Hned po skončení hokejového šampionátu byl zahájen soudní proces s trenérem českého národního týmu Vladimírem Růžičkou. Muž s démonickým pohledem, jehož panenky se s přibývajícím turnajovým časem čím dál více protáčely, čelí řadě trestných obvinění. Vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová navrhla obžalovat Růžičku z trestného činu podvodu. Údajně uvedl miliony českých fanoušků v omyl a vzbudil v nich přehnaná očekávání, když jim vsugeroval, že s týmem dokáže na mistrovství získat medaili. Diváky navíc mimoděk připravil o velké peníze: za vstup, rekvizity nevalné estetické kvality i tekutiny nevalné chuti, způsobující zažívací potíže. Následná expertiza totiž prokázala, že se nejednalo o pivo, ale Staropramen. Dále přibylo obvinění za způsobení duševní újmy českým fanouškům předváděnou hrou, které Bradáčová věrohodně postavila na sestřizích z posledních dvou zápasu národního mužstva.
Werich na plac
Do hry se ovšem vrátil i půlmilionový úplatek od podnikatele Palaščáka, jehož syn se měl tímto způsobem prosadit v hokejové Slávii. Tohoto obvinění měl být Růžička ušetřen, pokud by na šampionátu dosáhl medailového umístění. V případě celkového vítězství měly být dokonce všechny záznamy a mediální reflexe této kauzy dodatečně smazány. Růžička ale tuto příležitost zcela nepochopitelně nevyužil. Navíc došlo i na obvinění ředitele České televize Dvořáka z cenzury: sportovní komentátoři pod vedením Roberta Záruby k celé úplatkářské aféře až nezdravě mlčeli.
Když už trestný čin jednou je, tak má koukat, aby byl, a ne, aby nebyl, jak tomu v Růžičkově případě je.
Soudce upozornil, že je Růžičkovým chováním v korupční kauze osobně zcela znechucen. Došlo nejen k uplácení, ale i k podvodu, neboť Růžička dotyčného hráče nakonec hrát nenechal. „Když už trestný čin jednou je, tak má koukat, aby byl, a ne, aby nebyl, jak tomu v Růžičkově případě je,“ zawerichoval si soudce.
O slovo se v závěru přelíčení přihlásil šarmantní matador soudních síní, advokát bohatých a ještě bohatších Tomáš Sokol, který se snažil prokázat nevinnu svého klienta. V případě obvinění z korupce založil svoji obhajobu na průkaznosti fenoménu rodičovského sponzoringu jakožto zcela přirozené součásti mládežnického hokeje. Jeho korunní svědek, Slavomír Lener, tuto skutečnost potvrdil a přísedícím se pokusil vysvětlit systém, který ze své pozice šéftrenéra, jenž ale ve skutečnosti netrénuje vůbec nikoho, zavedl. Poukázal na výborné výsledky českých reprezentací v minulosti, které tento systém propracované korupce přinesl. Vysvětlil i sémantický původ oblíbené „české uličky“: jde prý o eufemismus pro předávku peněz mezi rodičem a trenérem.
Sokol se také snažil odvolat na precedens v podobě několikaletého korupčního vztahu trenéra Růžičky a hokejového poloboha Jaromíra Jágra, který vznikl během jejich společného reprezentačního působení na olympiádě v Naganu. Milovník žvýkání Růžička tehdy domluvil s Jágrem doživotní odběr dvoumetrové žvýkačky, kterou legendární „osmašedesátka“ propagovala. Sokol poukázal na oboustrannou výhodu tohoto gumového svazku: Jágr je navzdory svému věku zván na všechny akce Růžičkova mančaftu a Růžička zase úspěšně čelí nepříjemné situaci, neboť jak sám již několikrát prohlásil, když nežvejká, tak nemyslí.
Následně vytáhl Sokol trumf v podobě osobní podpory obviněnému ze strany oblíbeného monackého senátora Iva Valenty, který poděkoval za příjmy vydělané během šampionátu. Češi totiž sázeli převážně na vítězství českého týmu a prohrané peníze se snažili vydělat zpět na hracích automatech.
Návrat ztraceného Růžičky
Nakonec zkušený advokát mistrně přesunul podezření z vlastizrady ze svého klienta na české fanoušky. Ti prý svým neustálým fanděním nutili české hráče k otevřené útočné hře a permanentnímu nasazení. Výsledkem byla přemotivovanost a nemístný psychický nátlak, který hokejistům vzal možnost uspět kombinací absolutního betonu a pověstného hokejového štěstíčka jako v případě posledního triumfu z roku 2010.
Soudce nakonec po zvážení všech obvinění odročil líčení na příští rok s tím, že trenér Růžička dodrží svůj roční kontrakt u reprezentace, což by pro něho mělo být dostatečným trestem. Úspěchem na následujícím šampionátu v Rusku však může dosáhnout zproštění všech obvinění v plném rozsahu. Dojatý trenér spontánně prohlásil, že se morálně poučil, a slíbil, že až v následující sezóně v roli kouče Chomutova přijme úplatek, tak nejenže takového hráče nechá hrát, ale dokonce ho umístí do formace se svým synem, kterému zde výměnou za své poradenské služby sehnal místo.
Autor je bývalý fotbalový reportér.