Mohlo se jednat o slušné konceptuální umění nebo povedený skeč z České sody. Prezident, který v předvolební kampani neváhal mluvit o masarykovské tradici, po svém zvolení symbolicky obnovil rozhlasovou relaci Hovory z Lán – zřejmě proto, aby se do myšlení tatíčka Masaryka ještě lépe vcítil. Profesionálně v ní pak kritizuje vládu za to, že „zkurvila“ služební zákon a vzápětí v lingvistickém okénku moderátorovi trpělivě vysvětluje, že anglické slovo „pussy“ znamená „kunda“.
Posledních deset dní byl Zeman prostě hodně z formy. Všechno začalo rozhovorem pro čínskou státní televizi, v němž reprezentant středoevropského státu trochu nedůstojně nacpal svou hlavu do čínského zadku – až po uši. Soudruhy kapitalisty mimo jiné ujistil, že Česká republika uznává územní celistvost Čínské lidové republiky, a to včetně Tchaj-wanu (pravdoláskařský evergreen Tibet tentokrát vynechejme). Pár nepěkných slov prezident prohodil i na adresu hongkongských rebelů, ale ve skrytu duše mu bylo jasné, že i s nimi si čínské politbyro s konfuciánským klidem poradí – v řešení sociálních pnutí jsou přece mistři a máme se od nich co učit. Zeman se skutečně zachoval jako první český levicový prezident moderního střihu – tedy jako kunda – a vyjádřil podporu stranickému vedení v boji proti proletářské chamradi, která je čím dál nespokojenější s nerovnostmi v čínské společnosti i se svými pracovními podmínkami. A tomu všemu musel smutně přihlížet animovaný socialistický hrdina Krteček.
Zemanova prezidentská revolta se však oproti Klausovi i Babišovi nápadně drží při zemi. Dokázal pod ni totiž skrýt docela klasickou maloměšťáckou morálku.
Dávno předtím než se stal prezidentem Zeman celkem jasně avizoval, jak budou vypadat jeho zahraniční cesty. Kromě diplomatů si na ně plánoval přibalit i největší české byznysmeny, a bude tak stimulovat český export. Trochu potom překvapuje, proč vyvolal takové znechucení jeho zpáteční let z Pekingu v soukromém letadle PPF, tedy společnosti nejbohatšího Čecha Petra Kellnera, o němž navíc Miloš „TGM“ Zeman prohlašuje, že „není spojen s žádnými korupčními kauzami“. (Jistě by se jich pár našlo, kdyby hlad po občerstvení na luxusním výletu se soukromníkem nebyl tak velký…)
A co že takový tahoun českého hospodářství jako Kellner vlastně může Číňanům nabídnout? Prostřednictvím své společnosti Home Credit může nebývale zpestřit život dolní miliardě Číňanů. Z nelehké sociální situace jim totiž bude pomáhat výhodnými půjčkami, stejně jako pumpuje potřebný kapitál do české ekonomiky už od roku 1997. První otevřeně levicový prezident ČR zajistil, že příští kulturní revoluce v Číně bude skloňovat i jméno naší země. Z tohoto exportního majstrštyku se sice nevyklube žádná investiční injekce pro ČR – PPF totiž sídlí v Holandsku, a odvádí zde tedy i daně, – ale to nás nemusí zase tolik mrzet. Vzhledem k tomu, že Kellner chce vyvážet finanční „produkty“, které ve skutečnosti nikdo produkovat nemusí, by k nám záplava pracovních míst s nízkou přidanou hodnotou, odkud by byly zisky vyváděny k holandské matce s nižší korporátní dani, stejně nikdy nedorazila.
Snad Zeman v letadle mezi pojídáním kaviárových chlebíčků s moravskou klobásou a popíjením šampaňského se slivovicí nezapomněl aspoň domluvit nějaké ty úlevy pro dolních deset milionů českých občanů, kteří ho vynesli na trůn a jimž nějaká ta nebankovní půjčka čas od času taky přijde vhod, byť podle prestižních odborníků naše republika k třetímu světu nepřísluší.
Punk‘s not dead… (pro prezidenty)
Česká televize, rozhlas i soukromé kanály jsou sterilní jako za normalizace a oficiálním umělcům uteče nějaký ten vulgarismus jen zcela výjimečně. Šeď veřejnoprávní sterility tak může narušit jedině sám prezident Miloš Zeman. České prezidentství zkrátka trpí vlastní konformitou. Po dvou prezidentech – Husákovi a Havlovi, kteří prokázali svou opravdovost a nespoutanost ve vězení – dnes vládne už druhý prezident, který se žádnými pořádnými výstřelky z mládí (ani ilegální činností) pochlubit nemůže. A tak tito prezidenti revoltují ve váženém věku. Odvahu postavit se utlačujícím, nudným a zkaženým pořádkům opravdu radikálním gestem nacházejí až ve chvíli, kdy jsou na vrcholu mocenské hierarchie.
I když by bylo neslušné opomenout hrdinské skutky jako ex post objevené podzemní ekonomické semináře Václava Klause nebo Zemanův odvážný text Ekonomie a přestavba ze srpna 1989, pořád se zdá, že se tito mužové opoziční smlouvy za bolševika dostatečně nevyřádili a svoje punkové období rozjíždějí až na Hradě. Až jako prezident se Václav Klaus označil za disidenta Evropy. Podobné trauma z chronického potlačování hrdinských sklonů, jakým trpí minulý a současný prezident, prožívá také prezident budoucí – Andrej Babiš. Sice v mládí v sobě nenašel sílu vzepřít se vůli své matky a do KSČ „nevstúpiť“, ale na stará miliardářská kolena má odvahu vzepřít se systému současnému.
Miloš Zeman pak tuto neděli využil k plnému vyjevení skutečné podstaty své rebelské duše opravdu vrchovatě. Do své tatíčkovské promluvy k národu umně zakomponoval provokativní sprosťárny („dyť jsme jenom lidi“), které zarezonují a ukáží všem, že se toho Miloš nebojí. Jeho prezidentská revolta se však oproti Klausovi i Babišovi nápadně drží při zemi. Dokázal pod ni totiž skrýt docela klasickou maloměšťáckou morálku. „Víte, co to je za lidi? Říkají si ‚kunda‘. To nejsou dobří lidé.“ Jedno se tomu Milošovi upřít nedá: umí lidem naservírovat ty nejkonzervativnější názory, a ještě při tom být za rebela. A to umí opravdu jen velcí státníci!
Autoři jsou redaktoři A2larmu.