Foto Alarm / Pavel Šplíchal
Sobotní shromáždění Romů v Brně u Janáčkova divadla bylo od samého začátku živelné a v mnoha ohledech se vymykalo běžným politickým demonstracím. Samo o sobě shromáždění ani jako demonstrace nebylo nahlášené a mělo se jednat pouze o pietu za mrtvého Roma Nikolase, který zemřel 12. června na následky zranění po incidentu se sedmatřicetiletým cizincem. Pro poklidnou pietu by okolnosti Nikolasovy smrti musely být jiné, a jiné by také musely být zkušenosti romské komunity v Česku.
Už před druhou hodinou, kdy akce začínala, bylo na prostranství před divadlem několik set lidí – kromě novinářů a několika málo jednotlivců z majority šlo převážně o Romy. Romský smutek a hněv moc lidí mimo komunitu sdílet nepřišlo. Důvodem mohlo být tentokrát i to, že jindy solidární část brněnské majority odradilo protiukrajinské rámování demonstrace původně naplánované na stejný čas a místo, kterou však organizátorka právě kvůli strachu z šíření nenávisti a kolektivní viny sama odvolala. Pieta, která měla původní demonstraci nahradit, však od začátku lákala i řečníky. Nikolasovu smrt nemohla komunita přejít mlčením a kolektivní shromáždění vyzývalo k mluvení nahlas.
Strach a hněv
Otevřený charakter shromáždění, a tedy i otevřený výběr mluvčích, kdy se každý mohl přihlásit o slovo, přitáhl na improvizované pódium pestrou směs lidí. Některé z projevů se později začaly šířit na sociálních sítích nebo v médiích, mezi všemi zejména nedokončená řeč Nikolasova kamaráda, která obsahovala i to, jak ho Nikolas „naučil vařit“, že spolu tvrdě pracovali a „kopali jak čůráci“, ale taky „podělávali gádže“. Někteří z romských aktivistů se od tohoto projevu distancovali, ten už si ale bude na internetu žít vlastním životem. Bez kontextu ho na Twitteru okomentoval například ministr spravedlnosti za ODS Pavel Blažek, kterému nic jiného v této souvislosti za komentář nestálo a nejdůležitější mu tedy přišlo vymezit se proti přílišné shovívavosti k Romům, jinak se jeho příspěvek dá chápat těžko. Další rozhovory pak udělali novináři s řadovými účastníky demonstrace, i část z těchto videí se rozšířila na sítích, kde mluvčí často schytávají posměšné a rasistické komentáře.
U Janáčkova divadla se mezi lidmi objevila také zkratka Ukrajinci – banderovci – náckové, která odkazovala ke strachu z neonacistů, kteří zejména v minulosti tvrdě rasisticky útočili na české Romy.
Rozhovory bez kontextu umístěné na sociálních sítích jen těžko pomůžou porozumět tomu, co se u Janáčkova divadla a v romské komunitě děje. Neformální charakter projevů, často nepřipravených a spontánních, navíc v mnoha případech od lidí, kteří nejsou zvyklí mluvit na veřejných akcích, ukázal mimo jiné strach, který romská komunita pocítila, a taky nenávist, která z něj může vyrůst. „Kdyby se to stalo gádžovi, tak se to řeší a je tu vláda, když se to stane cigánovi, je to všem jedno,“ zaznívalo v různých obměnách mezi lidmi, kteří se na začátku spontánně shromáždili u fotky zemřelého Nikolase a byť bez aparatury, hlasitě říkali, co si myslí.
„Budou nás vraždit jednoho po druhém,“ křičel emotivně starší pán. Tyto a podobné výkřiky plné hněvu i strachu se spontánně míchaly s antiukrajinskými projevy. Přímo u fotografie Nikolase, kolem které rychle přibývalo zapálených svíček, několik gadžů dávalo průchod protiukrajinským emocím, kdy se dovolávali spíše domnělé staré brněnské pohody, která měla v soužití panovat do příchodu Ukrajinců. Jeden z Romů na začátku dokonce několik lidí vyzval ke klidu s tím, „ať nechají mluvit Romy“.
