Diego Delso, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Nic neilustruje sexismus vysoko postavených českých mužů tak jako výjev z pondělního semináře o profesní etice předsedy Nejvyššího soudu Petra Angyalossyho. Renomovaný soudce tam budoucím soudcům a soudkyním vykládal vtipy o tom, že kdyby u sebe měl násilník baterku, tak by se nic nestalo (chápete, žena by mu nepřišla dost přitažlivá na to, aby ji znásilnil) nebo že muž zabil svou manželku, protože chrápala a myslel si, že je budík. Pozitivní na celém incidentu je, že si ho všimla řada mainstreamových médií. Méně pozitivní pak to, že se za Angyalossyho postavil prezident Soudcovské unie Libor Vávra, který to prý nechce komentovat, protože nezná kontext. Je tedy docela zřejmé, že vtipy o znásilnění nebudou mít na Angyalossyho vysokou pozici žádný dopad.
Pořád dokola se ukazuje, že v naší zemi drží většinu moci lidé, kteří se nikdy nemuseli bát jít v noci sami domů nebo být zavření v bytě s divným příbuzným. Šéf Nejvyššího soudu, který na přednášce mimo jiné „vtipkoval“ o tom, že si žena při znásilnění na žebříku držela sukni, nemusel nikdy přemýšlet nad tím, kam v přítomnosti fyzicky silnějšího muže poleze či nepoleze. Nikdy nemusel mít strach, že mu někdo ublíží jen proto, že je mužem. Nikdy si nemusel před zraky jiných lidí zahalovat různé části těla, aby si ti lidé náhodou nemysleli, že „si o to říká“.
Pořád dokola se ukazuje, že v naší zemi drží většinu moci lidé, kteří se nikdy nemuseli bát jít v noci sami domů nebo být zavření v bytě s divným příbuzným.
Znásilnění v České republice nahlásí podle odhadů pouhých pět procent obětí. A není se čemu divit. Přeživší se ze strany policie, zdravotníků a právníků často setkávají s otřesným chováním, kdy jsou jejich zkušenosti zpochybňovány či vysmívány. V procesu tak dochází k sekundární viktimizaci a retraumatizaci. Ty oběti, které se rozhodnou bolestivým procesem projít, navíc často stejně nedosáhnou spravedlnosti. Současná právní definice znásilnění je totiž zcela nedostatečná, takže pachatelé často odchází jen s podmínkou. Na překážky, které jsou obětem při nahlašování a soudních procesech kladeny přes cestu, upozorňují iniciativy jako Proč jsme to nenahlásily nebo To po tom. I díky nim je dnes větší povědomí o systémových problémech, kvůli kterým oběti raději mlčí a vypořádávají se s traumatem samy, než aby se obrátily na instituce, které je mají chránit.
Vtipkující šovinisti
Když Angyalossy vykládal budoucím soudcům a soudkyním „anekdoty“ stažené nejspíš ze serveru pro oplzlé staré chlápky, nepřišlo mu na tom nic špatného. Stejně jako mnoha dalším mocným mužům by na tom nepřišlo nic špatného. Muži jsou u nás totiž zvyklí, že systém pracuje v jejich prospěch. Často nedokážou v nejmenším reflektovat své sexistické předsudky, a tak dělají vtipy o blondýnách nebo ženách v kuchyni, zatímco na neplacené práci těchto blondýn a žen v kuchyni stojí fungování celého systému, z nějž „vtipkující“ šovinisti profitují.
Horší než „vtipkující“ šovinista je pak jen „vtipkující“ šovinista zastupující instituci, která by měla chránit ženy před domácím a sexuálním násilím. Bohužel v této kategorii není předseda Nejvyššího soudu letos první. V srpnu ho předběhl policejní ředitel, který nejprve tvrdil, že „velmi často, ale velmi často, je oznámení ženy smyšlené, velmi často…“ načež začal vyprávět, že si ženy znásilnění vymýšlejí, aby se manžel nenaštval, že byly dlouho venku. Asi není třeba vysvětlovat, že tyto lži mají obrovské dopady na přeživší sexuálního násilí.
Ignorance u moci
Když byl Angyalossy konfrontován s kritikou, odvětil že „přednáška je určena pro odborníky, kteří nejsou oběťmi trestné činnosti, ale naopak ji budou řešit a musí se ji naučit řešit správně.“ Jenže kdyby se předseda Nejvyššího soudu alespoň jednou pokusil pochopit problematiku domácího či sexuálního násilí, zjistil by, že znásilnění v České republice zažije každá desátá žena. Nějakou formu sexuálního obtěžování pak dva z pěti lidí. Systémovým problémem jsou také jím vysmívané femicidy, tedy vraždy žen, ke kterým dochází, protože obětem domácího násilí není ze strany institucí poskytovaná dostatečná pomoc a podpora. Je tedy dost pravděpodobné, že vtipy o znásilnění a domácím násilí na přednášce poslouchal i někdo, kdo má s těmito formami násilí osobní zkušenost. A i kdyby nikdo v místnosti takovou zkušenost neměl, rozhodně není v pořádku hloupými sexistickými vtipy zlehčovat jakoukoli formu násilí. A už vůbec z pozice moci, kterou byl předseda Nejvyššího soudu pověřen.
Dokud nezačneme hnát šovinistické muže k odpovědnosti a nebudeme proti jejich vysokému společenskému postavení protestovat, zůstane domácí i sexuální násilí systémovým problémem naší společnosti. Ženy budou dále čelit narážkám a útokům v práci, na veřejnosti, ale i v rodině. Násilníci budou dále klidní, protože budou vědět, že se jim nemůže nic stát. Další a další generace mužů si budou předávat šovinistické názory a hodnoty, které znevažují ženy a queer lidi a upírají jim autonomii stejně jako spravedlnost. Je třeba chtít víc než pár titulků v novinách. Je třeba chtít feministickou revoluci a definitivní konec sexistického útlaku.
Autorka je redaktorka Alarmu.