Teď už mají „kamaráda Cikána“ všichni

Debata o používání slov „Rom“ a „Cikán“ nabírá občas groteskních rozměrů. Přitom není tak složité pochopit, co je nemístné, pokud ne záměrně urážlivé.

Před několika týdny mi volal bývalý kolega, který teď pracuje v jedné větší redakci. „Prosimtě, jak je to s tím označením Cikáni a Romové? Tady v redakci se lidi ptaj, proč by vlastně měli používat označení Rom, a já nevím, co jim na to mám říct. Nemohla bys mi poradit?“ Kdyby nebylo této epizody, snad bych se k tomu už ani nevracela, ale když ani někteří novináři po třiceti letech etnoemancipačních snah nevědí, proč by měli používat označení Rom, zkusím to vysvětlit tak, aby to pochopil každý.

Co kdybychom se vrátili ke starému osvědčenému?

„Co je to za novoty?“ ptají se lidé v diskuzích ohledně používání výrazu „Romové“ a ptají se, jestli bychom se nemohli vrátit ke starému osvědčenému „Cikán“. Označení Romové se sice neobjevilo zčistajasna po roce 1989, ale mnoho lidí to tak vnímá. Většina si totiž už ani nemůže pamatovat, že se ve veřejném prostoru používalo už během pražského jara a málokdo ví, že v roce 1969 vznikl Svaz Cikánů-Romů, který se ovšem připravoval už v předešlých letech a o kterém mezi sebou Romové mluvili jen jako o Svazu Romů, což je i doložené rukou psanými poznámkami na dobových dokumentech.

Někdo se možná doopravdy s nějakým Romem kamarádí, ale je přeci jen pozoruhodné, že se argumentace „kamarádem Cikánem“ objevuje skoro v každé diskuzi na toto téma. Až je s podivem, jak moc se vzájemně kamarádíme.

Na mezinárodní úrovni se na tom, že budou prosazovat označení Romové, dohodli zástupci Romů z různých zemí na prvním Světovém romském kongresu, který se konal v Orpingtonu poblíž Londýna v roce 1971. Mezi delegáty byli i Romové z tehdejšího Československa. Pokud se podíváme ještě dál do historie, nacházíme slovo Rom v názvu moskevského romského divadla Romen, které vzniklo v roce 1931. V Sovětském svazu totiž do konce třicátých let využívali jako prostředku k politicko-sociální integraci malých národností jejich jazyk a kulturu. V Rumunsku byl ze strany Romů požadavek užívat toto označení vznesen už v meziválečném období. Slovo Rom se tam dokonce objevuje v některých policejních hlášeních z té doby.

Původ onoho slova je ale mnohem starší. Romové si ho přinesli z Indie, odkud pocházejí a odkud odešli mezi šestým a devátým stoletím našeho letopočtu. Slovo Rom je označení jich samotných jako etnické skupiny. Neznamená ale člověk, jak se někdy traduje, znamená prostě Rom. Pro nás „tradiční“ pojmenování Cikán má svůj původ v Byzanci a vzniklo proto, že Byzantinci zaměnili romské skupiny s již rozprášenou sektou Athinganoi. Slovo Gypsy má zase původ ve slově Egypťan a vzniklo z domněnky, že Romové pocházejí z Egypta. Obě označení tak jsou založena na dobových omylech.

Mám kamaráda Cikána

Romové nejsou jedinou skupinou na světě, která se snaží emancipovat tím, že odmítla to, jak ji ostatní v minulosti označovali. V případě Romů to má smysl třeba i proto, že označení Cikán (nebo spíš cikán) má tíživý historický nános spojený s „potíráním cikánského zlořádu“ nebo „konečným řešením cikánské otázky“. Některé snahy jiných skupin jsme dokonce i my Češi již částečně akceptovali. Běžně už nemluvíme o gayích jako o teplouších, dokonce už moc nepoužíváme ani slovo negr. Proč tedy dělá tolika lidem takové problémy akceptovat, že ve veřejném prostoru nebudou používat slovo Cikán? Může to být proto, že je nevnímají jako hanlivé, ale i proto, že říkat Cikán můžou a dělá jim to radost.

Řada zastánců používání slova Cikáni argumentuje tím, že mají „kamaráda Cikána“, který není žádný Rom a chce, aby se mu říkalo Cikán. Debatu znovu zřejmě nechtěně otevřel herec seriálu Most! Zdeněk Godla, když v rozhovoru pro server iDnes.cz jako správný Čech řekl: „Já mám oslovení cikán rád. Jsem na něj zvyklý.“

Takže teď už mají kamaráda Cikána všichni ti, kdo po něm touží. Přitom je z veřejných projevů Zdeňka Godly víc než zřejmé, že se snaží vždy vycházet vstříc a nedělat problémy. Odezírá majoritě ze rtů, co by si tak přála, a není sám, dělá to tak hodně lidí, protože si myslí, že to je cesta, jak zlepšit vzájemné vztahy nebo nedělat problémy. Dělají to někdy dokonce i v případě, že jim to trochu vadí. Že je to pro Romy strategie zcela nefunkční, je víc než zřejmé, protože ti, kteří je tolik touží nazývat Cikány, jim stejně neváhají vyčíst při nejbližší příležitosti prohřešky úplně jiných lidí jen proto, že jsou taky Cikáni. Anebo obviní všechny Romy a ty své „hodné Cikány, kterým slovo Cikán nevadí“ z toho jako jediné vyjmou. Zřejmě za odměnu, že jsou to „hodní cikánci“.

