Foto Wafa, Wikimedia, CC BY-SA 3.0 DEED
Česká republika byla jedním z mála demokratických států, které na podzim minulý rok v OSN nepodpořily výzvu k příměří v Gaze. A její postoje se nemění. Navzdory nedávné žalobě Jihoafrické republiky a výzvě Mezinárodního soudního dvora k Izraeli kvůli možné genocidě zůstává česká politika na pozicích podpory tvrdého vojenského řešení v Pásmu Gazy. Snahu změnit toto směřování české zahraniční politiky si vytkla za cíl iniciativa osobností z různých oborů a s odlišným ideovým pozadím.
Ve středu 6. února zveřejnila iniciativa petici, ve které mimo jiné stojí: „Útok Hamásu proti izraelským civilistům odsoudily všechny státy EU, podpořily právo Izraele na legitimní obranu, ale také vyjádřily znepokojení nad humanitární krizí v Gaze. Česká vláda přesto bezvýhradně podporuje současnou izraelskou vládu bez ohledu na humanitární katastrofu, a to jak na mezinárodních fórech a v Izraeli, tak i svou komunikací v České republice. Nerozumíme tomu.“ Mezi signatáři se objevil například kněz Tomáš Halík, biskup Václav Malý, spisovatelka Alena Wagnerová, umělkyně Kateřina Šedá a řada dalších.
Rigidní postoj české vlády
Den po zveřejnění petice následovala tiskovka pro novináře. Tu zahájila předtočeným videem Anna Šabatová. „Změnit českou politiku vůči Gaze je naprosto zásadní. V Gaze již řadu týdnů probíhá humanitární katastrofa nebývalých rozměrů. Počty mrtvých a zmrzačených rostou. Hladem a zimou je ohrožena téměř celá populace v Pásmu Gazy. Jsme hluboce znepokojeni tím, že česká vláda nekriticky kopíruje pozici izraelské vlády, že její nepřijatelné počínání v Gaze obhajuje a že svůj postoj nezměnila ani po vydání předběžného opatření Mezinárodního soudního dvora. Odlišuje se tímto rigidním postojem od naprosté většiny demokratických zemí. Servilní nekritickou podporu izraelské vlády považujeme za škodlivou a krátkozrakou – nejenže posiluje extremistické křídlo izraelské politické scény, ale také zrazuje demokratické síly Izraele. Dostáváme se tak do rozporu vůči deklarované hodnotově orientované zahraniční politice respektující mezinárodní závazky a nepřehlížející otázky humanity a lidských práv. Problematický postoj české vlády je umožněn mimo jiné i proto, že v médiích jen zřídka zaznívají hlasy zachycující jinou perspektivu, než je vládní,“ řekla bývalá ombudsmanka a celoživotní lidskoprávní aktivistka Šabatová.
Akademička Zora Hesová mluvila o „ráně, která se nezahojí po generace“ a připomněla v této souvislosti, jak dlouho trvá zacelení ran po masakrech v Bosně. Humanitární pracovnice Jana Hradílková uvedla, že „slovo genocida jsme nepoužili, ale je potřeba říct, že genocida nejsou jen tábory za druhé světové války“, a připomněla, že smyslem připomínání minulých genocid je právě poučení pro budoucnost. „Jsme tu proto, abychom genocidě předcházeli,“ řekla Hradílková.
Jednostranná média
Došlo i na kritiku českých médií. Té se chopila Lamis Khalilová Bartůšková, podle které se český postoj ke konfliktu odvíjí právě od tendenčnosti českých novinářů. „Věnuji se lidským právům dvacet let, pracovala jsem s občanskou společností, ale nevím, jestli to nebylo zbytečné. Učili nás o občanské společnosti a lidských právech, ale za poslední čtyři měsíce jsme se dozvěděli, že to neplatí pro všechny. Tato výzva je skvělá v rámci možností české veřejnosti. Myslím si, že česká média nedělají svoji práci nezaujatě. Neinformují, nesnaží se o hlubší rozbor nebo aspoň obyčejný fact-checking. Česká média přebírají všechno, co se říká v extrémních pravicových izraelských médiích, která jsou jen pro část společnosti v Izraeli. Česká média ignorují nestranný rozbor nejen z Izraele, ale i to, co píší světová média. V tom vidím kámen úrazu – palestinské hlasy se cenzurují, debata je sionista se sionistou. Je to o nás bez nás,“ kritizovala Palestinka Khalilová Bartůšková českou mediální scénu.
Také další členka iniciativy, filmařka Nataša Dudinská, která třicet let žije v Izraeli, kritizovala vládu Banjamina Netanjahua za to, že způsobuje humanitární krizi v Gaze. „Takto chtějí tlačit na Palestince, aby svrhli Hamás. Ale lidi, kteří nemají co jíst, těžko budou tlačit na Hamás,“ řekla filmařka.
V řadě často emotivních projevů opakovaně zaznělo odsouzení násilí i to, že konflikt nemá vojenské, ale politické řešení. Politolog Pavel Barša připomněl, že deset let po americké invazi na Blízký východ s cílem zničit al-Káidu vznikl Islámský stát a že současná vojenská kampaň Izraele je výhodná pro teroristické organizace verbující nové členy.