My jsme tady doma!
Na schodech u divadla pak krátce po druhé hodině začal moderovaný a částečně organizovaný otevřený mikrofon. Jeho moderátor stejně jako celá řada řečníků opakovali v různých obměnách výzvy k tomu, aby Romové nestrkali všechny Ukrajince do jednoho pytle. Sami Romové mají s principem kolektivní viny velmi negativní zkušenosti. Zároveň se objevovaly vzpomínky na devadesátá léta, kdy se Romové báli chodit po ulicích kvůli rasistickým útokům od neonacistických skinheadů. Tento strach spojený se strachem z nezájmu o romské mrtvé silně rezonoval.
Svůj prostor si získal i názor, že Romové jsou na rozdíl od Ukrajinců občany České republiky. „My jsme tady doma!“ opakovalo se skandování, které v minulosti používali také nacionalisté a protiimigrační aktivisté a znělo i na protiromských akcích. Zároveň si později toto heslo vzaly za své i romské pochody, které jeho pomocí připomínaly, že romská komunita do Česka neodmyslitelně už stovky let patří a je tu tedy taky doma. V Brně jako by toto heslo mělo oba významy, jak snahu po uznání Romů a jejich přináležitosti do České republiky, tak snahu vyhostit příchozí Ukrajinské uprchlíky.
I protiukrajinské postoje měly na akci různé odstíny a jako by se na místě teprve vyjednávaly. Objevilo se také zásadní odmítání těchto postojů. Další přístup rozlišoval „nové a staré“ Ukrajince, přičemž ti noví, přicházející až s válkou, jsou ti problematičtí a „mají mercedesy“, případně není problém s nově příchozími, ale s muži ve věku, kdy by měli bojovat, a ne žít v Česku. Objevily se ale i názory, „ať všichni táhnou“, volající po lynči, i když vždycky jen krátce a vždy se objevil nahlas vyslovený protinázor, že toto není v pořádku. Stejní lidé pak často souhlasně přikyvovali a tleskali tomu, že není možné strkat všechny do jednoho pytle, aby se pak přidali k volání, ať všichni táhnou.
Jediný řečník, který nedostal prostor, byl bývalý zastupitel za SPD z Prahy 11 Robert Vašíček. Právě jeho příslušnost k SPD nejspíš byla důvodem, proč slovo nedostal, podle řady novinových článků se navíc jedná o politika s proruskými názory. Byl to ale Vašíček, kdo hlasitě skandoval „černí, bílí, spojme síly“, heslo v Česku známé zejména z antifašistických pochodů. K volbě SPD a pana Okamury pak nevyzval on, ale jeden z řečnících Romů za mikrofonem, což moderátor komentoval s tím, že říct může opravdu každý, co chce.
U Janáčkova divadla se mezi lidmi objevila také zkratka Ukrajinci – banderovci – náckové, která odkazovala ke strachu z neonacistů, kteří zejména v minulosti tvrdě rasisticky útočili na české Romy. V této souvislosti se přetřásalo i nedávné propuštění dvou vítkovských žhářů zodpovědných za jeden z nejdrsnějších rasistických útoků v novodobé historii České republiky. Právě strach z násilí vůči menšině podložený letitými zkušenostmi byl silným motivem, který vyhnal Romy do ulic. Snaha části lidí v davu, ke kterým se přidávali protiukrajinsky zaměření gádžové, kteří se snažili rovněž získat slovo, dala akci i nepříjemnou lynčující polohu zesílenou poukazem na češství. Mnoho lidí na akci také nadávalo na Fialovu vládu a její asociální kroky, k tomu se čas od času objevovaly odkazy na Rajchla a jeho akce. Nedávný výzkum Českého rozhlasu potvrdil, že lidé s nižší důvěrou v instituce mají větší sklon podléhat propagandě a dezinformacím. Málokdo má přitom méně důvodů věřit českým institucím než právě zdejší Romové. Další demonstrace je naplánovaná na příští týden.
Autor je redaktor Alarmu.