Squatujeme mediální prostor od roku 2013

- Inzerce -

Bydlení je klíč. Rozhovor s Olgou Richterovou

S poslankyní a první místopředsedkyní Pirátů jsme hovořili o prioritách strany i o její vlastní práci v oblasti sociální a rodinné politiky.

Překladatelka, lingvistka a dlouholetá zastupitelka na Praze 10 Olga Richterová má v Pirátské straně na starosti sociální a rodinnou politiku. Jak důležitá je pro Piráty otázka bydlení, co přinese zákon o zálohovém výživném nebo proč je třeba podporovat kvalitní porodní péči – o tom všem se dočtete v následujícím rozhovoru.

Na Facebooku jste nedávno napsala, že bez přeháněk není možný růst. Byly kauzy z poslední doby skutečně jenom přeháňkami? A kam podle vás ony mediálně exponované situace Piráty posunuly?

Každá změna přináší nové situace. A my se měníme z celorepublikové dobrovolnické organizace s minimem placených pozic v organizaci s profesionální strukturou s větším počtem zaměstnanců a také s mnohem větším počtem lidí pod mediálním tlakem. Je-li takřka ze dne na den 22 lidí vrženo do mediálních vod, přičemž si sami spravujeme facebookové účty nebo poslanecký Twitter, je možné, že někdo dřív nebo později udělá chybu. Nestojí za námi žádná PR agentura a pořád se snažíme udržet si opravdovost. Tento způsob fungování si zkrátka občas vybere svou daň. Ale i tak si tento styl chceme udržet. Samozřejmě se musíme všichni naučit, co je průšvih a co může být přešlap. Nejde bezmyšlenkovitě pokračovat tak, jak jsme byli zvyklí, a chovat se jako doposud. Nicméně ty „skandály“, které se staly, považuju opravdu spíš za přeháňky. I když mě některé věci hodně mrzí a neberu je na lehkou váhu, nemyslím si, že problémům tohoto typu se dalo úplně vyhnout.

Dnes se lidé bydlící v podnájmech dělí na ty, kteří mají to štěstí, že majitelé jejich bytů si ještě nestihli všimnout, že by nájemné mohli zvýšit, a na ty, kterým ho pořád zvyšují.

Zdá se, že Piráti jsou momentálně jedinou stranou v Poslanecké sněmovně, která se pere za sociální politiku. Prosazujete třeba zrušení karenční doby, sociální bydlení, zálohové výživné. Proč vlastně?

Maličko to upravím: některá z našich témat jsou reakcí na to, co nastolují jiné strany.

Ale řadu z nich jste měli přímo v programu…

Ano. To je pravda. Já bych spíš chtěla upozornit na to, co se snažíme táhnout sami. Jako klíč – základní kámen, o který se musí opřít komunitní a sociální práce – vnímáme bydlení. Jde především o to, aby se čím dál víc mluvilo o dostupném bydlení. Protože bude-li vyřešena otázka bydlení pro ty, jejichž jediným problémem jsou nízké příjmy, tím spíš se pozornost státu bude moct zaměřit na ty, kteří mají i jiné potíže a potřebují intenzivnější typ pomoci. Je škoda, že téma dostupného kvalitního bydlení se z veřejného prostoru vytratilo. Je přece zvláštní, že dnes musí brát příspěvek na bydlení tolik lidí a že běžné bydlení se stalo nedostupné třeba i pro část státních zaměstnanců. Uvědomme si, že ani lidé pracující jako učitelé nebo úředníci si dnes v Praze nemůžou dovolit byt v komerčním nájemném, aniž by tento příspěvek pobírali.

A proč je to pro vás tak podstatné?

My to totiž vnímáme jako širší problém: vidíme, jak se v Praze rozpíná Airbnb a vytlačuje lidi i z širšího centra, jak se zpomalila stavební řízení, jak se rapidně zvýšily nájmy. Dnes se lidé bydlící v podnájmech dělí na ty, kteří mají to štěstí, že majitelé jejich bytů si ještě nestihli všimnout, že by nájemné mohli zvýšit, a na ty, kterým ho pořád zvyšují. Momentálně se v Poslanecké sněmovně diskutuje otázka změny zákona o příspěvcích a doplatcích na bydlení. A je strašně důležité, jak se u příspěvku na bydlení bude parametrově počítat průměrné nájemné v dané lokalitě a jestli do něj bude zahrnuto i obecní nájemné.

