Příběh laserového muže, který inspiroval teroristu a masového vraha Breivika

Slovenské nakladatelství Absynt vydalo reportážní knihu novináře Gellerta Tamase, která přibližuje zneklidňující atmosféru Švédska začátku devadesátých let.

Pro slavného autora skandinávských detektivek Stiega Larssona byl prý Laserový muž švédského novináře, spisovatele a dokumentaristy Gellerta Tamase knihou, kterou chtěl vždy napsat. Aspoň to v anotaci k českému překladu slavné Tamasovy knihy tvrdí slovenské nakladatelství Absynt. Laserový muž je totiž nejnovějším přírůstek do jeho ediční řady Prokletí reportéři. Gellerta Tamase každopádně s Larssonem spojují minimálně dvě důležité věci. Oba v devadesátých letech za největšího běsnění švédských ultrapravičáků aktivně vystupovali proti rasismu a neonacismu a jako novináři se detailně věnovali radikálně pravicové scéně. A oba dva – ostatně jako téměř celou švédskou společnost – traumatizovalo zavraždění socialistického předsedy vlády Olofa Palmeho z února 1986. Přestože jeho vražda nebyla dosud objasněna, Tamas a Larsson mají jasno, kam nitky tohoto zločinu vedou – k ultrapravicové scéně. O co tedy v Tamasově reportážní rekonstrukci vlastně jde?

Švédští demokraté, strana spojovaná s brutálním rasismem, antisemitismem a fyzickými útoky na přistěhovalce a homosexuály, získala v posledních švédských parlamentních volbách přes sedmnáct procent hlasů.

Na začátku devadesátých let řádil v ulicích Stockholmu záhadný sériový vrah. Za své oběti si vybíral náhodné kolemjdoucí z řad švédských přistěhovalců, ale kvůli vlastní neschopnosti se mu většinu z nich nepodařilo zavraždit. Ještě než uslyšeli výstřel, viděli tito lidé na svém těle pobíhat světélko laserového zaměřovače. A tak dostal vrah svou přezdívku – laserový muž. Novinář a dokumentarista Gellert Tamas se v knize Laserový muž. Příběh o Švédsku pokusil tuto kriminální aféru zrekonstruovat. Vznikl tak rozsáhlý a zároveň čtivý reportážní celek, který se stal švédskou senzací. Tamas při jeho sepisování čerpal z policejních spisů, rozhovorů se svědky, pamětníky, samotným pachatelem a celé řady novinových i odborných článků. Jeho kniha tak mapuje nejen příběh jednoho vraha a jeho obětí, ale je také dokumentem o velkém rasovém napětí, které Švédskem otřásalo až do poloviny devadesátých let a v umírněnější formě tuto zemi ohrožuje dodnes.

Vraždy excentrického zrzka

Takzvaný laserový muž si během svého života hned několikrát změnil jméno, ale ve švédské realitě je známý především jako John Ausonius. Byl synem německé matky a švýcarského otce. Rodiče se potkali během svého pobytu ve Švédsku a je ironií osudu, že tak po celý život nesl cejch přistěhovalce. Sobě a švédské společnosti se snažil dokázat, že je skutečným a hrdým Švédem, přestože byla etnická méněcennost spíše jeho vnitřním bludem, než že by skutečně narážel na diskriminaci. Jak v Tamasově knize zmiňuje policejní psychiatr Ulf Åsgård, sérioví vrazi se často svým vražděním vyrovnávají s nějakou traumatickou událostí z dětství. V případě Ausonia se jednalo především o zážitek z dětského hřiště, když mu byly asi čtyři roky. Švédské děti si s ním odmítaly hrát a říkaly mu „černochu“, protože měl o něco málo snědší pleť a tmavě černé vlasy. Přestože to působí absurdně, jeho jihoevropská vizáž zřejmě na pískovišti plném malých švédských blonďáčků přitahovala pozornost. Jak Tamasova kniha na celé řadě příkladů dokládá, řešil Ausonius toto trauma takřka neustále. Třeba tím, že si v dospělosti jednou týdně barvil v kadeřnictví vlasy na blond. A přestože jeho kštice byla ve výsledku spíše zrzavá, Ausonius konečně nad svým vzhledem pocítil jakési uspokojení.

Tento samozvaný terorista měl velmi bizarní životní osud. Sice už od střední školy vyznával konzervativní hodnoty a názory, ale s radikální pravicí neudržoval prakticky žádný kontakt. Po dokončení středoškolského studia se u něj začaly projevovat agresivní sklony. Jako taxikář občas fyzicky zaútočil na své zákazníky a během povinné vojenské služby, kterou hrdě chápal jako službu vlasti, se choval tak nesnesitelně pedantsky, že dostal pořádnou nakládačku od svých kolegů. Nakonec se dostal i na vysněnou univerzitu, kde samozřejmě studoval racionální, technický obor. Zkoušky a atestace však přestal celkem záhy plnit a postupem času se z něj stal víceméně bezdomovec, který se potloukal po univerzitním kampusu a dál předstíral, že je studentem.

