Existuje určitý specifický druh radosti, který člověk pocítí, jen když poprvé dělá dějiny, a který není snadné popsat někomu, kdo ho sám nezažil. Jaké to ve skutečnosti je, zjistilo před pár dny deset tisíc studentů z celé Anglie. Datum 19. listopadu 2014, kdy se konal pochod za vzdělání zdarma Free Education March, si budeme zcela jistě pamatovat jako den, jímž začalo nové studentské hnutí. Organizátorům pochodu se i bez podpory velkých politických stran či institucí – dokonce i navzdory tomu, že se k nim otočily zády i jejich vlastní studentské odbory – podařilo s pomocí hrstky veteránů z protestů roku 2010 mobilizovat tisíce studentů, včetně středoškoláků a školáků. Tentokrát však nešlo o defenzivní akci, nešlo o volání po zastavení politiky škrtů. Studenti se tentokrát dožadovali naprosté změny kurzu, kterým se posledních třicet let ubírá politika celého vyššího vzdělávání, a tím pádem vlastně i směru, kterým se ubírá celá společnost.
Druhá strana prohrála
Úřady, jak se zdá, naprosto nevěděly, co si s tím mají počít. Na Parliament Square se studenti vyhnuli řadě zábran a policejním jednotkám, které zbytečně bránily vstup do budovy parlamentu. Prošli vedlejšími uličkami, čímž přelstili policejní kordony připravené je z obou stran těsně sevřít takzvaným kettlingem, izolovat je a znemožnit jim další postup. Zapalovali světlice a ohňostroje, vchod ministerstva obchodu polévali barvou a celkově si z chodeb státu udělali jedno velké hřiště. Celková nálada byla plná pohrdání nad samolibou mocí, ale přitom šlo o akci, která se, až na pár šarvátek a zatčení, obešla bez jakýchkoli vážných zranění a dokonce i bez vážných škod.
Vzdělání neexistuje proto, aby prospívalo ekonomice, naopak, ekonomika je tu od toho, aby nám umožnila prohlubovat vzdělání.
Organizátoři odcházeli s hlavou plnou dalších plánů, ke kterým patří nejen den okupací vyhlášený na 3. prosince nebo den komunitní pomoci 6. prosince, ale i vize mnohem větších a radikálnějších akcí (možná ve stylu studentské stávky v Quebecu) v příštích měsících. Odkud se tato znovuobjevená důvěra studentů v sebe samé vzala? I přes drtivé zadlužení, které je na novou generaci studentů uvaleno, je dnes zkrátka jasné, že druhá strana v debatě jednoduše prohrála. Na podporu stávajícího systému už nezbyl prakticky ani jediný dobrý argument. Jestli kdy nějaká „reforma“ naprosto selhala, pak to jistě byly reformy vyššího vzdělávání v Anglii z roku 2010. Jak ukázal Andrew McGettigan, reformy stojí vládu peníze a současně vyvářejí masovou zadluženost studentů. Katastrofálnost politiky, kterou se řídí půjčky, bije do očí.
Stačí se však jen na chvilku zamyslet a každému bude hned jasné, že tyto reformy nikdy nesloužily ke zvýšení ekonomické efektivity. Šlo o prvotní reakci vlády na finanční krach v roce 2008. Vzdělávací systém byl v té době naprosto provozuschopný, zatímco finanční systém fungoval tak špatně, že chybělo málo a způsobil by globální ekonomický kolaps. Zdravý rozum by napovídal, že pokud má dojít k reformě, měla by to být reforma finančního systému podle systému vzdělávacího – a rozhodně ne obráceně.
Jediná možnost jak vysvětlit, proč se tehdy vládní koalice rozhodla pro opačný postup, je chápat to, k čemu došlo, jako ideologickou ofenzivu – jako preventivní úder namířený proti jakékoliv možné alternativě. Ve chvíli krachu jsme totiž všichni viděli, že všechno, co nám vykládali o autoregulaci trhů a o moudrosti investorské třídy, byla lež. Téměř posledním argumentem na podporu tohoto systému tak bylo tvrzení, že žádný jiný systém neexistuje. A kde jinde může, historicky vzato, nejpravděpodobněji dojít ke zrodu alternativních vizí a hnutí, která tyto vize přetvářejí v realitu, než na vysokých školách?
Skutečnými barbary jsou finanční elity
Browneova zpráva, která se stala základem vládních reforem, vycházela z předpokladu, že žádný student neusiluje o vzdělání kvůli touze porozumět světu, ale jen proto, aby maximalizoval svůj celkový životní příjem. Sotva co mohlo být tehdy dál od pravdy. Přesto však tato zpráva posloužila jako záminka k prosazení takové politiky, která vede k masovému zadlužení a zároveň studentům znemožňuje, aby vzdělávání chápali jakkoliv jinak než ekonomicky. Fakt, že přetvořením absolventa na zadluženého slouhu dojde k zadušení imaginace a tvořivosti celé generace (což může mít jenom ekonomicky zhoubné následky), se přitom nejevil jako nevýhoda. Ve skutečnosti totiž přesně o to šlo.
Není pochyb, že pokud se současné studentské hnutí rozroste, budou mainstreamová média studenty poslušně prezentovat jako barbary za to, že strhávají ploty nebo házejí balónky s barvou. Ale když se nad tím člověk zamyslí, kdo je to skutečný barbar? Gótům ani Hunům přeci neříkáme barbaři proto, že rozbíjeli věci. Římané toho taky dost rozbili. Barbaři jim říkáme proto, že je naprosto nezajímalo umění, věda, filosofie, hudba ani poezie civilizace, kterou dobyli. Neviděli v nich nic, co by mělo hodnotu samo o sobě. Starali se jenom o bohatství a moc. Studenti v roce 2010 a také studenti dnes pouze brání umění, vědu a filosofii proti režimu, který nevěří, že by jakákoliv z těchto věcí měla jinou hodnotu než tu, že může sloužit jako nástroj k dosažení bohatství a moci. Studenti dnes doslova brání hodnoty civilizace proti těm, kdo tyto hodnoty opustili.
Tvrzení, že naše země si z nějakých důvodů nemůže dovolit vyšší vzdělávání zdarma, by se měla setkat přesně s tím opovržením, které studenti včera projevili. Je absurdní předstírat, že Skotsko, Irsko nebo Mexiko si veřejně hrazené univerzity dovolit mohou, ale Anglie z nějakého důvodu ne. Německo už nezdařený experiment se zaváděním školného opustilo. Kdyby Anglie udělala totéž, a zvládla to udělat dobře, pravděpodobně bychom tím ušetřili.
Ale ve skutečnosti jde o něco jiného. Takové rozhodnutí by totiž změnilo směr dějin. Znovu bychom si uvědomili, že vzdělání neexistuje proto, aby prospívalo ekonomice, naopak, ekonomika je tu od toho, aby nám umožnila prohlubovat vzdělání. Je ironií, že nám to musí připomínat naše děti, zatímco naši dospělí vůdcové se propadají na úroveň morálních ekvivalentů Vandalů, Gótů a Hunů.
Autor je profesorem antropologie na London School of Economics.
Z anglického originálu Students are right to march against the markets. Why can’t education be free? publikovaného na serveru The Guardian přeložil Pavel Černovský.