Říkávalo se, že opravdu demokratičtí politici mají těžkou práci. Musí svůj program a rozhodnutí voličům vysvětlovat, pravdivě argumentovat a přesvědčovat je o své vizi. Oproti tomu populisté, kteří to s demokracií nemyslí tak dobře, prý mají práci snadnou. Tomio Okamura a jeho hnutí Úsvit však ukazují, že náročný život mají i populisté – zejména pak co se týče kreativity. Naposledy se předvedli o víkendu, když Tomio Okamura na svém facebookovém profilu zveřejnil hodně sdílený a ještě více vysmívaný text o – jak jinak – nebezpečí islamismu.
Komu nestačí pasivní spotřebitelský boj, může provokovat venčením psů nebo dokonce prasat v blízkosti mešit.
Když v Úsvitu vzdali snahu neztrapňovat se, pořád jim zůstává problém, s čím dalším vyrukovat, neboť už tu všechno bylo. Co si počít v zemi, kde žije jen zanedbatelné množství muslimů, s protiislámským hnutím? Ze začátku vypadá provozování takové organizace jako brnkačka: ztotožníte muslima a islamistu, řeknete, že Korán je zlejší než Mein Kampf, pak si jako demokraté možná dokonce vzpomenete na ženská práva a vystavíte fotku zahalené ženy. Jenže tím to pomalu končí. Můžete samozřejmě pořád vášnivě sdílet videa Islámského státu s řezáním hlav a zamlčovat, že většina islámského světa toto násilí odsuzuje, ale co potom? Na českých ulicích v dohledu nikde žádná parta imigrantských výrostků, na kterých se dá vystavět celá jedna morální panika, teroristický útok, zdá se, nehrozí, a dokonce se u nás nenajde ani pořádná přistěhovalecká čtvrť, před níž by mohl Tomio s vážným výrazem varovat. Přebírat západní vzory má zkrátka vždy své úskalí.
Bojkotem kebabu proti Islámskému státu
A tak nezbývá než si trošku rétoricky zariskovat. Preference padají a je potřeba českou realitu poněkud zdramatizovat a učinit i na nudných českých ulicích prostor pro náboženskou provokaci a kolektivní akci vůči arabskému zlu. Tomio Okamura v sobotu zveřejnil patnáctibodový návod na drobnou resistenci přímo v terénu. Kdo touží postavit se Islámskému státu v ulicích českých měst, může dát od nynějška přednost smažáku v housce před cizáckým kebabem. Komu nestačí pasivní spotřebitelský boj, může provokovat venčením psů nebo dokonce prasat v blízkosti mešit. Uvědomělí Evropané se zkrátka musí zachovat chrabře a nesmí se zastavit před ničím.
Autorovi podivného manifestu, obchodníkovi s vínem a členovi Úsvitu Mgr. Jiřímu Kobzovi se podařilo přes víkend ovládnout internet. Sklidil bouřlivé ovace zejména mezi těmi, kterým Okamura nahrazuje nedostatky české stand-up komedie. Úsvit si staví pomník vlastní pitomosti spolehlivě a s vervou, za níž by se nemusela stydět ani Jana Volfová. Navíc nám ukazuje, že ani na populismus nesmí být člověk úplně vymaštěný. Popularita reakcí na víkendový text, jako jsou události S Tomiem na kebab nebo Kebabem proti debilitě, nakonec snad způsobí, že největší radost z celého manifestu budou mít prodejci kebabu.
Kobzův text je maloměšťáckou variací na téma moci bezmocných pro 21. století. V českém boji proti světovému islámu Kobza vyzývá k obezřetnosti a v případě jakéhokoli „zvláštního“ dění doporučuje volat policii. Na celonárodní úrovni je pak třeba požadovat – nejspíš formou dopisů –, aby BIS bedlivěji sledovala aktivitu v mešitách. Tento jistě snadno dostupný způsob kulturního boje umožňuje zúčastnit se svaté války, aniž by bylo potřeba měnit životní styl.
Zdá se, že populismus Úsvitu narazil na svoje limity. I když jeho fanoušci budou ještě zaťatější a oddanější, bude jich ubývat, protože šašky v politice nikdo nechce, Okamura se čím dál víc odkopává jako směšná figurka, jejímž politickým odkazem bude pár hlášek typu „I tady myslím na problémy u nás doma“ či „Kup si kebab, podpoříš islamistu“. Pro české voliče těžko bude v nejbližších letech při rozhodování hrát významnou roli vztah k imigrantům, na to je jich u nás pořád málo. Ovšem dělostřelecká příprava na jejich potenciální příchod začala s velkým předstihem.
Autor je redaktor A2larmu.