V Kyjevě vládne antikomunistická hysterie. Po nedávném zákazu sovětské symboliky teď soud postavil mimo zákon Komunistickou stranu Ukrajiny, čímž ji zbavil možnosti organizovaně působit a účastnit se voleb. Zákaz už kritizovali lidskoprávní aktivisté, podle nichž je v rozporu s Evropskou úmluvou o lidských právech, kterou Ukrajina podepsala. Podle úmluvy nelze zakázat politickou stranu za její symboly, ale pouze za „prokazatelné aktivity“ ohrožující bezpečnost státu.
Obětní beránek
Ironií je, že Komunistická strana Ukrajiny není ani komunistická, ani nebezpečná. Jediná věc, která tuto stranu spojuje s někdejšími odhodlanými bolševickými revolucionáři, je oddanost sovětským symbolům a odvolávání se na vyprázdněné „marxisticko-leninské“ fráze. Ukrajinská komunistická strana byla během tržních reforem v devadesátých letech nejpopulárnější politickou silou v zemi, od té doby však degenerovala v uskupení, jež je především konzervativní a proruské a příliš nehájí zájmy pracujících. Postupně tak ztrácí voliče i stárnoucí členstvo.
Každý, kdo si váží demokracie, se musí postavit proti zákazu komunistické strany. Je to rozdmýchávání politické hysterie. Je to odvádění pozornosti od naléhavých problémů ukrajinské ekonomiky.
Ačkoliv se komunisté kvůli zákazu nemohli účastnit místních voleb před dvěma měsíci, jejich kandidáti byli nominováni stranou Nový stát. Výsledek byl však ještě horší než v parlamentních volbách – získali jen trochu přes jedno procento hlasů. Komunistická strana je tak dnes především snadným terčem a vhodným obětním beránkem. Ukrajinská vláda potřebuje pokračovat v ideologické válce, aby odlákala pozornost od stoupajících cen a úsporných opatření. Tím ovšem v zemi, už tak rozpolcené válkou, jen šíří politickou nesnášenlivost.
Samotný zákaz stranu neposílí. Není to organizace, která by dokázala semknout své řady a bojovat v ilegalitě. Obrátí se k Evropskému soudu pro lidská práva a je dost možné, že ve své při zvítězí, jak se to stalo v podobných případech antikomunistických represí a cenzury ve východní Evropě. Represe a volební porážky však prohloubily už tak závažné vnitřní rozpory ve straně. Devatenáct představitelů místních organizací na jihu a východě Ukrajiny nedávno vystoupilo z ústředního výboru na protest proti represím, které postihly některé členy strany. Z rozkolu obviňují velice nepopulárního Petra Symonenka, který stranu vede od jejího založení v roce 1993.
Přijde nová levice?
Levá část ukrajinské politické scény je nyní prázdná, to ale nebude trvat dlouho. Je pravděpodobné, že se objeví nový „levicový“ politický projekt sponzorovaný oligarchy, který se pokusí získat bývalé komunistické voliče a část členů strany. Pravděpodobně vznikne také nějaká „proukrajinská levicová“ strana, aby pomohla legitimizovat vládu v očích Západu. Politiku vlády vůči Rusku a donbaským separatistům bude převážně podporovat, odváží se ji ale kritizovat z umírněných sociálnědemokratických nebo levicově liberálních pozic.
Skutečná levice by se však neměla stát pěšákem ve volebních hrách oligarchů ani loajálně vylepšovat image neoliberální nacionalistické vlády. Nová levicová strana by měla být hluboce zapojena do ukrajinských sociálních hnutí i odborů. Neměla by být ani prokyjevská, ani promoskevská, ale sjednocovat obyčejné lidi na západě i na východě země v jejich boji za společné třídní zájmy proti společným nepřátelům v Kyjevě, Doněcku, Moskvě, Bruselu i Washingtonu. Opravdový internacionalismus a návrat ke třídním kořenům je jedinou skutečnou cestou pro novou levici na Ukrajině.
Každý, kdo si váží demokracie, se musí postavit proti zákazu komunistické strany. Je to rozdmýchávání politické hysterie. Je to odvádění pozornosti od naléhavých problémů ukrajinské ekonomiky. Musíme však porozumět chybám, které komunisté udělali, a při obnově ukrajinské levice se jim vyhnout.
Autor je sociolog.
Z anglického originálu Kiev has a nasty case of anti-communist hysteria publikovaného na serveru deníku The Guardian přeložil Josef Dobrovolný.