Shodou okolností začal Ausonius na konci osmdesátých let obchodovat na burze. Ze začátku se mu dařilo a získal velké množství peněz. Konečně si mohl dovolit vysoký životní standard, o němž vždy snil. Jeho život se začal točit kolem luxusních aut, drahých restaurací a konzervativních šik oblečků. Jeho sociopatická povaha ho ovšem hnala do čím dál větší společenské izolace, kterou ještě podporovala frustrace z neschopnosti navázat jakýkoli vztah s ženami. Stejně rychle, jako zbohatnul, o své peníze také přišel. Aby si svůj vysoký životní standard udržel, odhodlal se k šílenému řešení – začal vykrádat banky. Ve výsledku měl na svém kontě přes deset úspěšných bankovních loupeží. Ve stejnou dobu začal i se svými útoky na stockholmské přistěhovalce. Částečně jimi chtěl odvést pozornost policie od bankovních loupeží, částečně si řešil svá traumata a částečně se nechal vtáhnout do bouřlivé atmosféry počátku devadesátých let.

Švédský předchůdce Breivika

Podtitul Tamasovy knihy totiž zní Příběh o Švédsku a jeho vyprávění českému čtenáři odhalí skrytou tvář této skandinávské země, která v našem povědomí často splývá s jakousi oázou mezikulturní pohody a respektu. Kniha totiž krom životních příběhů Johna Ausonia, několika jeho obětí a kriminální zápletky samotného vyšetřování nabízí i poměrně detailní vhled do švédského politického kontextu konce osmdesátých a začátku devadesátých let. Jedná se o období, v němž operovala velmi aktivní radikálně pravicová scéna. V Tamasově vyprávění ji reprezentuje především protiimigrační politická strana Nová demokracie, tehdy třetí nejsilnější parlamentní strana. Kromě Nové demokracie, která zaplavovala švédský veřejný prostor toxickými protiimigračními a rasistickými výroky, zde ale najdeme i radikální neonacistické spolky a paramilitární organizace, jako Bílý árijský odpor či Švédští demokraté. Jejich příznivci tehdy třeba spáchali několik bombových atentátů na poměrně významné veřejné cíle, když se domáhali propuštění dvou lídrů Bílého árijského odporu z vězení, zapalovali uprchlická centra a napadali a vraždili přistěhovalce a homosexuály. Toto politické napětí je pro Gellerta Tamase důležitým politickým kontextem pro kriminální činy Johna Ausonia. Přestože s radikálně pravicovou scénou neudržoval takřka žádné kontakty, byla pro něj ultrapravicová rétorika rozhodně inspirací. Českého čtenáře rozhodně překvapí, jak vyhrocené tyto události byly a o jak bolestivý, zdlouhavý a náročný zápas o veřejnou debatu se jednalo.

Svého problému s extrémní pravicí se ale švédská společnost dodnes nezbavila a příběh laserového muže přerůstá do současnosti. Ostatně v knize několikrát zmíněná strana Švédští demokraté spojovaná s brutálním rasismem, antisemitismem a fyzickými útoky na přistěhovalce a homosexuály získala v posledních švédských parlamentních volbách přes sedmnáct procent hlasů. Švédskou krajní pravici spojuje především nenávist vůči sociální demokracii a přistěhovalcům. Hlavní roli už nehraje primitivní rasismus, ale přerámování problému na rasismus kulturní, který razí neslučitelnost africké a především muslimské kultury s tou švédskou. Zneklidňující jsou především velmi úzké vazby Švédských demokratů na silnou a militantní ultrapravicovou scénu, která je zároveň v čím dál větším kontaktu s dalšími krajně pravicovými stranami v Evropě, Rusku i ve Spojených státech.

Není těžké také najít paralelu mezi Johnem Ausoniem a norským radikálně pravicovým teroristou Andersem Breivikem. Tamasova kniha ostatně svou strukturou velmi připomíná knihu Jeden z nás norské novinářky Åsne Seierstad, která se věnovala právě Breivikovi a jeho zbabělému a odpornému útoku na náctileté členy Norské strany práce na ostrově Utøya. Životní příběhy Ausonia a Breivika jsou si velmi podobné a Breivik Ausonia navíc zmiňuje jako svou inspiraci. Přestože kniha Åsne Seierstad, která díky nakladatelství Absynt vyšla už slovensky (čeští čtenáři mohou tuto autorku znát také díky její reportážní knize Dvě sestry), je ve vykreslení psychologického profilu Anderse Breivika přesvědčivější a propracovanější, síla Laserového muže Gellerta Tamase spočívá především v přiblížení politického klimatu tehdejší doby a v upozornění na zneklidňující paralely s naší současností. A dojde i na Olofa Palmeho.

Autor je redaktor Alarmu.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies