Ideologické zmatky kolem Putina


V českém veřejném prostoru existuje několik protichůdných náhledů na putinovské Rusko. Realistické hlasy jsou bohužel v menšině.

Nemine den, aby se v našem mediálním prostoru neobjevil nějaký ostrý ideologický soud o Putinovu Rusku. Zatímco takzvaná alternativní média (alternativní často jen tím, že se vyskytují na internetu) naopak mnohdy sklouzávají k postojům, které Putinův režim bagatelizují nebo se ho otevřeně zastávají. Takové názory jsou však mnohdy poněkud v rozporu s deklarovaným politickým založením jejich hlasatelů. Podívejme se na nejvýraznější skupinky českého politického života, pro něž je vyjadřování se k ruské problematice podstatnou činností.

Klausovci – nejmenší pokrytci

Začneme těmi nejmenšími pokrytci. O Klausovi a jeho suitě věrných typu Hájka, Jakla či Bartoše si můžeme myslet cokoliv, nicméně jednu věc jim upřít nelze – jsou to autentičtí putinovci ve všech ideologických odstínech, kteří trefně zachycují, jakou politiku jejich idol provozuje. Tedy politiku směsice neoliberálních ekonomických receptů (Putin šel se svou rovnou daňovou sazbou ve výši 13 procent dále než guruové neoliberalismu Reagan s Thatcherovou) a upjatého až represivního konzervatismu v oblasti lidských a občanských práv. Putin vystupuje nejen proti všem projevům „homosexualismu“, „NGOismu“ či „dalajlámismu“, ale také proti socialismu. A to z klausovského pohledu nelze neocenit.

Nefanatické, realistické hlasy, odmítající v postojích vůči Rusku jakékoli fobie i filie, představují dnes zcela marginální politickou sílu.

Putinova mocnost navíc prezentuje jistou alternativu vůči „socialistické“ Evropské unii – další důvod, proč je musí klausovci obdivovat. Není důležité hledat rozdíly mezi politickými pozicemi Putina a šéfa Evropské komise Junckera, jehož Lucembursko slouží podobně jako Rusko coby vyhledávaný daňový ráj. Zásadní je, že Evropské státy mají stále relativně silnější sociální stát než Ruská federace, a právě prašivé sociálno bude Klausovi vždy ležet v žaludku. Je ale otázkou, zda klausovcům nevadí Putinovy tvrdé, třebaže značně politicky selektivní kroky vůči loupeživým novým Rusům z devadesátých let. Klaus si jak známo své tuneláře naopak vždy hýčkal. Ruský státní sektor je možná také příliš nabubřelý na to, aby jej mohl Klaus obdivovat. Jenže byla situace v Česku za Klausových vlád v tomto směru jiná?

Váhaví střelci z ODS a úderka TOP 09

Přestože se ODS stále oficiálně hlásí k odkazu svého otce zakladatele, vůči Rusku zastává silně konfrontační až nepřátelské postoje. Jde o zřejmé dědictví ex-předsedy Topolánka, jenž společně s Vondrou a Schwarzenbergem prosazoval nekompromisní studenoválečnický pohled na zahraniční politiku. A ten přece zachovává klasické rovnice: USA = demokracie, Rusko = komunistická říše zla. Modré ptactvo však začíná svůj postoj přehodnocovat. Vždyť i sám praporečník pravdy a lásky uvnitř ODS, Alexandr Vondra, prohlásil, že Česká republika se až příliš často zabývala kriminalizací homosexuality v Rusku, což je podle něj problém „druhého až třetího řádu“. Čímž nepřímo připustil, že Putinovo Rusko má ideologicky současné ODS stále co říct.

Následuje kategorie fanaticky rusofobní, nejhlučněji reprezentovaná TOP 09. Jména představitelů je zbytečné zmiňovat. Zatímco v ODS se ještě sem tam názory na Rusko různí, v TOP 09 se nenajde prakticky jediný hlas, který by Rusko vnímal jinak než coby říši zla, proti níž stojí jednoznačně demokratická a svobodná západní společnost. Nejde rozhodně jen o pouhé strašení Putinovým režimem. Taková Občanská demokratická aliance, jakýsi ideový předchůdce dnešní TOP 09, dštila síru proti Rusku (respektive „východnímu nebezpečí“) dokonce i v dobách, kdy tam panoval západem podporovaný opilec Jelcin.

