Brněnská revoluce


Brněnská radnice připravuje přelomovou změnu v přístupu k sociálnímu bydlení.

„Po rudé společně,“ glosoval na Facebooku brněnský radní Matěj Hollan zprávu o nové strategii sociálního začleňování v Brně, kterou by měla koalice ANO, KDU-ČSL, Zelených a Žít Brno v březnu schválit v jednom balíčku a odhlasovat ji v zastupitelstvu. Součástí strategie pro Brno je takzvané rychlé zabydlování (Rapid Re-Housing), které už nemá sociálně vyloučeným jen pomáhat zvládat jejich situaci, ale radikálně řešit jejich problémy. Mluví se o revoluci v přístupu k sociálně slabým. Pokud přes zastupitelstvo projdou všechna plánovaná opatření, mohl by se z Brna stát příklad toho, že „to jde“.

Už včera byl v předstihu kvůli evropským penězům na zastupitelstvu schválen první projekt – padesát bytů pro rodiny s dětmi, které v tuto chvíli žijí v nejistém bydlení v ubytovnách, azylových domech, u známých apod. Pracovní skupina lidí z neziskovek a brněnských úřadů, kterou vytvořil zastupitel za Žít Brno Martin Freund, se připravuje na „registration week“ – sociální pracovníci a dobrovolníci obejdou všechny brněnské ubytovny a zjistí na úřadech data o ohrožených rodinách, aby získali přehled o situaci ohrožených rodin. Poté v několika krocích, na základě motivačních pohovorů a posléze i losem, bude vybráno padesát rodin, které dostanou možnost normálně bydlet.

Sociálně slabým lidem je na prvním místě nabídnuto bydlení, místo zkoumání, zda „umí“ bydlet, jim je jednoduše bydlení poskytnuto. Teprve potom následuje sociální práce, která je s lidmi s normálním bydlením mnohem jednodušší.

Celý plánovaný balíček obsahuje systémové změny v koncepci sociálního bydlení i sociální práce a desítky projektů s cílem umožnit lidem na dně důstojnější život. Systémový přístup by měl také předcházet potenciálním pádům a preventivně bránit spirále zadlužování, která často začíná právě potížemi s placením nájmu a vede až k přežívání na ubytovnách nebo bezdomovectví.

Proč zrovna Brno?

Experti z Platformy pro sociální začleňování se shodují, že „bez Žít Brno by nic takového nebylo možné“. Žít Brno v městském zastupitelstvu a na radnici ale nepředstavuje jediný důvod, proč se finské, holandské i americké zkušenosti (a úspěchy) s Housing First aplikují právě tady. Brno nedávno slavilo dva malé symbolické úspěchy: New York Times ho zařadil na mapu nejzajímavějších míst světa a časopis Numbeo.com ho zase umístil v kvalitě života nejen před obligátní New York, ale dokonce i před Prahu. Pověst přívětivého a – oproti Praze – uvolněnějšího místa k životu tak byla potvrzena i v zahraničí (jakkoli je příznačné, že o tom z českých médií informovala takřka výhradně jen ta brněnská). Dobré umístění získalo město díky kvalitnímu systému městské dopravy, možnosti dovolit si slušné bydlení za průměrný příjem a nízké kriminalitě.

V Brně je přes padesát tisíc vysokoškoláků a pět fakult sídlí v centru města. To se odráží v uvolněné atmosféře v kavárnách a hospodách a vede často k přesvědčení, že v Brně – opět oproti Praze – „nikdo nic nedělá“ a všichni jen posedávají po hospodách. Na Fakultě sociálních studií je katedra sociální politiky a práce, na Filozofické fakultě obor sociální pedagogika, katedru sociální pedagogiky má i Pedagogická fakulta. Romům a sociálně vyloučeným se věnují také výzkumníci z Fakulty sociálních studií. V Brně je několik zajímavých neziskovek, které se práci s vyloučenými věnují dlouhodobě. IQ Roma servis je největší organizací zaměřenou na terénní sociální práci, které se věnuje také Drom.

V tomto prostředí se líp než jinde daří i nezávislé kultuře a celkově přeje liberálním postojům. O tom svědčí například dvě úspěšné blokády neonacistických pochodů. Tento kvas, který pochopitelně najdeme i v Praze, ale díky menším možnostem dělat velkou kariéru je v Brně patrnější.

V Brně ale stejně jako v dalších českých městech stále kvete obchod s chudobou, bezdomovectví a různé formy vytlačování chudých na okraj, které ztěžují, či dokonce znemožňují cestu k důstojnějšímu životu. Nová a v rámci republiky ojedinělá strategie sociálního začleňování by mohla zvrátit propad stovek rodin do chudoby, dostat lidi bez domova z ulice. Je zřejmé, že prospěch by z toho neměli jen samotní chudí, ale kvalita života by se zvedla pro všechny.

Nejprve normálně bydlet

Jen během posledního roku navštívili Brno dva odborníci světového významu Katherine Gale a Volker Busch-Geertsema. Na brněnském projektu se podílí nizozemská neziskovka HVO querido discus, která má desetiletou zkušenost s rychlých zabydlováním. Zaměstnanci města absolvovali několik školení v zahraničí, například ve Finsku, kde je poskytování bydlení funguje jako strategie pro ukončování bezdomovectví. Brněnský projekt je ojedinělý i svou velikostí, nejedná se o test na dvou zkušebních bytech, ale o bydlení pro padesát rodin.

Návrh nepodpořila ODS, KSČM a ČSSD. Nejhlasitější oponent, bývalý starosta Brna-střed za ODS Libor Šťástka, ukázal ve svém vyjádření nepochopení návrhu a nevědomky popsal i důvod, proč přístup, který prosazuje, nemůže fungovat. Bydlení by podle jeho pozměňovacího návrhu mělo být nabídnuto jen lidem, kteří mají práci a nejsou za bydlení dlužni městu. Právě tento přístup vede k vytlačování na okraj do ubytoven a z každého nezaměstnaného dělá bezdomovce nebo obyvatele ubytovny. Kdo má problémy, je vyloučen z přístupu k bydlení.

Často nekoncepční strategie sociálního začleňování v českých městech jsou nedůvěřivé ke svým „klientům“ a mají sklon je vychovávat, přidělovat jim body a zkoumat jejich kompetence normálně žít. Tzv. prostupné bydlení, které dříve prosazovala i Agentura pro sociální začleňování, bylo založené na postupném učení se bydlet, tedy platit nájem, neničit byt apod. Samotné bydlení určené pro tuto výuku ale bylo nevyhovující a dál reprodukovalo problémy, kvůli kterým lidé zůstávají v pasti chudoby, a jeho úspěšnost byla jen okolo dvaceti procent. Strategie Housing First vychází z opačného předpokladu. Sociálně slabým lidem je na prvním místě nabídnuto bydlení, místo zkoumání, zda „umí“ bydlet, jim je jednoduše bydlení poskytnuto. Teprve potom následuje sociální práce, která je s lidmi s normálním bydlením mnohem jednodušší. Výsledky ze zahraničí ukazují, že až devadesát procent lidí si bydlení udrží.

Autor je redaktor A2larmu.

 

A2LARM