Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Karlin Studios: bez konexí na magistrátu i umělec ostrouhá

Projekt Karlin Studios se měl po dohodě s pražským magistrátem stěhovat do Holešovic. Nyní je ale všechno jinak.

O Praze se sice říká, že je městem kultury, a v posledních letech to skoro i vypadalo, že se v ní konečně začíná trochu dařit i kultuře nekomerční, nemainstreamové, organizované zespodu. Ve městě, které se od pádu železné opony dodnes usilovně snaží hnát za třpytivým snem západní prosperity, je pro tuto kulturu jinak hodně těžké přežít, neboť ji odevšad vytlačují imperativy trhu, volající po ekonomicky co nejefektivnějším využití každičkého metru čtverečního. Pár let před ekonomickou krizí se ale zejména umělcům, kteří už si nemohli dovolit drahé ateliéry na prominentních adresách, začaly postupně otevírat všelijaké industriální prostory v areálech určených k budoucí konverzi nebo různé jiné velkoprostorové haly, které buď nenacházely jiného uplatnění, nebo prostě skýtaly levnější alternativu.

Stará známá písnička o klientelismu, papalášství, osobních konexích a „vyšších zájmech“ pokračuje dál, jen ji zpívá někdo jiný.

A tak se i v Praze konečně začaly postupně objevovat nejrůznější umělecké projekty, tzv. kreativní fabriky, které mnozí z nás do té doby znali jen ze západních velkoměst. Velký prostor většinou dával umělcům možnost nejen pracovat ve svém vlastním ateliéru, ale také provozovat výstavní prostory, příležitostně sloužící i pro jiné kulturní účely. Takovým prostorem byla skoro deset let libeňská Trafačka, dodnes jím je smíchovská MeetFactory. Prvním projektem podobného typu vůbec byl však Karlin Studios v bývalé tovární hale ČKD. Právě Karlin Studios ale nyní čelí reálnému riziku brzkého zániku.

Občas se umělci hodí

Pro podobné prostory je celkem běžné, že málokdy někde zůstávají nastálo. Je to sice smutné, ale většina z nich v podstatě vyplňuje jen určitou „časovou mezeru“ mezi původním a budoucím využitím daného prostoru. To budoucí je většinou takové, jaké přinese svému majiteli víc peněz. Developeři a investoři, ale také radnice rádi využívají umělce a kreativce k tomu, aby budovy v časech, kdy pro ně není jiné využití, tak trochu hlídali a kultivovali, a přitom třeba i zhodnocovali jejich okolí svým vlastním kulturním a sociálním kapitálem. Je to z hlediska ekonomické racionality výhodná strategie, jak se vyhnout degradaci, kumulaci společenských patologií, a přitom ještě na staré ruině něco vydělat, protože umělci za tyto budovy většinou musí platit nájem, byť obvykle nějakým způsobem zvýhodněný. Zároveň je to příležitost honosit se podporou umění a kultury, protože z podobně osídlených projektů většinou vychází umělecky i společensky hodnotné počiny, které by v komerčních nájmech neměly šanci vzniknout.

Takový je i případ i Karlin Studios, v němž sídlí a tvoří přední čeští malíři, jako jsou Josef Bolf nebo Daniel Pitín, a také mnozí pedagogové z UMPRUM a FAMU. Projekt se během své jedenáctileté existence stal významným činitelem výtvarné scény a jak magistrátní, tak i státní grantové komise jej řadí do první desítky nejlepších výstavních prostorů v Česku. I přesto bylo umělcům vždy jasné, že budova patřící developerské firmě Karlin Real Estate Group, kterou si na vlastní náklady zrekonstruovali, půjde jednou k zemi a oni svůj pracně vybudovaný projekt budou muset přesunout do jiných prostor. K tomu má dojít v září letošního roku, tedy za pouhé tři měsíce. Nicméně umělci z Karlin Studios, snad i díky prestiži a vysoké umělecké hodnotě svých aktivit, dosáhli po dvouletém vyjednávání dohodu s pražským magistrátem, který jim nabídl k zápůjčce halu č. 40 v Holešovické tržnici. Ta dvacet let zela prázdnotou a město nevědělo, co s ní.

Spolek umělců z Karlin Studios tak získal možnost přestěhovat se z Karlína do obdobně dostupné lokality v Holešovicích, kde by velkorysé prostory sdíleli s občanským sdružením Containall. Bezplatná půjčka budovy na dobu pěti let pak byla schválena letos 26. ledna Radou hlavního města Prahy a na jaře už byla k podpisu připravená i nájemní smlouva mezi městem a uměleckým spolkem.

Vše při starém

Člověku by se až chtělo uvěřit, že pražský magistrát konečně začíná něco systémově dělat pro autentickou, nekomerční a především současnou kulturu. Že politici a úředníci přišli na to, že to není muzeum voskových figurín a stánky s klobásami a hokejovým přenosem na Staromáku, co činí Prahu přitažlivou. Že nelze donekonečna lpět jen na umění našich předků, ale že je nutné také podporovat umění vytvářené současnými umělci, stávajícími obyvateli Prahy. Jenomže to by byl na pražské poměry příběh s příliš šťastným koncem.

Město se totiž na poslední chvíli zachovalo naprosto podle – mnohem hůř, než kdyby spolku Karlin Studios nikdy žádné prostory nenabídlo. Majetková komise hlavního města Prahy v úterý 21. června 2016 na poslední chvíli přiklepla pronájem holešovické haly někomu úplně jinému. Budovu bude mít nově k dispozici společnost OSE Czech Republic a festival Signal. To jsou sice projekty také poměrně bohulibé, byť za sebou nemají zdaleka tolik práce jako Karlin Studios, na jejich činnost ale nyní vrhá stín, jakým způsobem byl původní subjekt, který si nájem vydobyl dlouhodobým vyjednáváním, magistrátem vyšachován ze hry. Kolektiv Karlin Studios se tak nyní, pouhé tři měsíce před vystěhováním z Karlína, dostal do patové situace. A magistrát, zejména pak radní pro majetek Grabein Procházka, odmítá se spolkem o záležitosti jakkoli diskutovat.

Navzdory všem slibům hnutí ANO, jak Prahu bude prostě a jednoduše spravovat mnohem líp než jeho předchůdci, se v přístupu k občanské společnosti, v tomto případě té umělecké, v podstatě nic moc nezměnilo. Stará známá písnička o klientelismu, papalášství, osobních konexích a „vyšších zájmech“ pokračuje dál, jen ji zpívá někdo jiný. Co se ovšem v Praze objevuje poprvé, je dosud nevídaná rezistence jinak spíše konformních umělců, kteří se navzdory strachu ze ztráty finanční podpory své umělecké činnosti tentokrát snaží postavit zvůli vládnoucích elit pomocí občanského odporu. Na bezpráví, jehož se stali obětí, upozorňují také prostřednictvím petice. V té žádají vedení hlavního města Prahy, aby s nimi navázalo otevřený a veřejný dialog a pomohlo jim řešit prekérní situaci, na níž má lví podíl. Celá věc je o to paradoxnější, že město svým neférovým postupem podřezává větev subjektu, který významným způsobem spoluvytváří a obohacuje pražskou, potažmo českou výtvarnou scénu a na jehož činnost až dosud mnoho let významně přispívalo ze svého rozpočtu. Nezbývá než umělcům popřát hodně sil a zdaru do dalších vyjednávání, případně jejich boj podpořit.

Autorka je sociální geografka.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

 
Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image