Podívejte se na fotografii zraněné ženy na cestě do nemocnice po náletu, který zasáhl její domov na předměstí největšího syrského města Aleppo. V jejích očích je něco zvláštního. Víc než jen zmatek, který bývá znatelný ve tvářích nevinných obětí válek, vedených někým jiným. Ty oči vás pronásledují. Její pohled nezasáhne vaši mysl, ale mnohem prozaičtější místo – vaše útroby. Dívá se vám až do morku kostí.
Její tvář k vám promlouvá bez vytáček. Ptá se vás: Zajímá vás to? Vidíte mě?
Jakmile jsme tuto fotku viděli, bylo nám jasné, že patří na hlavní stranu. Stala se titulním snímkem pro náš web 15. března, v den, kterým vstoupila Sýrie do pátého roku zoufalství a zmatku. Do pátého roku krveprolití.
Žurnalistika jako závazek
Několik lidskoprávních organizací a také mnoho Syřanů v ten den vzneslo velmi závažné obvinění. Svět tuhle zemi zklamal a s ní i její lid. Svět už se prostě nezajímal.
Občas je žurnalistika pouhým bojem o to, jak připoutat zájem lidí.
Možná ještě častěji je to boj o náš vlastní zájem, o zájem novinářů. Média každý den přinášejí zprávy o smrti, ničení a zoufalství. Až příliš často se to zdá prostě jako práce, informace, které je potřeba zpracovat. Zpracovat je, a vydělat si tak na živobytí.
Naše práce by ale měla být posláním, měla by pro nás být závazkem. Protože pracujeme s příběhy lidí, jako jsme my.
Ti lidé si zaslouží, aby jejich příběhy byly slyšet.
Když jsme na Twitteru zveřejnili obvinění světa z toho, že o Sýrii ztratil zájem, mnoho lidí ho retweetovalo. Ale většina z nich přiložený link s našimi články neotevřela.
V den výročí jsme vydali spoustu různého materiálu. Strhující reportáže, silné polemiky, obrazy syrských malířů, infografiky, analýzy, rozhovory, články a zprávy. Živé přenosy. Snažili jsme se našemu publiku co nejvíce přiblížit životy těch, kteří jsou chyceni uprostřed konfliktu.
A v čele toho všeho stála žena potřísněná krví. Její pohled zabral většinu obrazovky.
Ten den ale navštívilo náš web mnohem méně lidí, než jsme čekali. Analyzovali jsme data a sledovali přístupy na web. A najednou se všechna ta kousavá obvinění z apatie zdála oprávněná.
Zajímaví zločinci
Roli samozřejmě hraje spousta věcí. Výročí není možná pro lidi tak zajímavé. Někteří dávají přednost zprávám ze Sýrie v podání jiných médií. Naše práce snad ani nebyla tak kvalitní, jak by být mohla.
Svou úlohu sehrává také únava. Posledních pár let světového dění bylo krušných. Sýrie, Irák, Nigérie, Libye, Středoafrická republika, Jižní Súdán, Ukrajina, Somálsko a další. Převažují samé ponuré příběhy.
Nikdy předtím jsem neslyšel tolik novinářů říkat, že jsou svou prací semletí, ani tolik lidí prohlašovat, že se na zprávy už nedívají, protože to prostě nemohou unést. Je vyčerpávající být svědkem tolika neštěstí.
Zájem čtenářů o naše zprávy o konfliktu v Sýrii začal stagnovat v roce 2012. Sem tam se zase zvedl, když se nějaká mimořádná událost dostala do hlavních zpráv – třeba když Asad prohlásil něco neobvyklého nebo když se začala zmiňovat možnost zásahu západních armád.
V poslední době se sice zprávy ze Sýrie také několikrát dostaly do popředí, většinou ale ve spojení s Islámským státem. Ovládnutí Fallúdže, pád Mosulu, ohavné stínání hlav, bourání dějin.
Veškerou pozornost si pro sebe uzurpují ti zvrácení. A lidé, o jejichž životy bychom se měli zajímat, zůstávají v pozadí. Jsou jen pěšáky ve hře, jíž nesprávně a nespravedlivě dominují ti, kteří dokážou dostatečně šokovat.
Zjistili jsme, že zprávy o dusivém útlaku a příběhy každodenních strastí války prostě nemají u čtenářů takový úspěch. Stejně jako příběhy skoro čtyř milionů Syřanů, kteří byli přinuceni opustit zemi.
Lidskost novinářů
Když jsme na Twitteru zveřejnili obvinění světa z toho, že o Sýrii ztratil zájem, mnoho lidí ho retweetovalo. Ale většina z nich přiložený link s našimi články neotevřela. Asi chtěli, aby to vypadalo, že se zajímají. Asi jsou toho názoru, že lidé by se zajímat měli. Ale sami se nezajímají dost na to, aby si přečetli, co jsme o Sýrii napsali.
Je to ostuda.
Syrské výročí bylo příležitostí srovnat si všechna fakta. Podívat se na věci s odstupem. Zamyslet se nad tím, že více než dvě stě dvacet tisíc lidí bylo zabito a polovina veškerého obyvatelstva vyhnána ze svých domovů. Zeptat se Syřanů a Syřanek, jak jim můžeme pomoci. Tlačit na naše vlády, aby je přijaly.
Náš vlastní nezájem je něčím, o čem musíme přemýšlet a mluvit. Jako novináři bychom se měli zamyslet nad úrovní naší práce. Jako lidé bychom se měli zamyslet nad svou lidskostí. Protože v obou případech zmůžeme víc.
Ta žena na fotografii by měla vědět, že pro nás není neviditelná.
Z anglického originálu You probably won’t read this piece about Syria, publikovaného na serveru Al-Džazíra, přeložila Barbora Votavová.