Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Facka studentovi a pohlavek novinářům

Médii proběhla kauza fackujícího ředitele základní školy, kterého část veřejnosti považuje za oběť zhýčkaných rodičů a nezvladatelných studentů. Skutečně jí je?

Už vás omrzela témata typu blízkovýchodní krize, bruselské kvóty, řecký dluh, ruská či americká agrese a norská sociálka? Zkuste něco domácího, z aktuálního dění můžete například sáhnout po článku s titulkem Ředitel školy kvůli pohlavku žákovi rezignoval. I přes zjevnou podporu. Diskuze na téma fyzických trestů s kýmkoliv mimo vaši sociální bublinu vám zajistí dostatečný přísun  názorů, osobních zkušeností, emocí a zklamání. Sám jsem z generace, která za minulého režimu zažívala šikanu ze strany učitelů, včetně nekrvavého fyzického násilí, poměrně intenzivně a i s odstupem mnoha let na něj nahlížím jednoznačně negativně. Vyhrocenost debaty ještě podporuje způsob, jakým média o události referují – tedy bulvárně, manipulativně a neprofesionálně. Ve zmatené a už tak dost rozeštvané veřejnosti tak vzniká ještě více vášní.

Výchovný pohlavek?

V tomto případě nám totiž většina médií empaticky nabízí černobílý příběh Miroslava Korandy, ředitele ZŠ Glowackého v Praze 8 – Bohnicích, který letos v dubnu uštědřil nezvladatelnému a drzému žáku pohlavek. Za to mu hrozilo od zřizovatele odvolání, ale on nakonec pod tíhou okolností a tlakem politiků raději rezignoval dobrovolně. Na Korandovu obranu jsou zmiňovány petice solidarizujících kolegů učitelů, ředitelů a rodičů i jeho dlouholeté pedagogické a ředitelské zásluhy. K tomu musíme připočítat konstatování, že učitelé jsou přetěžováni a žákům a studentům chybí kázeň. K incidentu se opatrně vyjádřila i ministryně školství Valachová, ředitele se zastal předseda školských odborů František Dobšík i šéf sociálního a školského výboru pražského magistrátu Patrik Nacher za ANO, který vidí situaci jasně: „Je to celé z mého pohledu absurdní. Agresivita mladých roste, společenské postavení učitelské profese klesá, v Americe se pravidelně ve školách střílí a u nás ředitel v určité situaci a kontextu dá pohlavek žákovi a je z toho celostátní aféra.“

Zatím nemáme jasno ani v tom, co je „výchovný pohlavek“ a co zákeřná facka zezadu. A roli bojovníka proti „úpadku mravů“ a oběti politické čistky si pro sebe za pomoci médií uzurpuje autoritářský hulvát.

Přitom stačí zapátrat na oficiálním webu Prahy 8, kde jsou k dispozici podkladové materiály zastupitelstva i záznamy z jeho následného jednání, na němž se Korandův případ před více než měsícem projednával. Nebo se můžeme obrátit rovnou na Českou školní inspekci, jež stížnost matky postiženého žáka řešila a shledala ji důvodnou. Z těchto veřejně dostupných materiálů vyplývá, že ředitel nejprve žáka napadl slovně (sám Koranda občasné užívání vulgarismů na adresu žáků přiznává) a po jakési drzé žákově poznámce (Koranda si dnes už nedokáže vybavit, co přesně mu student pověděl) jej udeřil dlaní zezadu do hlavy. V důsledku toho rozbil chlapci brýle a dle tvrzení matky mu přivodil i krátkodobou ztrátu sluchu. To sice vyšetření na ORL nepotvrdilo, nicméně lékařská zpráva ze dne, kdy se incident odehrál, konstatuje, že v době vyšetření měl žák od úderu zarudlé ucho.

