Mix měsíce: Voodoo

and

Mix měsíce od nové posily labelu Hypno 808 producenta Voodoo.

Tentokrát představujeme nový přírůstek rapového labelu Hypno 808 producenta Voodoo. Ten v současné době s členy Hypno 808 připravuje nový projekt Voodoo Rap a chtěl by se případně podílet i na dlouho očekávaném albu Hugo Toxxxe, které by mělo vyjít příští rok. Kromě toho spolupracuje s VJkou AKA 47 na projektu Space Love. Zatímco jeho vynikající debut Ash Tar She Ran se veze na vlně lehce melancholického trapu, další album Alien Tears, které vyšlo na brněnském labelu Bükko Tapes, svědčí o obdivu k osmdesátkovému zvuku. V blízké době se můžeme těšit na vydání další nahrávky. Mix, který si pro nás Voodoo připravil, obsahuje jak jeho dosud nevydané skladby, tak vybrané věci, které vyšly na labelu Hypno 808. V následujícím rozhovoru se můžete dočíst, jak se dá uživit prodáváním beatů nebo co je na českém rapu zábavné.

Jak se mladý producent dostane na label Hypno 808? Co musí umět a co pro to musí udělat?

Základní věc je, že děláš hromadu beatů a posíláš je lidem, s kterými chceš spolupracovat. Ze začátku tě lidi neznají a tvůj sound nestojí za nic a oni to hned poznají. Musíš produkováním skladeb strávit spoustu času a zainvestovat do kvalitních beden, abys nezněl jak toy. Já jsem hodně psal hlavně Toxxxovi, což ale dělá milion dalších lidí, takže se k němu třeba ty zprávy ani nedostanou. Důležité je to nevzdat. Před pár lety, když jsem mu posílal zase nějakou várku beatů, mi Toxxx odepsal s tím, že to není kvalita, kterou hledá, a přidal k tomu spoustu poznámek, co bych na tom mohl zlepšit. Já jsem měl tehdy strašné bedny, nějaké bedničky z hi-fi věže, kde mi třeba ten zvuk přišel dostatečně kvalitní, ale kdybych si to pustil na čemkoliv jiném, tak bych poznal, že to není ono. Odepsal jsem mu, že to chápu a zkusím to zase jindy, až budu mít ten zvuk lepší. Takhle jsem to zkoušel každý půlrok, až mě nakonec jednoho dne přesměroval k Maratovi s tím, že se ty moje věci víc hodí k němu. Marat mi pak napsal, že udělají celou věc z mých beatů.

Takže se v Hypnu rozdělují producenti podle toho, kdo se ke komu víc hodí?

To je různé. Předtím jsem dělal beaty, které se asi úplně nehodily k Toxxxovu stylu, ale teď třeba víc poslouchám jeho skladby a snažím se, abych dělal beaty víc na jeho míru. Každý má trochu jinou flow, každý má trochu jiné beaty. Například Vae Cortez dělá úplně jiný typ beatu než Frank Flames.

Mluvil jsi o posílání beatů. Kolik beatů jsi jim třeba v jednom mailu poslal?

Pokud jim pošleš jenom jeden beat, je strašně velká pravděpodobnost, že si nic nevyberou. Musíš jim poslat třeba třicet věcí. Čím víc děláš, tím rychleji jsi schopný nějaký track vyprodukovat. Potom už není takový problém udělat třicet beatů.

Strukturuješ ty beaty nějak, abys je hned něčím zaujal?

První věc, kterou musíš udělat, je, že si začneš ty beaty číslovat. Prvních několik let jsem to nedělal, a když se mi pak někdo ozval, že chce spolupracovat na tom a tom beatu, tak jsem třeba už ani nevěděl, kde ten beat mám. Jinak oni každému tomu beatu dají aspoň půlminuty. Není to tak, že by to po pěti vteřinách vypnuli. A taky poslouchají skoro všechno, co jim lidi posílají na mail.

Už několik let prodáváš svoje beaty různým rapperům, kteří je chtějí použít ve svém tracku. Jak ses k tomu dostal a jak to vlastně funguje?

