Foto Alarm / Petr Zewlakk Vrabec
Senátor Čunek, senátorka Němcová a staronově ministr Jurečka. Množí se nám tady nekompromisní vzkazy vrcholných politiků romské komunitě: pracujte, hleďte si svého, nezneužívejte dávky! Vše navíc okořeněno o nepodložené, zato léta tradované a omílané tvrzení o značné části nepracujících Romů a velkorysosti společnosti k nim. Vzkazy, které pochopitelně čte a reaguje na ně i majorita, přicházejí po opakovaných výzvách ministra vnitra Rakušana, aby se Romové na demonstracích a sociálních sítích zdrželi používání principu kolektivní viny vůči lidem z Ukrajiny. Ostatní politici kromě ministra pro místní rozvoj a předsedy Pirátů Bartoše a směšně dětinského postoje ministra Rakušana mlčí. Zarytě. I ti, kteří jindy tvrdí, jak jim záleží na rovnosti všech. Bývalí kandidáti a kandidátky na post prezidenta, z nichž někteří sedí i v Senátu a v čase svých kandidatur promlouvali i k potenciálním voličům z řad Romů nebo bývalí ministři či zmocněnci pro lidská práva. Proč asi?
Kolektivní vina jen někoho
Ztratili by totiž víc, než by získali. Zastávat se nejméně oblíbené menšiny s nejmenším politickým a veřejným vlivem nebo s ní vést rovnocenný veřejný dialog? Navíc v kauzách, kdy jde o ukrajinské uprchlíky? A v době, kdy se i mnoho z těchto uprchlíků po přijetí zákona Lex Ukrajina propadne do šedé ekonomiky a skutečné problémy teprve začnou, jakkoliv se naši politici tváří, že žádné nejsou a nebudou? A média se do nich zatím moc nechtějí pouštět? Mnoho otázek a žádné odpovědi.
Rozdmýchávat ale další jiskry nevraživosti vůči romské menšině jako celku a dehonestovat ji v době, kdy se od ní samotné požaduje zklidnění „vlastních lidí“, je už úplně přes čáru. To, že výpady přicházejí i od politiků, kteří nemají nejčistší minulost a jsou to oni, kdo nesli a nesou skutečnou zodpovědnost za řešení, je o to trapnější a alibističtější.
Na Facebooku vznikla spontánně skupina, kam Romové zasílají fotografie, jak pracují. Absurdní, vlastně smutné, kdo jiný tady musí dokazovat, že není příživník tímto způsobem?
Shrňme stručně ty dva měsíce událostí, které v médiích vypadají tak děsivě: záběry nebo fotky potetovaných a rozlícených Romů, sestřihy, které vyděsily i liberálnější část společnosti, která, jak neopomíná zdůrazňovat na sociálních sítích, stála dosud na straně Romů, ale teď už nebude, protože je zklamaná z postoje Romů vůči ukrajinské menšině. Co na tom, že šlo z asi 250tisícové menšiny o její zanedbatelnou část a z ní opět jen výrazně menší část skandovala a jen jednotlivci něco házeli a ostatní se od toho následně distancovali? Co na tom, že těm demonstracím původně v některých případech skutečně předcházely konkrétní útoky, o kterých se pak v médiích mluvilo rozhodně méně než o samotných projevech konkrétních Romů? Převážily fotky, videa a pokřiky hrstky lidí. Akce se kriminalizovaly už od fáze plánování (a tato tendence přicházela i od některých Romů a proromských aktivistů) a celkově zamořily veřejný a mediální prostor na neúměrně dlouhou dobu. Výsledkem bude ještě zkreslenější obrázek o Romech žijících v České republice.
