Můžu si tě pohladit?

Sexuální útoky na ženy jsou dnes kvůli strachu z uprchlíků žhavým tématem. Obtěžování je přitom každodenní realitou žen, jen se o něm nikdy příliš nahlas nemluvilo.

Troufám si tvrdit, že se sexuálním obtěžováním na ulici se setkala každá žena, a ne jednou. Ženy bez domova, které tráví ve veřejném prostoru většinu času, jsou terčem sexuálního obtěžování a násilí o to víc.

Když nosíte to, co po vás společnost vyžaduje jako po ženě, automaticky to z vás dělá potenciální terč obtěžování.

S ženami bez domova v poslední době hodně mluvíme o násilí, které je na ně namířeno. V chaotickém a nebezpečném prostředí ulice jsou ženy posouvány do role těch, na něž si může každý dovolit – její partner ve stejné mizérii si na ní bude bitím léčit svůj vztek; cizí chlápci si zase pokřikováním a horšími formami obtěžování budou dokazovat, že ještě neztratili svou maskulinitu; „slušní lidé“ ji zase budou ponižovat, protože je na ní vidět, že je chudá, a nejspíš nenaplňuje ideál ženské krásy.

Vybavit se proti obtěžování

V organizaci Jako doma jsme se proto nedávno setkaly, abychom spolu mluvily o obtěžování, společně sdílely svou frustraci z podobných zážitků a snad i našly způsob, jak příště obtěžování lépe čelit. Komiksová kreslířka Toy_Box nám donesla obrázek mladé ženy a tu jsme dokreslovaly tak, aby byla oblečená a vybavená proti obtěžování. Ženy obvykle malovaly široké kalhoty a mikiny, čepice, krátké vlasy, prostě oblečení, které člověka na první pohled neoznačuje jako ženu. Zkrátka: když nosíte to, co po vás společnost vyžaduje jako po ženě, automaticky to z vás dělá potenciální terč obtěžování. A tak se tomu snažíte vyhnout. Vaše bezpečí je vaše zodpovědnost – to, že zodpovědnost má člověk, který vás obtěžuje, je v téhle logice jaksi vytěsněné.

Šlo o hodně smutné připomenutí toho, že základní feministické požadavky stále tato společnost nedokázala naplnit. Správně by to přece mělo být tak, že ať máte na sobě minisukni nebo třeba pytel, nikdo nemá právo na vás útočit a ponižovat vás.

Pak jsme k postavičkám s gustem domalovaly „obtěžovací“ hlášky, které samy ze svého života známe. Myslím, že to bylo velice osvobozující, podělit se s ostatními o to, čím se nás někdo někdy pokusil zranit na hodně citlivém místě. Tady je jen malá ukázka: „Ukážeš mi, kde ti končí to tetování?“ (typická obtěžovací věta na drsněji vyhlížející holky, samozřejmě existuje i varianta s otázkou na piercingy); „Hezkej pejsek. Můžu si tě pohladit?“ (průhledný dvojsmysl, hahaha); „Nechceš podojit kozy?“ (to si často vyslechnou holky plnějších tvarů); „Sluší ti to. Představuju si, jak to z tebe stahuju.“ (to když máte třeba síťované punčocháče); „Ukaž ty svoje bubny!“ (kde ten člověk bere tu drzost?!); „Za kolik panáků nacupitáš ke mně domů?“ (jako by se alkohol mohl změnit fakt, že tohle je obtěžování); „Ty si myslíš, že seš hezká?“ (když vás nemohou obtěžovat oplzlostmi, zaútočí na vaši sebeúctu).

Nejlepší obrana?

Urážky, nechutnosti, komentáře, které přicházejí kdykoli a často právě tehdy, když je vůbec nečekáte. Naruší váš osobní prostor, vaši rovnováhu. Proto jsme se nejrůznějších žen – ať s domovem, nebo bez něj – ptaly, jak na obtěžování na ulici reagují. Někdo to nechává být s tím, že to je projev hlouposti obtěžovačů. Někdo jde do aktivní obrany: „Pokud si dovolí příliš, tak přichází sebeobrana. Odpovím taky slovně – jak on na mě, tak já na něj,“ říká jedna z žen.

Ženy bez domova obecně navíc mluví o tom, že tváří v tvář každodenním obtěžujícím narážkám a nabídkám prostě musely zdrsnět. Musely se naučit reagovat agresivně a vulgárně. „Musíš se to naučit, být drsná. Říct: nech mě bejt, to nefunguje. Pokud seš holka, tak vůbec. A pokud seš těhule, tak to už vůbec ne.“

Další, která hrdě nosí tričko Jsem pouliční živel, doplňuje: „Nejlepší obrana je útok – slovní i fyzický. Když mě obtěžuje slovně, bráním se slovně. Pokud na mě začne sahat, hrábnu mu mezi nohy. Většina chlapů se lekne, takovýhle druh útoku nečekají, čekají strach. Hodně je odradí, když mluvíš nahlas a sprostě.“

Vypadá to, že aktivní odpor vůči obtěžování funguje. Ať násilníka zpražíte, osahávání mu oplatíte stejnou mincí nebo si na pomoc vezmete svoje kamarádky a založíte holčičí gang po vzoru indického Gulabi gangu, je důležité narušovat obecně sdílenou představu, že obtěžovat ženy na ulici je v pořádku.

Můžete třeba použít i úplně nevinnou otázku, kterou navrhla jedna účastnice onoho komiksového workshopu: „Řekl bys tohle svojí mámě, ségře nebo dceři?“

Autorka je členka organizace Jako doma.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies