Všichni můžeme být teroristé

Terorismus je jedním z nejvděčnějších mediálních témat. Jde o hrozbu, na kterou slyší velká část společnosti. Je naše reakce na tuto hrozbu adekvátní?

Zemřít na terorismus je statisticky velmi nepravděpodobné. Podle údajů amerického ministerstva zahraničí zemřelo v roce 2011 následkem teroristického útoku celkem sedmnáct Američanů, což zahrnovalo také civilní oběti v Afghánistánu a Iráku. Podle amerického Centra pro kontrolu nemocnosti, které vydalo statistiku nejčastějších příčin úmrtí ve Spojených státech, jsou daleko častější příčinou úmrtí choroby oběhového systému (35079krát), rakovina (33842krát), pohlavně přenosné choroby HIV a syfilis (353krát), psaní textových zpráv během řízení vozidla (také 353krát), kontaminovaná potrava (110krát), pád z postele (26krát) nebo pokousání psem (2krát). Počet obětí terorismu v USA se v roční bilanci vyrovnal počtu lidí, kteří byli rozmačkáni televizorem nebo jiným kusem nábytku. Čistě statisticky terorismus neměl u civilního obyvatelstva vyvolávat strach. Další srovnání dokonce udává, že děti předškolního věku zastřelí ročně více obyvatel USA než teroristé.

Čeští politici obdařili BIS, hospodařící s ročním rozpočtem okolo 1,2 miliardy korun, jednou miliardou korun ročně navíc. Na co budou tyto peníze použity? Na ilegální vládní programy špehující občany ve stylu NSA?

Teroristé útočí z přesvědčení o nadřazenosti svého politického názoru a násilím na civilistech prosazují své politické cíle. Proto se státní složky snaží rizika plynoucí z terorismu eliminovat na minimum. Díky nebývalému rozvoji technologií k tomu dnes disponují prostředky, které byly dříve nepředstavitelné. Zatímco různé militantní skupiny se v sedmdesátých letech minulého století skrývaly na území západoevropských zemí i několik let, hon na dnešní teroristy je přenášen on-line přímo na obrazovky. Lidé nařčení z terorismu, kteří se skrývají ve vzdálených zemích, jsou pak spolu s dalšími lidmi zabíjeni střelami z dálkově naváděných letadel, byť to – v newspeaku americké vlády – přináší vedlejší škody (collateral damage) na civilistech.

Éra masového špehování

Digitální věk přinesl státním orgánům nejen možnost efektivně bojovat proti skutečným teroristům, ale také prostředky k potlačení každé opozice, která může současné rozložení moci nabourat třeba i nenásilným způsobem. Ve Spojených státech je stále nákladnější boj s terorismem kritizován z důvodu omezování svobod amerických občanů. V USA vznikla řada kontroverzních zákonů, které dávají represivním složkám stále více pravomocí. Jak vyzradil Edward Snowden, existuje řada ilegálních programů na masové špehování občanů. To všechno v období, kdy klesá nejen zločinnost (včetně násilných činů), ale také počet policistů zabitých při výkonu služby. To, že represivní orgány využívají čím dál větší pravomoci, dokazuje také stoupající počet nevinných lidí, kteří jsou během policejních zákroků zabiti. Nejedná se o ojedinělé případy, jak by se mohlo zdát z událostí okolo smrti afroameričanů Erica Garnera a Michaela Browna. Podle některých zdrojů je policisty jen v USA zabito ročně průměrně pět set nevinných lidí. Pokud budeme hledat v již zmiňované zprávě Centra pro kontrolu nemocnosti, dojdeme „jen“ k číslu 155. To znamená, že Američané mají více než devětkrát větší šanci, že budou zavražděni policistou než teroristou.