Můžeme si za to opět sami
„Vždyť si za to můžete sami“, čtu teď často na sítích. I od lidí, které znám dlouhá léta, od novinářů nebo bývalých kolegů. Překvapuje mě, jak najednou titíž lidé, kteří s Romy v některých otázkách souzněli, sdílejí například posměšné sestříhané video z jedné z demonstrací nebo bitky s komentářem, „co čekali, dyť se jen bránil přesilovce“ (útočník s nožem byl později policií obviněn skutečně za vraždu, nikoliv přiměřenou obranu), to vše ještě s podkresem romského čardáše.
Jak je to možné? To fakt s lidmi jako takovými končíme tak rychle? Některým v určitou chvíli promineme více než jiným a naopak? Když se to dotkne našeho vnímání světa a preferencí, nejsme schopni vidět jiný úhel pohledu a musíme toho, kdo jej předkládá, nějak onálepkovat? To nehledáme seriózně důvody a nechceme si připustit existující problémy dřív, než budou neúměrné, a hlavně nezvladatelně velké? To je přece tak krátkozraké, tak hloupé a ano, teď se to vše dá svést na bouřící se a „parazitující“ Romy, ale jak dlouho? Ty problémy se ukrývat věčně nedají. Nezmizí a dřív nebo později je budeme muset pojmenovat a řešit.
Téma udržované na sítích
Na druhé straně Romové si teď znovu zakusili, kam mohou, kam už naopak ne a jak moc záleží na způsobu, kterým se to děje. Sociální sítě jsou zlo. Dokážou pomáhat, získat finanční pomoc pro potřebné, ale také šíleně ublížit. A rychle. A některým lidem, Romům, stejně jako lidem z majority, umožňují být konečně slyšet, vidět, zviditelnit se a vyjádřit se. Bez zodpovědnosti, bez korekce, donedávna bez větších následků. To ale teď končí a v případě romské menšiny dvojnásob. Chyba každého z vás či z nás se propíše do pohledu na Romy jako celek. A teď to vidíme v přímém přenosu. Může se tisíckrát tvrdit, že ne, opak je pravdou.
A právě teď fouká vítr úplně seshora. Vzkazy politiků a výběr Roma z jedné z těch demonstrací jako symbolu boje proti zneužívání dávek přímo ministrem práce a sociálních věcí to nepěkně dokazují. Kvůli důvodům, které jsem popsala v úvodu. Je to nespravedlivé, ale je to tak. Nepomohlo, že jste drželi vlajku společně se zástupci ukrajinské menšiny, nepomohl kulatý stůl smíření, nepomohla ani letitá dehonestace romského neziskového sektoru. Nic z toho. Naopak úplně vše se vyhrotilo a použilo proti nám. Proto jsem byla proti neustálému přiživování tohoto tématu ve veřejném prostoru. Nemluvím jen o tzv. „lajfkařích“, ale i o aktivistech, médiích nebo zástupcích neziskového sektoru. Sítě jsou veřejný prostor, čtou je novináři, už z nich i citují. Čtou je politici, veřejnost. A posuzují nás podle vyjádření na nich.
Buďte opatrní při formulování svých názorů, netvrďte hned o každém, že je extremista a že se ozbrojuje a zvažte každý svůj pokřik a veřejně sdělovanou informaci (sociální sítě do toho počítám). Mohou se totiž potom používat dál, což se děje. A obrátilo se to opět proti Romům. Až natolik, že jsme už zase synonymem zneužívačů sociálního systému. Absurdní! Za nastavení systému dávek nese odpovědnost vláda, za zajištění bezpečnosti taktéž – samozřejmě ve spolupráci s policií. Podobně jako za ceny energií, potravin nebo nedostatek míst ve školkách.
