnění není důsledkem „mužské přirozenosti“ ani výběru oděvu oběti.

Skuteční muži ženy nekupují

Za pozornost stojí i angažmá mužských celebrit v kampani proti obchodování se ženami. Před třemi lety byla v USA spuštěna kampaň nazvaná Real Men Don’t Buy Girls, která cílila přímo na „zákazníky“. S cedulemi hlásajícími, že skuteční muži si ženy nekupují, se nechali vyfotit Zachary Quinto, Ashton Kutcher, Justin Timberlake nebo Sean Penn. Zanedbatelné nejsou ani snahy slavných mužů bojovat proti domácímu násilí. Asi nejvýraznější mužskou celebritou je v tomto ohledu herec Patrik Stewart, kterého do kampaní proti domácímu násilí přivedla bolestná životní zkušenost. Stewart vyrůstal v rodině s násilnickým otcem, který jeho matku dlouhá léta týral. Ze stejných důvodů o domácím násilí veřejně mluví i britský televizní kuchař Gordon Ramsay – i jeho matka byla obětí domácího násilí. V americkém kontextu má velký význam rovněž veřejná podpora legálních potratů. Ze slavných mužů o legálních interrupcích mluví například herec Mark Ruffalo nebo zpěvák Eddie Vedder, kteří se několikrát veřejně vyjádřili pro dostupnost legálních potratů a podpořili ženy v tom, aby měly možnost volby.

Osobně považuji podporu slavných mužů za velice důležitou a prospěšnou a domnívám se, že pokud má být výzva mužům k boji za genderovou rovnost účinná, bez mužských vzorů se neobejde. Vzhledem k tomu, že kultura, která nás formuje a ve které žijeme, je stále ještě patriarchální a mužskou autoritu naprostá většina lidí automaticky, samozřejmě a nevědomě uznává více než tu ženskou, skončily by snahy o genderovou rovnost bez mužů-feministů neúspěšně. Muži-feministi spíše přesvědčí ostatní muže, aby začali uvažovat o genderových nerovnostech a uvědomili si výhody i nevýhody, které jim tradiční genderový řád přináší. A možná spíše přesvědčí i některé ženy, které více či méně hlasitý odpor k feminismu používají jako nástroj, který jim má zajistit sympatie u mužů nebo jenom klid.

Autorka je socioložka.

 

Podpořte nás

Alarm funguje především díky Vám – našim čtenářkám a čtenářům.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Alarm přináší nezávislou žurnalistiku pro všechny. Podpořte nás!
close-image