Žádného kalouskovského maňáska však ani na chvíli nenapadne zamyslet se, zda onen nenáviděný Putin není vlastně jejich člověkem. Vždyť umí tak hezky udržovat v chodu „rozpočtovou disciplínu“ a nesmírně liberální daňový systém (obojí samozřejmě i díky nezanedbatelným surovinovým zdrojům). Putin se dosud nesnížil k primitivním restrikcím kalouskovského střihu, jak už ale bylo ohlášeno ruskou vládou, v reakci na dopady sankcí bude muset Rusko provést poměrně razantní výdajové škrty. Skoro by se chtělo říct: Tak proto je Kalousek tak rusofobní! Chce, aby Putin pod mezinárodním tlakem prováděl stejné kroky jako on sám!

Putin má z pohledu TOP 09 a jejích šafrovských novinářských spojenců jednu zásadní vadu – je příliš šovinistický a neslouží západnímu kapitálu, který by Rusku dopomohl ke státnímu bankrotu jako ve „zlatých“ devadesátých letech. Pokud by tak činil, byl by v očích TOP 09 (ale i „demokratické světové veřejnosti“ vůbec) stejnou morální autoritou jako nebožtík Němcov.

Téměř všichni zastánci havlovského pohledu na svět jsou kromě jiného i nekompromisními antikomunisty. Někdejší agent KGB musí v jejich očích zůstat věčně rudým ďáblem bez možnosti nápravy. Jak se ovšem vypořádat s tím, že sám idol antikomunistů celého světa, spisovatel Solženicyn, se stal v posledních letech svého života věrným Putinovým obdivovatelem? Antikomunisté k tomu raději mlčí.

Lidé známí svými oduševnělými teoriemi o podobnosti komunismu a nacismu často přicházejí s charakteristikou Putina coby novodobého Hitlera (zkráceně Putlera). Činí tak s gustem na pražských majdanech, kde se to jen hemží zjevy přímo i nepřímo napojenými na ukrajinská banderovská uskupení. Ale jak by asi řekl nynější europoslanec Štětina, křikloun z těch nejrusofobnějších, Pravý sektor a Svoboda jsou jen radikální vlastenci, žádní fašisté. A sám Bandera trpěl v koncentráku, takže to žádný hrdlořez být nemohl. A basta.

Konzervativní levice

Jiným případem jsou zástupci konzervativnější levice z řad zatvrzelých obdivovatelů prezidenta Zemana, zaslepeně papouškující téměř všechny jeho názory. Držme se nyní stranou úvah, zda se jedná o skutečnou levici či nikoliv. Lidé typu ex-poslance a ex-senátora za ČSSD a ČSNS Jiřího Vyvadila dokládají, že přinejmenším s nominální reformistickou levicí tato skupina něco společného má. Co je na putinovském režimu tolik přitahuje? Jeho socioekonomická realita jim je spíše lhostejná, než aby se k ní jasněji vyjadřovali. Důležité pro ně je, jak ruský vládce drží svou zemi v šachu a že si nenechává nic diktovat Západem (ano, tím Západem, se kterým se tak rád mazlí i jejich Zeman). Vůči kauze Pussy Riot, anexi Krymu a dalším krokům Putinova režimu se zemanovci vyjadřují obdobně jako klausovci, byť možná ne tak vyhroceně a ideologicky sveřepě. Jako by zde ještě doznívala opoziční smlouva!

Pikantní je pak úloha KSČM, jejíž stanoviska vůči Rusku se shodují s těmi zemanovskými. Přitom právě tato strana, stále se oficiálně označující za radikální levici, by měla věnovat pozornost faktu, že perzekuovanou ruskou opozici reprezentují i marxisté, jako je Sergej Udalcov. Pravda, oproti Filipově a Dolejšově partaji jsou možná až příliš radikální. A tak tu přežívající politický kýč panslavismu a pragmatismus „dobrých hospodářských vztahů s bývalým Sovětským svazem“ vítězí nad internacionální solidaritou s vězněnými revolučními soudruhy. To proruští zemanovci z ČSSD si alespoň nemusejí nic vyčítat. Jejich ruští kolegové totiž slouží se střídavě vystrkovanými růžky coby loutková opozice kremelského systému.

Mohli bychom se ještě dále pitvat v dalších, možná i vypočítavějších a obskurnějších příkladech vnímání Putinova Ruska v českém politickém spektru. Pobaví například kauza českých neonacistů, kteří by sice politicky mohli mít v mnohém k Putinovi blízko, ale současně se nemohou odvrátit od svých hnědých bratrů z banderovského Pravého sektoru (jehož členy DSSS zvala do Prahy). Naším hlavním problémem ovšem je, že nefanatické, realistické hlasy, odmítající v postojích vůči Rusku jakékoli fobie i filie, představují dnes zcela marginální politickou sílu.

Autor je publicista.

 

A2LARM