„V životě jsem nedostal tolik podpůrných e-mailů a SMS jako nyní. Ani když jsme vyhráli sněmovní volby. Dokonce lidi, kteří mě nemusí, mi teď vyjadřují podporu,“ řekl Andrej Babiš v pondělním rozhovoru pro Právo. Jak to, že Babišovi pořád věří tolik lidí? Se zkoumáním příčin jeho podpory se dnes roztrhl pytel. Kdekdo si zoufá, že korupční kauzy ani demonstrace na Staromáku Babišovy fanoušky od jejich idolu neodradí. Kdekdo tvrdí, že Babišovy příznivce zajímá hlavně pivo a párek, a ne „to správné“ morální rozhořčení nad korupcí. Jenže to je hrubé nepochopení situace. Skoro nikdo totiž nepřemýšlí o tom, jak k dnešní situaci přispívají samotná česká média.
Investigativní reportáž pro elity
Podívejme se na celou Babišovu kauzu úplně jinak. Půjde o to, v jaké podobě se horká informace o Babišovi mladším a Krymu dostala k lidem. V pondělí 12. listopadu večer zveřejnil server Seznam Zprávy ostře sledovanou reportáž. Podstata jejího sdělení byla: Babišův syn tajně žije ve Švýcarsku a možná byl unesen na Krym, aby nevypovídal policii. Zpráva se rychle začala šířit internetem. Těsně před půlnocí ji převzala i Česká tisková kancelář a díky tomu na ni upozornila mainstreamová média.
Jenže zároveň vznikl velký problém, který se přehlíží – naše tištěné deníky totiž v úterý 13. listopadu celou kauzu prakticky promlčely. O svědectví Babiše mladšího informovaly na druhý den v pěti větách jen Lidové noviny a menší článek otisklo Právo, které spoluvlastní majitel Seznamu. Kdo si v úterý ráno po cestě do práce koupil noviny, prakticky nezaznamenal, že se u Babišů děje něco divného. Zato online zpravodajství běželo od úterního rána na plné obrátky, hlavně na webech Hospodářských novin, Aktuálně.cz a iRozhlasu. Zpráva se pak objevila v úterý večer v televizním zpravodajství a ve středečním tisku. Jenže vypadala už úplně jinak a zasáhla jiné publikum.
Existuje tu vedle sebe rychlý svět podrobných zpráv v reálném čase pro lidi, kteří mají (často v práci) čas a možnost je číst, a unavený svět lidí, kteří po náročném dni v zaměstnání (často offline) chtějí prostě vědět, co je nového.
Podle agentury Median u nás intenzivně sleduje internetové zpravodajství a „intelektuálnější“ noviny a weby jen asi pětina populace. Jde hlavně o vzdělanou střední třídu z velkých měst. Jsou to lidé, kteří mají svoji kancelář, počítač a práce s informacemi často tvoří podstatu jejich povolání. Je tedy snadné domyslet si, k čemu došlo: zpráva o juniorovi a jeho „odklizení“ pronikla nejdřív ke vzdělanější a bohatší části populace, která se už během dne z online zpravodajství dozvěděla, „jak je to s Krymem“. Jenže ostatní lidé sežvýkali stejnou zprávu úplně jinak.
Puč Palermo pro ostatní
Na lidi pracující ve směnných provozech, zaměstnance fabrik, důchodce, čtenáře bulváru a lidi, kteří (často vlastně z dobrých důvodů) nesledují radši vůbec nic, čekalo něco docela jiného. Ano, jde o lidi, kteří častěji volí právě Babiše a masmédiím moc nevěří. Klíčové je, že k těm už se informace o reportáži dostala s mírným zpožděním a hlavně v mnohem barvitější a zpolitizovanější podobě.
V úterních večerních televizních zprávách, středeční MfDnes, Právu a dalších médiích, která pro tuto část společnosti představují hlavní zdroj informací, se lidé v zásadě dozvěděli, že Babiše chce svrhnout opozice kvůli jeho nemocnému synovi a jakési hysterické kauze. Ano, protibabišovská opozice, která se mezitím vložila do hry s požadavkem na pád vlády. A navíc zachytili i Babišovu reakci, že všechno je jen puč Palermo a spiknutí „novinářských hyen“.
