Foto Alarm / Petr Zewlakk Vrabec
V neděli proběhla v Letech u Písku pietní akce, která připomněla romské oběti zahynulé v koncentračním táboře v Letech a také výročí 80 let od transportu tamních vězňů do Osvětimi. Letos byl pietní akt v Letech u Písku v mnohém jiný. Vedle významné přítomnosti českého prezidenta Petra Pavla přišlo mnoho politiků, zástupců různých institucí a organizací a v neposlední řadě potomci přeživších Romů a Romek.
Nezapomínat na současné rodiny přeživších
Několik řečníků upozornilo vedle historie tábora i na současné postavení Romů ve společnosti včetně předčasného propuštění útočníků na rodinu Natálky, která si ponese důsledky do konce života. Někteří zmínili válku na Ukrajině a situaci romských uprchlíků přespávajících na hlavním nádraží. Jana Kokyová, neteř Čeňka Růžičky a současná předsedkyně Výboru pro odškodnění romského holocaustu ve svém úvodním projevu také mluvila o nenávistných komentářích na sociálních sítích a každodenní realitě rasismu, kterou současní Romové žijí. Upozornila ale také na jednu důležitou součást historie holokaustu Romů a Sintů a jeho poválečného vyrovnání. Tím je navrácení majetku, které bylo romským rodinám odebráno při internaci do koncentračních táborů, a k němuž do dnešního dne nedošlo.
Jsme svědky toho, že odchází už druhá generace přeživších, kteří vytrvale usilují o důstojnou připomínku obětí a kteří se doposud takového vyrovnání nedočkali.
Restituce odebraného majetku představovala další krok v úsilí i samotného Čeňka Růžičky, který dlouhá léta bojoval za odstranění vepřína a vybudování památníku na místě bývalého tábora v Letech. Bohužel je tato část poválečného vyrovnání se s rasovou perzekucí romských rodin zcela opomíjena a je otázkou, zda vůbec k alespoň částečnému navrácení majetku někdy dojde. Jsme svědky toho, že odchází už druhá generace přeživších, kteří vytrvale usilují o důstojnou připomínku obětí a kteří se doposud takového vyrovnání nedočkali. Oni a zástupci dalších několika rodin původních českých Romů a Sintů přijeli po mnoha letech opět na pietní akt do Letů. Pro současnou společnost (a nutno říct, že také pro část přítomných na pietním aktu) byli a jsou téměř neviditelní.
Přítomnost na pietním aktu je důležitým projevem úcty a připomínky obětí. Je nutné ale nezapomínat také na jejich rodiny, či rodiny přeživších Romů a Sintů žijících dnes mezi námi, které čelí všudypřítomnému rasistickému či diskriminačnímu jednání a současně prakticky už po generace pořád usilují o uznání rasové perzekuce a důstojné narovnání křivd ještě z doby druhé světové války.
Proč je symbolická rovina důležitá
Skutečnost, že přijel do Letů u Písku Petr Pavel, je dobrou zprávou. Naposledy na toto místo přijel uctít památku romských obětí prezident před osmadvaceti lety. Tehdy Václav Havel poprvé odhalil památník vybudovaný na místě pohřebiště.
Letošní hojná účast a prezidentova záštita, která větší zájem veřejnosti i politiků nejspíš podpořila, jsou v symbolické rovině velmi významné. Život Romů v Česku po roce 1989 provází řada negativních jevů. Rasistické útoky, které se v devadesátých letech často nesoudily jako vraždy s rasistickým motivem, ale jako ublížení na zdraví s následkem smrti, diskriminace, se kterou se Romové setkávají, když hledají práci nebo bydlení, segregované třídy a školy, to vše jsou důvody, proč se tolik Romů v Česku necítí jako doma. Tento pocit je jednou z příčin, proč tolik Romů emigrovalo z naší země do zahraničí. Symbolické uznání sice všechny tyto problémy nevyřeší, ale je nutným předpokladem toho, aby se situace začala zlepšovat.
Život Romů, zejména těch, kteří žijí v sociálně vyloučených lokalitách, ovlivňuje samozřejmě i sociální politika vlády. Vedle toho se může zdát připomínání romského holokaustu jako něco méně aktuálního nebo závažného. Dlouholetá neochota českého státu odkoupit vepřín a vytvořit důstojný památník jako připomínku holokaustu, ale k pocitu Romů, že v Česku nejsou tak docela doma, přispěla. Prezident Petr Pavel nedůstojný odkup vepřína zmínil. Tento fakt, stejně jako celý jeho projev, i to, že si na místě povídal s lidmi, fotil se s nimi, že si pozval romské stipendisty na Hrad, i že jedné z autorek komentáře řekl, že vnímá nepřítomnost bývalých prezidentů na pietních akcích v Letech jako ostudu, to vše ukazuje, že symbolickou rovinu přijetí velmi dobře chápe, což může znamenat jistou naději do budoucna.
Saša Uhlová je redaktorka Alarmu, Renata Berkyová je spolupracovnice redakce.
