Jihoafrická republika zažila největší studentské protivládní demonstrace od konce apartheidu v roce 1994. Události odstartovalo ohlášení vládního plánu na navýšení poplatků za studium na vysokých školách o 10–12 procent s účinností od roku 2016. Studentské demonstrace na sebe nenechaly dlouho čekat. Dramatický průběh minulého týdne začal úterními protesty před budovou univerzity v Johannesburgu poté, co instituce oznámila plánované navýšení školného na příští rok o 10,5 procenta. Studenti, dožadující se zrušení navyšování poplatků za studium, zablokovali vchod do budovy. Protesty se postupně rozšířily do ostatních měst Jihoafrické republiky. Minulou středu studenti protestovali už na osmnácti univerzitách. Na některých místech došlo k násilným střetům mezi protestujícími a policií.
Proč se mají poplatky zvýšit?
Peníze dostávají jihoafrické univerzity především prostřednictvím vládních dotací, studentských poplatků a financí ze soukromého sektoru. Studentské poplatky si jednotlivé instituce určují samy. Výši vládních dotací pro jednotlivé univerzity ovlivňuje jak počet studentů, tak i jejich finanční zázemí. Zatímco vládní dotace tvoří 0,76 procenta HDP Jihoafrické republiky, počet studentů se zvýšil o 70 procent. Ve výsledku se tak začala snižovat výše vládních dotací na studenta. Vláda tak argumentovala tím, že se studentské poplatky musí zvýšit, aby si jednotlivé univerzity v Jihoafrické republice byly schopny udržet „světovou úroveň“.
V Jihoafrické republice se dokázala zmobilizovat velká část obyvatelstva, která není spokojená s dosavadním vývojem v zemi, plodícím čím dál tím hlubší nerovnosti ve společnosti.
Poplatky za studium na vysokých školách se každoročně navyšují o 7–14 procent. Proč se studenti v celé zemi ohradili proti dalšímu navyšování poplatků právě teď? Souvisí to s březnovými událostmi na kampusu univerzity v Kapském Městě. Tehdy se studenti postavili proti památníku Cecila Johna Rhodese, jednoho z nejvýznamnějších představitelů britského imperialismu 19. století a zakladatele Britské Jihoafrické společnosti, jež získala v roce 1895 území nazvané na jeho počest Rhodésie. Představitel britského imperialismu, kolonialismu a rasismu byl během studentského happeningu demonstrativně zasypán exkrementy.
Tento čin vedl k celonárodní spolupráci studentských spolků v Jihoafrické republice a pod heslem #RhodesMustFall se jim podařilo odstranit nejen proklínanou sochu Cecila Rhodese, ale taktéž zmobilizovat jednotlivé studentské spolky k větší aktivitě, jež se má soustředit na odstranění apartheidních přežitků ve školním systému. Jedním z důležitých zákonů apartheidu byl Bantu Education Act z roku 1953, který de facto limitoval studijní možnosti černošských studentů. Školní systém měl odpovídat „povaze a potřebám černošského obyvatelstva“. Ve skutečnosti to znamenalo systematické zamezování černošským studentům v dosažení takového stupně vzdělání, jež by jim umožnil zastávat významnější pozice ve společnosti.
Koho poplatky likvidují?
Největší obětí navyšování studentských poplatků je černošské obyvatelstvo. Souvisí to s platovou nerovností, jež i jednadvacet let po konci apartheidu stále souvis s barvou pleti. Bělošská populace vstupovala do nové éry postapartheidu s výraznou výhodou. Jednak stupněm dosaženého vzdělání, zkušenostmi ve státní správě a velkými finančními prostředky. To vše bylo černošskému obyvatelstvu do té doby systematicky upíráno. Po uvolnění takového znevýhodnění se však situace automaticky neobrátí. Menší dosažené vzdělání znamená hůře placenou práci a limitované vyhlídky do budoucnosti. Studentské poplatky udržují nerovnost v chodu. Průměrná mzda černošské majority v Jihoafrické republice je v porovnání s bělošskou minoritou šestinová.
„Pocházím z malé vesničky v Severozápadní provincii a jsem vůbec prvním členem rodiny, který studuje na univerzitě. Celá rodina očekává, že dostuduju a najdu si dobře placenou práci. Pokud odejdu ze školy kvůli tomu, že už nezvládneme platit školné, bude to pro všechny ohromné zklamání. Je nespravedlivé, že musíme takhle živořit jen proto, abych dostudoval, a přitom nám ze všech stran říkají, že jsme nejvyspělejší zemí v Africe,“ pohoršoval se jeden z účastníků protestů Thembile Lesane. Zatímco zpočátku měla rodina radost, že se jejich syn dostal na univerzitu, postupem času se pro ni stalo Thembileho studium neudržitelným finančním břemenem. Pro černošské rodiny v JAR to není výjimečná situace. Pro někoho je paradoxní, že se tohle všechno děje pod záštitou politické strany Africký národní kongres, která v zemi vládne od prvních svobodných voleb v roce 1994. Mladší generace se začíná bouřit proti konformitě kdysi revoluční socialistické politické strany.
Boj pokračuje
Protesty vyvrcholily v pátek během demonstrací v hlavním městě Pretorii, kde se shromáždil dav před sídlem vlády a prezidenta, a brzy se zvrhly ve fyzickou konfrontaci protestujícího davu s policií. Světem obletěly fotografie, na nichž mladí bělošští demonstranti stojí v prvních řadách a brání své černošské kolegy. Výstižně celou situaci shrnula jedna z uživatelek Twitteru: „Je to úžasné, ale zároveň neskutečně smutné.“ „Bílý štít“ totiž zřejmě zafungoval a policie přestala do davu demonstrantů střílet gumové projektily.
Pro část protestujících demonstrace připomínaly neblahé události z 16. července 1976, kdy bylo během studentských demonstrací v Sowetu zastřeleno několik stovek lidí. Tehdy vyšli do ulic středoškolští černošští studenti, kteří protestovali proti přijetí tzv. Afrikaans Medium Decree, které zavádělo do školského systému afrikánštinu, tedy jazyk, jejž do Afriky zanesli holandští osadníci v 17. století, jako povinný studijní jazyk.
Po mohutných celonárodních protestech nakonec vystoupil prezident Jacob Zouma s prohlášením, že v příštím roce se školné nezvýší ani o procento. Problém se tím ale v podstatě pouze odsunul. Studenti a jejich rodiče nyní požadují úplné zrušení školného na vysokých školách, aby bylo vysokoškolské studium dostupné pro všechny. Je zřejmé, že se v Jihoafrické republice dokázala zmobilizovat velká část obyvatelstva, která není spokojená s dosavadním vývojem v zemi, plodícím čím dál tím hlubší nerovnosti ve společnosti. Studentské hnutí chce situaci v zemi změnit a netají se tím. Trendující hashtag #FeesMustFall se nyní transformoval do kritičtějšího #NationalShutDown. Mladá generace narozená po pádu apartheidu se ohlíží za politickým vývojem uplynulých jednadvaceti let a začíná požadovat dalekosáhlé změny ve společnosti, které by skutečně odstranily nerovnosti v zemi. Navíc získává na svou stranu čím dál více lidí. Boj pokračuje.
Autor je hudební publicista.