Už delší dobu se diskutuje změna systému vyplácení příspěvků a doplatků na bydlení, kterou navrhuje současná ministryně práce a sociálních věcí v demisi Jaroslava Němcová. Chvíli dokonce hrozilo, že se vyplácení příspěvku na bydlení změní tak radikálně, že se tím dostane do problémů i velká část střední třídy. Už dnes přitom tuto dávku pobírají statisíce lidí a další desetitisíce na ni mají pravděpodobně nárok. Jaké je vaše stanovisko k těmto plánovaným změnám?

Pro mě je strašně překvapivé, že se ta změna má proběhnout takto rychle. Je zajímavé, že některé parametry se během posledních týdnů zase změnily, takže se návrh evidentně neopíral o data nebo analýzy. Není to tak, že bych nechtěla připustit žádnou změnu. Teď se ovšem diskutuje o tom, že by se i obecní nájemné počítalo do průměrného nájemného, z nějž by se vypočítával příspěvek na bydlení. To by mnohým lidem ztížilo životní situaci.

Piráti se snaží i o větší postih krátkodobých pronájmů. Minimálně v Praze se z toho stal byznys – řada pronajímatelů nabízí desítky i stovky jednotek, počet krátkodobých pronájmů pořád roste. Například v Dánsku se z Airbnb podařilo vymámit příjmy pronajímatelů, a navíc tam omezili pronájem na sedmdesát dní v roce. V Berlíně chystají podobnou regulaci. Jak se problému chcete postavit vy?

Navrhujeme, aby se jasně rozlišilo, kdy člověk podniká a živí se tím a kdy je to jen drobný přivýdělek – například když pronajmete někomu byt ve chvíli, kdy jedete na prázdniny. Potom je důležité, aby se obyvatelé okolních bytů mohli vyjádřit, jestli chtějí, aby se z domu stal hotel, nebo ne. Je na společenském konsenzu, jakou míru autonomie dát jednomu majiteli bytu, když je s tím bytem součástí většího celku. Podle mě to je hlavní nástroj, který by se měl uplatňovat. Jde i o to, že jedni poskytovatelé bydlení platí městskou daň a poplatky, zatímco druzí ne.

Airbnb vytváří pro stálé obyvatele lokalit řadu negativních externalit: zvyšující se nedostupnost bydlení, zdražování, gentrifikaci, znepříjemnění života v důsledku neustálé fluktuace lidí v domě. Stálí obyvatelé se tak dostávají do situace, kdy vlastně nemůžou nijak ovlivnit to, co se děje v jejich nejbližším okolí. Jak tyto externality umenšit?

My bychom chtěli jít cestou, která by respektovala práva majitelů okolních bytů. Hranicí, která podle nás odlišuje podnikání od občasného přivýdělku, je zhruba sedmdesát dní v roce.

Takže podobně jako v zahraničí?

Ano, tam jsme se inspirovali. Konkrétní návrh už poslal náš poslanec Jakub Michálek na ministerstvo financí a jsem zvědavá, jestli se stane to samé, co s vodáckým návrhem: vláda náš návrh nejprve smetla se stolu a potom ho potichu za dva měsíce – pozor, spekulace! – nejspíš představí jako svůj. V zemi, kde sociální demokraté prosadili zvýšení důchodů navzdory tuhému odporu ministra financí a ten si to následně přivlastnil, je tohle asi možné.

Na jedné z vašich posledních tiskových konferencí jste hovořili o zálohovém výživném. Je možné, že se po letech konečně schválí?

My chceme, aby se o něm diskutovalo. V řadě zemí toto výživné funguje. Důležité je, jestli by fungovalo u nás. Na paměti musíme mít hlavně zájem dítěte. Ve finále jde o to, aby stát zakročil co nejrychleji v okamžiku, kdy tzv. nepečující rodič neplatí, nebo platí jen částečně. Já si přitom opravdu pořád nejsem jistá, zda je nevyhnutelné, aby v tu chvíli placení přešlo na stát. Vidím tam totiž ještě jednu možnost. Problém dnes spočívá hlavně v tom, že výživné je součástí příjmu, ze kterého se vypočítává nárok na různé sociální dávky, a to i v případě, že rodič výživné neplatí. Takže to nezaplacené výživné zvyšuje hypotetický příjem rodiče-samoživitele. A to je moment, kdy si říkám, že je dobře, že máme legislativní proces a systém prvního, druhého a třetího čtení. Teď jsme jakožto Piráti byli pro a v dalším kole chceme vědět, jak přesně by vypadalo, kdyby vymáhání výživného se vším všudy přešlo na stát. Bude určitě potřeba nějaká delší lhůta, bude nutné na to připravit Úřady práce, případně je možné, že vyplyne jiná varianta, například že by se neplacené výživné nezapočítávalo do příjmu, z nějž se pak vypočítává výše dávek.

Promýšlí se i strategie, jak výživné z neplatičů vymáhat. Pokud by to ale měly být exekuce, je to úplně k ničemu…

Ano, to je hlavní důvod, proč váhám, zda si úprava v této podobě zaslouží podporu. Jako hlavní instrument je tam totiž samozřejmě uvedeno vymáhání prostřednictvím soukromých exekutorů. My dneska neplatiče alimentů posíláme do vězení, kde ne všichni mají práci, navíc je to vytrhne z běžného prostředí, což není dobrý přístup.

Dalším z vašich témat je porodnictví. Psala jste na svém blogu, že stav porodnictví ovlivňuje celou naši společnost. Co přesně jste tím myslela?

Já jsem iniciovala poměrně luxusně obsazený seminář v Poslanecké sněmovně, který se konal v květnu během Světového týdne porodnictví a porodu. A tam jsme měli studie týkající se průběhu porodu, ale i obecně těhotenství a prvních poporodních měsíců, ze kterých vyplývalo, že bezpečný a nenarušený průběh tohoto období podporuje kvalitní vztahy mezi rodiči a dětmi i další společenské vztahy. Kompletní nahrávku a jednotlivé prezentace můžete najít na webu poslanecké sněmovny mezi materiály zdravotního výboru. Jedna z prezentací shromáždila velké množství studií o vlivu poporodní separace na asociální a patologické chování v budoucnosti. Důležité je, že jsou statisticky potvrzeny souvislosti mezi ranými vazbami a psychickým nebo somatickým zdravím.

Světová zdravotnická organizace vydává pravidelně seznam doporučení ohledně žádoucích přístupů při porodu. Patří mezi ně intimita, podpora v rozhodnutí, klid, bezpečí, respekt…

Hlavně je tam zahrnuta kontinuální péče jedné osoby, to je naprosto klíčová věc. Světová zdravotnická organizace doporučuje, aby byl jeden zdravotník v bezpečném vztahu s nastávající rodičkou. Ve většině kultur jsou to porodní báby, ale může to klidně být i lékař. Systém by měl zajistit, aby jeden člověk obstarával předporodní, porodní i poporodní péči. Dnešní stav znamená nejistotu i pro porodníky, kteří rodičky většinou vůbec neznají. Kdyby se během přípravy na porod zdravotník s rodičkou navzájem poznali, tak je na obou stranách větší důvěra.

A jaká konkrétní opatření byste si představovala? Porodní domy? Větší podporu porodních asistentek?

My jsme už před volbami zaujali stanovisko, že chceme podpořit profesi porodních asistentek. Lékaři by pak měli více času na ženy, které potřebují intenzivnější pomoc. Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že bedlivější péči potřebuje jen polovina rodiček. Druhá polovina si může svobodně vybrat mezi péčí lékaře v nemocnici a péčí porodní asistentky v porodním domě.

S tím souvisí i otázka, jak dlouho zůstávat s dětmi v porodnici. Jaký na to máte názor?

Opět jde o možnost volby. Zrovna v poporodním období by ženy měly mít možnost využít domácího poradenství. Některé si přejí opustit porodnici co nejdříve, protože institucionální pomoc nepotřebují, jiné by taky radši šly domů, ale potřebovaly by ještě poradit v klidu a bezpečí domova. To, o čem se bavíme, je takzvaná komunitní péče zacílená na podporu, vykonávaná v přirozeném prostředí. Týká se nejen rodiček, ale třeba i nemocných nebo umírajících lidí. Je to podpora domácí péče ve všech různých podobách.

 

Podpořte nás

Alarm funguje především díky Vám – našim čtenářkám a čtenářům.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Alarm přináší nezávislou žurnalistiku pro všechny. Podpořte nás!
close-image