Co řekne Babiš, to platí
Snadno si představíme, že v Babišově PR oddělení nastalo po zveřejnění reportáže ze Seznamu pořádné horko. Ale jen do chvíle, než si uvědomili malý rozsah škod. Měli celý den na to, aby ovlivnili podobu večerních zpráv a článků, které ve středu přinesou nejčtenější média v zemi, jako je MF Dnes a Blesk. A povedlo se. Od jisté chvíle jim muselo být jasné, že se „loď Babiš“ udrží nad vodou a vhodnou protireakcí získá velkou část veřejného mínění na svou stranu. Jistě, pernou chvilku mohli Babišovi připravit ještě Okamura, komunisté a ČSSD, kteří se začali cukat; dokonce i KSČM začala vyhrožovat, že se přidá k hlasování o nedůvěře vládě. Jenže řeči se vedou, voda teče. Komunisté a socani sice trochu remcali a Jan Hamáček dokonce říkal cosi o tom, že Babiš by neměl být premiér. Ale jen chvíli.
Babišovo mediální oddělení a velitelské štáby rychle vrátily úder. I když tajemný Protopopov v reportáži ze Seznamu vyštěkl na novináře, že „nejsou lidi“, ve čtvrtek 15. listopadu ochotně dal rozhovor Právu, kde byste mu dali korunu. O Babiše juniora se prý staral jako o vlastního bratra. Sám premiér zase do úmoru opakuje, že všechno je jen komplot, a staví se do role mučedníka, jehož rodinu terorizují novináři. Ano, jde o to dostat veřejné mínění na svoji stranu. A posílit tlak na dvě smutné trosky politických stran, které drží Babišovu vládu. Vždyť situace vůbec není jasná, tak hybaj zpátky do vládních lavic, milí kolegové z ČSSD, nebo vás rozsadím! Špatná zpráva je, že se v téhle situaci ze sociálních demokratů a KSČM stává jen přívěšek hnutí ANO, který se řídí podle toho, co řekne velký Babiš.
Nepohoršujme se nad lidmi
Co z toho plyne? Spousta lidí oceňuje na Babišově vládě mírné zlepšování ekonomické situace a mezd. Není ale pravda, že by Babišovi promíjeli úplně všechno. Lidé dobře vědí, že Babiš je ve střetu zájmů a ovlivňuje média. A právě jejich práce je v takovém případě klíčová. Když si novináři stěžují, že na Babišovy voliče neplatí morální apely o ohrožení demokracie a že dávají přednost nízkým materiálním zájmům, není to fér. Je totiž jasné, že česká mediální scéna je silně deformovaná a ve vlastnictví několika oligarchů soupeřících o vliv – včetně Babiše. Je proto na místě se ptát, jaké faktory ovlivnily rozhodování redakcí, kdy a v jakém kontextu o celé kauze napíšou. „Morální rozhořčení“ pravicové opozice těžko obstojí tváří v tvář tomu, že většina českých masmédií zprávu nejdřív vyignorovala, a nebýt tlaku na odvolání vlády, možná ji ignoruje dodnes. Není opravdu na místě vyčítat lidem, když mají pocit, že média v Česku kopou v něčí prospěch.
V takové situaci je nejdůležitější bránit roli veřejnoprávních a skutečně nezávislých médií a novinářů. Jistě, dostat k lidem informace není snadné a často vítězí ti, kdo veřejnosti předají co nejpodbízivější sdělení. To ale neznamená, že se novináři mají na všechno vykašlat. Pomyslný „dělník ve šroubárně“ sice nemá čas sledovat několik zdrojů najednou a ověřovat si informace – jenže řešení není pohoršovat se nad lidmi, když zrovna nepřijmou „tu naši“ verzi pravdy. Je to dost arogantní a nahrává to těm, co tvrdí, že „kavárna“ jen káže lidem. Jestli si totiž někdo myslel, že Babiše definitivně zničí jedna investigativní reportáž, pak obrovsky podcenil to, jak je česká společnost sociálně rozdělená. Existuje tu vedle sebe rychlý svět podrobných zpráv v reálném čase pro lidi, kteří mají (často v práci) čas a možnost je číst, a unavený svět lidí, kteří po náročném dni v zaměstnání (často offline) chtějí prostě vědět, co je nového. Nedivte se jim. Takových hysterií s nádechem morální paniky už zažili v životě dost, a další jim hned tak mandle nezvedne.
Autor je šéfredaktor Alarmu.