Dvojí metr
Politici používají dvojí metr. Především výroky paní senátorky Němcové, senátora Čunka, ministra Jurečky a koneckonců i ministra Rakušana, který měl zklidnění situace hned po prvním incidentu v Brně ve svých rukou, tomu nasvědčují. Naopak nikdy nikdo nedocenil, jak dlouho dokázali Romové po každé z těch rasistických vražd v devadesátých letech, nebo po každé z těch demonstrací vyvolaných lživými obviněními, nebo zcela nafouknutými, banálními konflikty, například v Břeclavi, Českých Budějovicích nebo Duchcově, udržet emoce na uzdě, zklidnit vlastní řady. Vlastně i teď, protože Romové nikomu v emocích po smrti Roma v Brně neublížili, neprovedli žádný útok, po němž by někdo zemřel či měl popáleniny na 85 procentech těla. Dokonce se nejen nedocenilo, ale ani neukázalo, jak Romové na demonstracích v Brně a Praze v této vypjaté atmosféře neumožnili extremistům kolem Reichla, Vandase a dalších na akcích vystoupit.
Spolu s extremisty se demonstrovalo jen v jednom případě, kdy akci svolal jediný člověk, a Romové ji většinou prokazatelně ignorovali. Jenže to se moc v médiích nedozvíte, ani tentokrát neuslyšíte zdůrazňování, že se nesmí házet všichni do jednoho pytle. Neocenil to ani ministr Rakušan, ani jiní.
Přitom se stávají takové absurdnosti, že televize odvysílá amatérské záběry s naprosto banální strkanicí mezi cizincem a Romy. Ze záběrů je přitom zřejmé, že Romové cizincovy provokace a bojové kreace několik minut trpělivě snášejí, odhánějí ho, nakonec do něj ale po opakovaných výpadech strčí a pošlou ho pryč. Bez úrazu, bez toho, že by se přivolaná policie měla vůbec čím zabývat. A výsledek? V hlavním vysílacím čase je tato událost prezentována jako další příklad napětí mezi Romy a Ukrajinci a v komentářích lze číst věty typu „á další cikánská férovka“.
Z toho mi vyplývá jedině to, že když budu někde náhodou stát se dvěma dalšími Romy a přijde k nám nějaký opilý a agresivní člověk, který nás bude napadat, nemáme žádnou možnost, co udělat, aby to nebyla „cikánská férovka“. Asi se nejdřív musíme rozeběhnout do stran, nechat tam jen jednoho, který zavře oči a nejspíš se začne modlit. Ne, nezlehčuji házení plechovek po lidech ani vykřikování a vyhrožování pod balkonem. Ať policie vše prošetří, ale ať se politici nezbavují svého dílů zodpovědnosti a nepřehazují ji na romské aktivisty či zmocněnkyně bez patřičných kompetencí.
Pořád něco dokazovat
Po paušalizujících a dehonestujících výrocích politiků se cítí velmi dotčeně i ti Romové, kteří s popsanými událostmi nemají nic společného. Drželi se stranou nebo pomáhali zklidnit situaci. Na Facebooku vznikla spontánně skupina, kam Romové zasílají fotografie, jak pracují. Absurdní, vlastně smutné, kdo jiný tady musí dokazovat, že není příživník tímto způsobem? Nebo umravňovat takzvaně „své lidi“? Nikdo. Čtu si příspěvky v té skupině, vidím ty fotky a komentáře a je mi z nich smutno. Zčásti je v nich bezmoc a skepse, zčásti dodávání si energie a optimismu, dobré pocity z toho, z jak různorodých pracovních pozic a oblastí ty fotky jsou. Kdyby z toho aspoň vzešlo něco pozitivního, třeba to, že si média uvědomí, jak moc mohou i ona situaci ovlivňovat pozitivním směrem.
Pište a informujte o Romech nejen, když se zpívá, hraje nebo demonstruje či je někdo popálí. Ptejte se jich na zdražování potravin, ceny energií, vztah k ekologii nebo politice v zemi či regionu, kde žijí a kde pracují. Tipů teď máte přehršel. Třeba zoufalství Romů z dokazování, že většina z nich neparazituje, bude aspoň k něčemu! Říkám to už třicet let a se mnou řada dalších.
Autorka je novinářka.