Někdo se možná doopravdy s nějakým Romem kamarádí, ale je přeci jen pozoruhodné, že se argumentace „kamarádem Cikánem“ objevuje skoro v každé diskuzi na toto téma. Až je s podivem, jak moc se vzájemně kamarádíme. Navíc je to téměř vždy „kamarád Cikán“, a nikoli jeho slovenská varianta „Cigán“, kterou čeští Romové skutečně někdy používají, když mluví mezi sebou.

Tykáte cizím lidem?

Jestliže Romové sami někdy používají slovo Cigán, proč bychom ho neměli používat i my? To je dobrá otázka a odpověď na ni by se dala vyjádřit jediným slovem: kontext. Pokud se opravdu skamarádíte s nějakými Romy, budete s nimi trávit čas a často mluvit, sami jistě vycítíte, kdy můžete jaké slovo použít. Je ale rozdíl v tom, když si vynucujete používání nějakého slova tím, že jím podmíníte svoji přízeň („Cikány mám rád, Romy nesnáším“), a tím, když se vcítíte do druhých a jednáte s respektem.

Pokud nemáte žádnou menšinovou zkušenost, můžete si vzpomenout na situace, kdy vám někdo drze tykal. Osobně mám tykání mnohem raději než vykání, přesto mě mocensky používané tykání, které není výsledkem vzájemné dohody, vadí, protože je většinou záměrně urážlivé. A stejně tak je často záměrně urážlivé i označení Cikán. Romské děti se s ním potýkají už od školky a ten despekt dobře cítí. Tady se rodí vzájemná propast, kterou obsesivním opakováním slova Cikán opravdu nezahladíme. Ve veřejné debatě je pak označení Romové slušností. Za uši by si to měli zapsat hlavně novináři, kteří svým divákům a čtenářům obvykle taky netykají.

Nebo by to mohli pochopit aspoň ti, kteří se tolik vymezují proti zcela neutrálnímu slovu gadžo, jež znamená Nerom. Měli by však vědět, že Romové mají i skutečně hanlivá označení pro Neromy, jen je většinou nepoužívají na veřejnosti. Uvědomit by si to taky mohli ti Češi, kteří mluví německy a nemají rádi označení Tschechei, protože to mnohdy nikoli nezáměrně připomíná německé slovo schweinerei neboli svinčík.

Ponížení ve večerce

Analogii s tykáním nepoužívám náhodou. Před dvaceti lety jsem byla svědkem nepříjemné situace v jedné vesnici na východním Slovensku. Do obchodu tam přišla nakoupit romská stařenka a prodavačka, které nebylo ani dvacet let, jí tykala. Stařenka jí zpátky vykala a oslovovala „paní“. Nevím, jak je to dnes, ale tehdy bylo běžné, že Slováci na východním Slovensku Romům z osad prostě tykali. Stála jsem ve frontě a s němým údivem sledovala tu scénu, která mi připadala o to víc ponižující, že u Romů nebylo tykání a vykání otázkou blízkosti, ale věku. Mladší lidé starším vykali a ti jim zpátky tykali. Stejně staří lidé si vždy tykali, třebaže se právě potkali a předtím se neznali.

My Češi máme s tykáním, které symbolizuje nadřazenost, také zkušenost. Takřka denně jsem svědkem situace, kdy zákazníci tykají vietnamskému prodavači ve večerce, která je u nás na rohu. Nejsou to žádní jeho kamarádi, jsou to cizí lidé a on jim zpátky vyká, protože v České republice studoval a česky umí dobře. On nechce, abych v jeho obchodě vyvolávala konflikty, tak to přecházím mlčením, ale strašně u toho trpím. Tuším, že to ti lidé dělají, prostě proto, že můžou a dělá jim to dobře.

A to je odpověď na otázku: „Proč nemůžeme říkat normálně Cikáni, když to přeci vždycky byli Cikáni?“ Samozřejmě, že můžete. Můžete tak titulovat cizí Romy na internetu a poučovat je, že jim to nemá vadit, když vy máte „kamaráda Cikána“. Můžete o Cikánech mluvit na ulici, když kolem vás jdou romské děti. Můžete to dokonce říkat v televizi a psát do novin. Žádná hyperkorektní komise vás za to do vězení nezavře, nebudete ani platit pokutu, nestane se vám vůbec nic. Je to hodně levná statečnost a vypovídá nejvíc o vás samotných.

Autorka je redaktorka Alarmu.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies