Průšvih s velkým P


Člověku se podařilo rozvrátit planetární klima, a tak dochází k častějšímu výskytu extrémních projevů počasí. V listopadu minulého roku zasáhl jihovýchodní Asii dosud nejsilnější tropický tajfun Hayian, Argentinu tou dobou trýznila jedna z nejhorších vln veder a Austrálie zažila nejteplejší rok v dějinách měření.

„Rozvinuté země v čele se Spojenými státy odmítají převzít odpovědnost za svůj historicky podstatně větší podíl na vyprodukovaných skleníkových plynech a dělit se o své bohatství s chudší částí světa, která však trpí následky ekologické krize podstatně více.“

Na britských ostrovech zaznamenali v době od roku 2000 pět nejvlhčích a dokonce sedm nejteplejších let v historii. V současnosti se Británie po měsíci prudkých dešťů potýká s ničivými záplavami. Politická reprezentace bohužel není schopná předcházet příčinám ani čelit následkům alarmujícího stavu globálního ekosystému.

Jádro? Good deal!

Klimatická změna se v promáčeném Spojeném království stala jedním z ústředních politických témat. Předseda labouristů Ed Miliband viní vládu v čele s Davidem Cameronem z nečinnosti a vyzývá politiky, aby se zasadili o razantní snižování emisí skleníkových plynů, posílení protipovodňových opatření a navýšení investic do zelené ekonomiky. Miliband v roce 2008 z pozice ministra pro energetiku a klimatickou změnu v parlamentu prosadil zákon, kterým se Británie zavázala snížit do roku 2050 produkci skleníkových plynů o osmdesát procent oproti roku 1990. Tento ambiciózní plán se však vláda chystá splnit za cenu výstavby množství nových jaderných elektráren a podpory těžby břidlicového plynu, což bude znamenat kromě mimořádných výdajů také značné zvýšení bezpečnostního a environmentálního rizika.

Kromě toho při výstavbě a provozu reaktorů zpravidla bují korupce, prohlubuje se demokratický deficit a o svobodném trhu si v tomto oligopolním sektoru můžeme nechat jen zdát. Británie je v současnosti vyšetřována Evropskou komisí pro podezření z uzavření protizákonné dohody s francouzskou energetickou korporací EDF, která má stavět elektrárnu Hinkley Point C. Stát by měl podle této štědré smlouvy firmě zajistit ziskovost provozu na základě garance výkupní ceny elektřiny ve výši téměř dvojnásobku současné tržní ceny na pětatřicet let. Dále by se měl zaručit za půjčku na výstavbu ve výši deseti miliard liber a pokrýt náklady na pojištění pro případ nehody. Good deal!

Británie je v současnosti vyšetřována Evropskou komisí pro podezření z uzavření protizákonné dohody o dostavbě elektrárny Hinkley Point

Británie je vyšetřována Evropskou komisí kvůli protizákonné dohodě o dostavbě elektrárny Hinkley Point

Léčba trhem

Americký ministr zahraničí John Kerry při nedělním proslovu v Jakartě varoval, že se planeta řítí do „bodu, ze kterého není návratu“, a apeloval na světovou veřejnost, aby věnovala větší úsilí boji s klimatickou změnou. Přitom právě neshoda ohledně klimatické politiky mezi dvěma největšími emitory skleníkových plynů, USA a Čínou, je zásadní překážkou při jednáních na půdě OSN, která jsou jediným dostupným, byť dosud selhávajícím nástrojem k dosažení potřebného globálního politického konsenzu. Při poslední klimatické konferenci OSN ve Varšavě opustili čínští vyjednavači, společně se zástupci dalších rozvojových zemí, předčasně jednání, když země Západu odmítly financovat jejich adaptační opatření. Rozvinuté země v čele se Spojenými státy odmítají převzít odpovědnost za svůj historicky podstatně větší podíl na vyprodukovaných skleníkových plynech a dělit se o své bohatství s chudší částí světa, která však trpí následky ekologické krize podstatně více.

Před necelými sedmi lety přijala Evropská unie energetickou a klimatickou legislativu, která členské státy zavazuje ke snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 o dvacet procent oproti stavu v roce 1990. Dále vyžaduje zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů, rovněž o dvacet procent, a stejné zvýšení energetické účinnosti. Brusel podle neoliberální ideologie naordinoval znečišťovatelům blahodárnou léčbu trhem. Hlavním nástrojem k očištění kontinentální ekonomiky měl být evropský obchod s emisními povolenkami. Ten však záhy zkrachoval v důsledku rigidity bruselských institucí a za přispění lobbistů korporací a některých států závislých na fosilních palivech (zvláště Polska). Do systému bylo pro období 2013 až 2020 vpuštěno příliš mnoho povolenek, jejich cena klesla pod tři eura za tunu, na desetinu optimální ceny, a přestaly proto plnit svou funkci. Investice do bezemisních technologií přišly vniveč a „nejšpinavější“ technologie se staly těmi nejvýdělečnějšími. Evropská komise v dubnu minulého roku navrhla dočasné stažení 900 milionů povolenek, lobbistická mašinerie fosilních korporací si však dokázala koupit těsnou většinu v parlamentu a oživení trhu zabránila. Návrh byl znovu předložen a odhlasován v prosinci, což by mělo zajistit aspoň krátkodobé zvýšení cen povolenek a vyrovnání nabídky s poptávkou.