Tím se ovšem událost, tak jak je o ní většinou psáno, značně problematizuje a zkazka o výchovném pohlavku nabývá poněkud odlišných rysů. Nešlo tedy o žádný „skoro otcovský“ symbolický pohlavek, jaký za určitých okolností zřejmě akceptuje drtivá většina lidí, jak to vyplývá i z ankety připojené k rozhovoru s Korandou na serveru Lidovky.cz, ale o pořádnou ránu, která bolí, poníží a může mít i zdravotní následky.

Zasloužilý ředitel, nebo agresor?

Koranda se za své chování posléze omluvil a nabídl i finanční kompenzaci za rozbité brýle. Jednalo se o momentální zkrat jinak schopného manažera a oddaného učitele, který pokorně přijal důsledky svého selhání? Anebo jde spíše o vyústění dlouhodobé praxe na této škole, kam ředitel přijal několik problémových žáků z okolí, aby je disciplinoval (vulgarity ani pohlavky nebyly výjimkou), a tuto svou misi nezvládl?

Zainteresovaní a s mnoha dalšími skutečnostmi obeznámení úředníci se přiklánějí spíše k druhé možnosti. Přizvaný výchovný poradce ZŠ Glowackého školské komisi potvrdil, že hrubé nadávky a rány nejsou na škole neobvyklé. Rovněž stížnosti rodičů, které v uplynulých letech opakovaně šetřila školní inspekce, byly shledány oprávněnými. A ze statistik také vyplývá, že se škole děti ze spádové oblasti raději vyhýbají.

Kauza se navíc zpolitizovala, když rada Prahy 8 (ANO, ČSSD a SZ) nebyla jednotná v míře postihu, a tak tento horký brambor přednesla v září na zastupitelstvu. Tam se ředitele zastala část opozice (ODS a TOP 09), zatímco jiná část opozice (Osmička sobě) namísto navrhovaného snížení platu kontrovala rovnou návrhem na ředitelovo odvolání. To bylo také těsnou většinou na zastupitelstvu přijato. Celý případ je o to pikantnější, že Koranda byl v minulém funkčním období zastupitelem městské části za stranu Patrioti – Volba pro Prahu 8, která podporovala vládnoucí koalici ODS a TOP 09. Pokusy o jeho odvolání tak jeho bývalí spojenci prezentují jako politickou mstu. Nejhlasitější jsou právě Patrioti, malá fašoidní strana, která se snaží urvat si svůj kousek z islamofobního koláče a ráda voliče straší právem šaría. Koranda nakonec nedávno sám nabídl svou rezignaci a rada městské části na ni přistoupila: „Ne že by se mi chtělo končit, ale ten tlak se již nedal vydržet. Když nemáte důvěru zřizovatele, tak je toto určité řešení,“ vysvětlil Koranda své rozhodnutí serveru iDnes.cz. Má to ale háček – tlak sice nemohl vydržet, ale z funkce ředitel odejde až 30. června příštího roku.

Celá kauza by mohla podnítit diskuzi o odpovědnosti a náročnosti pedagogické práce. Nejenom o dlouhodobém podfinancování školství, o údajném úpadku mravů každé nové generace a nárocích, které na školy kladou sami rodiče, ale i o smysluplnosti veškeré administrativy, jíž jsou učitelé vystaveni, o neustálých změnách, které ministerstvo školství a jiní do škol zavádějí (aktuálně například v modelu maturit). Diskutovat by se mohlo také o prioritách ve vzdělávání. Zda chceme z dětí vychovávat samostatné, kreativní a kritické osobnosti s ukotveným hodnotovým fundamentem, nebo loajální a nemyslící jedince, vhodné tak k montážním pásům. Řešit by se měl nedostatek nepedagogických pracovníků, kteří by asistovali žákům a studentům se speciálními potřebami, nebo třeba zavedení institutu školních mentorů a psychologů, kteří by byli ku pomoci samotným přetíženým a demotivovaným učitelům. Zatím ale nemáme jasno ani v tom, co je „výchovný pohlavek“ a co zákeřná facka zezadu. A roli bojovníka proti „úpadku mravů“ a oběti politické čistky si pro sebe za pomoci médií uzurpuje autoritářský hulvát.

Autor je středoškolský učitel.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

 
Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image