Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Masaryk jako symbol radikální demokracie

Masarykovo pojetí demokracie a humanity bylo sociální a radikálně demokratické. Zakladatel Československa by měl v dnešních politicích vyvolávat hlavně špatné svědomí.

Předseda ODS Petr Fiala ke stoletému výročí vzniku Československa inicioval v Poslanecké sněmovně usnesení, v němž se navrhuje, aby „toto výročí posloužilo k posílení národní hrdosti a ambicí České republiky patřit mezi nejúspěšnější země světa“. Petr Fiala vyzdvihl svobodu, demokracii a humanismus jako zakládající étos při vzniku republiky. Při této příležitosti je však třeba položit několik otázek. Jaký to byl étos, který zakládal Československo, a jaký vztah k němu mají současní politici, kteří toto usnesení přijali? „Svoboda, demokracie a humanismus“ jsou pojmy tak vyprázdněné, že si je může přisvojit každý. Masaryk by je v dnešní instantní podobě nejspíš vůbec nepoznal a možná by v současném parlamentu řekl: Dámy a pánové, pokud je svoboda, demokracie a humanismus toto, tož jsem proti tomu, aby se těchto slov vůbec užívalo.

Pravá demokracie je i hospodářská a sociální

Étos svobody, demokracie a humanity při založení republiky nebylo prázdné gesto. Masaryk by se s mnoha dnešními politiky vůbec neshodl. Usiloval o intenzivní demokracii, která rozhodně neměla být pouze soustavou institucí a tzv. neutrálních procedur, jak to hlásají představitelé vyprázdněné liberální demokracie. Je to v zásadě aktivistická demokracie, v níž lidé věří v ideje svobody, rovnosti a solidarity a jednají ve směru, který Masaryk označuje jako humanitu. Myslí tím něco zcela konkrétního. Masaryk kvůli humanitě na začátku dvacátého století spolupracoval se sociální demokracií na uzákonění všeobecného volebního práva, kritizoval oligarchii ve všech podobách, v církvi, v politických stranách i v hospodářství. Mluvil o krizi parlamentarismu, který se změnil v „umění, jak napálit druhého“. Pravicoví politici včetně Petra Fialy by museli prohlásit, že prezidentem první republiky byl levicový extremista, kdyby si přečetli, co napsal v roce 1925 v článku s názvem Demokracie a humanita. Podle Masaryka je pravá demokracie nejen politická, nýbrž také hospodářská a sociální: „Demokratická rovnost nepřipouští sociální šlechty.“ Kapitalismus je podle Masaryka pochybený systém, protože „lidé nevyrábějící, a dokonce nepracující“ si přivlastňují výtěžky práce druhých. Jinými slovy, Masaryk odmítá vykořisťování a koncentraci vlastnictví. A jde ještě dál, když otevřeně hlásá, že je pro socializaci některých oborů, jako jsou železnice, komunikační prostředky, vodní síly nebo uhlí, a volá po přísnější kontrole finančnictví a bank.

Většina dnešních politiků a tvůrců veřejného mínění si nedokáže představit, co měl Masaryk na mysli, když mluvil o intenzivní demokracii a humanitě.

Masarykovo pojetí humanity je především sociální a radikálně demokratické. Když se Masaryk vyjádřil, že „humanita je náš poslední cíl národní a historický, humanita je program český“, a zároveň, že je to „opravdovost“ jejího uskutečňování, pak se ptám, který politik je ochoten se přihlásit k Masarykovi? Znamenalo by to přihlásit se k tomu, co pravicoví politici zavrhují jako ekonomický levicový extremismus, který je dnes spojován s Jeremy Corbynem a Berniem Sandersem, kteří podobně jako Masaryk požadují rozšíření demokratických principů do ekonomiky a omezení politické a ekonomické oligarchie. Aspoň pro některé politiky z ČSSD a KSČM je snad tato podoba Masaryka přijatelná, ale co opravdovost jejího uskutečňování v politické praxi?

Politika je víc než jen technologie moci

Masaryk vytvořil pojetí demokracie a humanity, které vyvolává skandál. Sám Masaryk je ve svém prezidentském úřadu nedokázal naplňovat, protože jeho koncepce byla náročnější, než si představoval. První republika se z tohoto pohledu jeví jako maskované ztroskotání, které se naplno projevilo v době Mnichova a druhé republiky. Masaryk však svým pojetím intenzivní demokracie a humanity nastolil měřítko, jímž lze poměřovat i další vývoj Československa až po současnou Českou republiku a Slovensko. Aspoň částečně v něm obstojí pražské jaro 1968, které ve svých programových bodech zavádí kritiku stranické a ekonomické oligarchie a usiluje o politickou a hospodářskou demokracii, která by překonala fatální nedostatky prvorepublikového parlamentarismu. A jak před Masarykovým pojetím intenzivní demokracie a humanity obstojí současná Česká republika a Slovensko?

Příznačné je ono parlamentní usnesení z iniciativy ODS. Její otec zakladatel totiž vytvořil přesný protiklad Masarykova pojetí demokracie a humanity, tedy onu nám dobře známou oligarchickou neoliberální demokracii, a se slovenským protějškem rozbil to, co Masaryk založil. Je zde obtížné něco poměřovat, když většina politiků a tvůrců veřejného mínění si nedokáže představit, co měl Masaryk na mysli, když mluvil o intenzivní demokracii a humanitě. Je pro ně nepochopitelné, že demokracie může být ještě něco jiného, než jsou technologie moci a rétorická cvičení.

Ke stoletému výročí vzniku Československa si můžeme přát, aby Masaryk obcházel oficiální oslavy jako přízrak, který v politických a mediálních představitelích České republiky a Slovenska aspoň na okamžik vyvolá špatné svědomí.

Autor je filosof.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image