Spousta lidí říká, že prodávání beatů v Česku nefunguje, ale jde to, i když to není úplně snadná záležitost. Dřív jsem to dělával víc, ale základem bylo, že jsem dal dohromady balíček beatů, který jsem rozeslal všem možným zájemcům. Každý ten beat měl trochu jiný feeling, aby si každý mohl vybrat, co mu zrovna sedělo. Napíšeš jim, že děláš tohle, dělal jsi s tím a tím, a když mi dáš tolik a tolik peněz, tak spolu můžeme udělat track. Když to hned nevzdáš, s někým dřív nebo později spolupráci navážeš.

Jak dlouho prodáváš svoje beaty?

Od roku 2008, takže už osm let. Ale jak to všechno funguje, jsem začal chápat až v posledních letech. Začínal jsem fakt jako hroznej toy. Třeba jsem první tři roky v beatu nepoužíval vůbec žádnou basu. Navíc jsem to skládal na laptopu, ke kterému jsem neměl sluchátka, takže jsem basy v těch svých beatech ani nemohl slyšet. Vše pro mě změnil remix tracku Kariéra 16, který dělal Paulie Garand. Ten beat mě hrozně chytnul a začal jsem se víc zajímat o to, jak něco takového vzniklo. Začal jsem se koukat na videa, kde dělal beaty na počítači s obrovským monitorem v programu Fruity Loops. Program jsem si stáhl a začal se v tom hrabat, až jsem se zorientoval, co všechno je možné v takovém programu vytvořit. Dalo by se říct, že jedním z důvodů, proč dělám beaty, je Paulie Garand (smích).

Dá se prodáváním beatů uživit?

Beaty jsem začal prodávat vlastně z donucení. Když jsem žil se svou holkou v Londýně, kde jsem studoval, dostali jsme se do situace, že jsme neměli na zaplacení nájmu. Dva nebo tři dny před placením jsme neměli dost peněz a museli jsme to nějak vyřešit, protože by nám pak začalo najíždět penále a tak dál. V tu chvíli jsem se rozhodl obeslat úplně všechny lidi ze scény, které jsem znal, jestli nechtějí koupit nějaký můj beat, přičemž jsem šel s cenou hodně dolů. Během víkendu jsem si tímhle způsobem dokázal vydělat dost na to, abychom zaplatili nájem a ještě nám něco zbylo. Takže uživit se tím dá, pokud nemáš velké náklady a nekupuješ si píčoviny. Jsou lidi, kteří vydělají třicet tisíc měsíčně a stejnou částku i utratí. Já sice nevydělávám tolik, ale zase ani tolik neutrácím. Přišlo to ale až v poslední době. Předtím jsem asi šest let neuměl ani vytvořit pořádný beat. Chce to čas a trpělivost. Hlavní je dělat kvalitní věci. Jinak si rapper raději koupí beat od profesionálního producenta z Ameriky, třeba od někoho z 808 Mafia, za pár tisíc korun. Tomu se těžko konkuruje.

Tvořil jsi nějaký track i ve studiu, nebo se to celé děje pouze skrze internet?

Dělat track ve studiu je ideál, ale doteď se mi to nestalo. Lidi na to často nemají čas a pronájem studia je docela drahá záležitost. Osvědčila se ale společná práce, kdy já dělám beaty, zatímco ostatní poslouchají celý ten proces a rovnou si do toho píšou texty. To je hodně produktivní způsob – za tři až čtyři dny tak můžeš udělat celé album.

Co tě vlastně na českém rapu baví? A co ti na něm vadí?

To, co mi na něm vadí, mě na něm zároveň i baví. Spousta rapperů, nebo spíš lidí, kteří se snaží rapovat, je hrozně bizarních. Existuje spousta lidí, kteří se rozhodnou rapovat a vzniká z toho hroznej bizár, ale je to zároveň hrozná prdel. Znáš třeba Železničáře? To je týpek, který rapuje jenom o vlacích a železnicích. Nebo takový ten model frajera, co se rozejde s holkou, je na ní hrozně nasranej a píše tracky o tom, jak je hrozná a zlomila mu srdce. Takových tracků máš plný Youtube. Třeba Fadrc. To je další věc, která mě na tom fascinuje – ta jména! Všichni, co začínali kolem let 2000 až 2008, měli jména jako Slipo, Vorlos, Prsoid, Sharkass nebo Malý Man. To jsou hrozně bizarní jména a ti lidi pořád jedou.

 

A2LARM