Evropská komise představila 22. ledna tohoto roku koncepci klimatické a energetické politiky, která stanoví nové cíle v omezování emisí a slibuje strukturální reformu obchodu s povolenkami. Členské státy by podle ní měly do roku 2030 snížit produkci skleníkových plynů o čtyřicet procent oproti roku 1990 a podíl energie z obnovitelných zdrojů navýšit na 27 procent. Na rozdíl od stávající koncepce však v ní Komise nestanoví konkrétní cíle pro jednotlivé země a způsob, jakým má být nižších emisí dosaženo, také ponechává na lokální politické libovůli. Navrhovaná čtyřicetiprocentní hranice se neopírá o vědeckou evidenci a podle nevládních ekologických organizací je vzhledem k vývoji klimatu nebezpečně nízká a málo ambiciózní. Odhaduje se, že sedmadvacetiprocentního podílu na trhu by mohly obnovitelné zdroje dosáhnout i bez evropské regulace, která by proto měla mnohem silněji podpořit rozvoj decentralizovaných zdrojů a postavit fosilní paliva i neefektivní jaderné elektrárny co nejdříve mimo hru.

Ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek se na Žofínském fóru  vypořádal s koaličním ujednáním po svém

Ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek se na Žofínském fóru vypořádal s koaličním ujednáním po svém

Češi za zmírnění limitů

Nová vláda si dala za cíl podporu „sociálně a ekologicky orientovaného tržního hospodářství“. Její první kroky však naznačují, že půjde spíš o tržní hospodářství bez přívlastků. V koaliční smlouvě se dočteme, že zúčastnění podpoří „dostavbu“ jaderné elektrárny Temelín, „pokud to bude hospodářsky výhodné pro ČR“. O prolomení těžebních limitů v severních Čechách pak hodlají vést „další diskuzi“ a v souvislosti s definováním energetické a surovinové politiky o něm rozhodnou v příštích dvou letech. Rozprava o budoucnosti severočeských vesnic zřejmě skončila ještě před jmenováním vlády a její programové prohlášení se o rozšiřování těžby nezmiňuje vůbec.

Zatímco vyslanec Agrofertu v čele Ministerstva životního prostředí Richard Brabec se aspoň vyslovil pro zachování divočiny na Šumavě a zrušil poněkud podivínský tendr na kalhotky s bobrem, ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek z ČSSD se na Žofínském fóru  vypořádal s koaličním ujednáním po svém. Přítomné byznysmeny ujistil, že nehodlá ohrozit udržitelný rozvoj jejich zisků, protože nadále počítá s výstavbou dalších reaktorů v Temelíně. Jejich očekávání dokonce předčil, když nakonec vyjádřil podporu také prolomení limitů. Silná slova mírnil tím, že bude pro stavbu nových bloků bez státem garantované výkupní ceny elektřiny. O hospodářské výhodnosti nebo potřebnosti stamiliardové investice do monstrózní zastaralé technologie však taktně pomlčel. Vrchol Mládkova vystoupení však přišel záhy: „Ten odpor veřejnosti proti bourání lidských sídel je poměrně velký. Na straně druhé, pokud se na to začneme koukat tak, že existuje prolomení s velkým P a malým P, prolomení s malým P je prolomení, když se ty limity posunou a nebude se nic bourat. Tak já v tom nevidím něco, co by nebylo politicky prosaditelné.“ Ministr rovněž jurodivě odmítl evropskou koncepci klimatické a energetické politiky s tím, že by její dopady na Česko byly katastrofální a vyzval ostatní členy vlády, aby v Bruselu lobbovali za její zmírnění.

Závratná dynamika rozvratu planetárního klimatu kontrastuje s těžkopádností politických institucí a jejich představitelů, kteří stále vzývají ducha ztracené prosperity a konkurenceschopnosti. Ještě si zřejmě neuvědomili, že z ekologické krize se nedá vyváznout za pomoci krizového managementu a investic do betonových monster. Kdysi jsme uzavřeli sázku s ďáblem a teď zjišťujeme, že vítězství nemá žádnou cenu: nakonec stejně vítězí ďábel, neboť už samotná sázka znamenala prohru.

 

Autor studuje politologii na Filosofické fakultě UK.

 

A2LARM