Jak tedy definovat pojem terorismus? Jistě se lze ztotožnit s tím, co se píše na stránkách Policie ČR: „Přesně vymezit pojem terorismus není jednoduché. Tento jev lze vykládat odlišně s ohledem na subjekt, který výklad provádí, historické časové období, kdy byl pojem používán, anebo na účelu či záměru, pro který byl použit. Dodnes neexistuje například na úrovni Organizace spojených národů jednotná a všemi uznávaná definice.“ Tato slova dobře ilustruje příběh Nelsona Mandely nebo Menachema Begina. První z nich se do dějin zapsal jako bojovník proti apartheidu, nositel Nobelovy ceny míru z roku 1993 a první prezident Jihoafrické republiky vzešlý ze svobodných voleb. Ovšem od šedesátých let 20. století byl na americkém seznamu teroristů, ze kterého byl vyškrtnut až v roce 2008. Menachem Begin je bývalý izraelský premiér, který v roce 1979 dostal spolu s egyptským prezidentem za uzavření příměří Nobelovu cenu míru. Tento bojovník za nezávislost Izraele byl ještě ve čtyřicátých letech minulého století vůdce militantní revizionisticko-sionistické skupiny Irgun. Na jeho příkaz byl proveden útok na hotel Krále Davida v západním Jeruzalémě, při kterém v červenci 1946 zemřelo nejméně 91 lidí. Obě osoby poukazují na to, že hranice mezi teroristou a bojovníkem za svobodu je tenká a často záleží, zda politické cíle původních teroristů převládnou v oficiálním politickém diskursu. Zkrátka pokud teroristé vyhrají, budou to oni, kdo bude moct své konkurenty za teroristy označovat.

Prevence za jakoukoli cenu

Zda jsou čeští obyvatelé na životě více ohroženi policií než teroristy, lze díky ojedinělosti těchto incidentů jen stěží odpovědět. Podle Strategie České republiky pro boj proti terorismu od roku 2013 nebyl na našem území spáchán mezi lety 2006–2012 žádný teroristický útok, a to ani ve stádiu příprav. Jedinou výjimku zatím tvoří letošní pochybný policejní zásah Fénix proti anarchistům, kteří jsou obviněni z plánování teroristického útoku, při němž měli údajně chtít zapálit nákladní vlak. Policie se na anarchisty zaměřila z důvodu vyšetřování sabotáží na policejních vozidlech. Celý případ ovšem vzbuzuje pochybnosti, zda se od začátku nejedná o policejní provokaci.

Přestože u nás teroristé významnou hrozbu nepředstavují, již pár dní po lednových pařížských útocích Bezpečnostní informační služba žádala po české vládě více peněz na boj s terorismem. Čeští politici obdařili tuto instituci, hospodařící s ročním rozpočtem okolo 1,2 miliardy korun, jednou miliardou korun ročně navíc. Na co budou tyto peníze použity? Na ilegální vládní programy špehující občany ve stylu NSA? Nebo k infiltraci „extremistických skupin“, které podle poznatků BIS vážné ohrožení státu nepředstavují?

Většina špionáže dnes probíhá digitálním slíděním. Pro účely sledování počítačů lidí s nevhodným politickým názorem, vedle obchodní a politické špionáže, je používán software FinFisher, který je běžně distribuován do České republiky. FinFisher je program společnosti Gamma Group, který slouží jako trojský kůň a odesílá data z vašich mobilních telefonů a počítačů, dokáže fungovat jako keylogger, vytvářet printscreeny a zapínat externí zařízení jako kamery a mikrofony. Na základě uniklých dat, zveřejněných na serveru WikiLeaks, se potvrdilo, že česká policie využívá jiný podobný software Galileo – Remote Control System. Používání těchto druhů programů se již stává zcela běžnou záležitostí a proniká také do komerční sféry.

Názor není terorismus

Česká policie vsází na silová řešení. Zmíněný „protiteroristický“ zásah Fénix cílila na pouhé provozovatele různých webů, které zveřejňovaly prohlášení o sabotážích. Kam až může zajít boj proti nepohodlným názorům, ilustruje případ černošské aktivistky Assaty Shakur, která byla v roce 2013 přidána na americký seznam deseti nejhledanějších teroristů světa. Důvodem nebyl její útěk z vězení a členství v organizaci Černí panteři před téměř čtyřiceti lety, ale její současná veřejná kritika americké politiky, kterou v otevřeném dopise adresovala například papeži. Svobodná společnost by měla zabránit kriminalizaci pouhých názorů, ať jsou sebevíc problematické. O tom, jak by to mohlo dopadnout v případě důsledného potlačení všech konkurenčních výkladů společnosti, vypovídá citát primitivisty Johna Zerzana: „Společnost, která odstraní všechna dobrodružství, učiní největší dobrodružství ze svého odstraňování.“

Autor je ekologický aktivista.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies