Klaus mladší překvapivě ničím nepřekvapil

Dlouho očekávaný nástup strany Václava Klause mladšího vyvolal i u jeho příznivců zatím spíše rozpaky.

Po dlouhé době má Česká republika novou stranu, která má šanci otřást stranickým systémem. Tak by mohl vypadat titulek v nějakém bulvárnějším tisku. Je tomu skutečně tak? V zásadě spíše ne, i když určité pohyby voličů nejspíš uvidíme.

Vznik nové politické strany se očekával už od letošního března, kdy ODS Václava Klause mladšího vyloučila. Řada lidí si od ní mnoho slibovala, zatím je ale její nastup spíše rozpačitý. Nejprve do médií unikly informace o tom, které osobnosti by měly novou stranu podpořit, aby se následně ukázalo, že jmenovaní sice cítí s Klausem spřízněnost, ale o užší spolupráci se stranou mluvili spíše mlhavě. Následně se minulý týden objevila informace, že nová strana ponese název Trikolora, což samo o sobě vyvolalo jisté pobavení. A konečně samotné ohlášení vzniku nové strany vlastně nepřineslo nic, co by se nedalo očekávat.

Takoví normální konzervativci

Strana se přihlásila k pravicovému konzervativnímu směřování a celkem předvídatelně během tiskové konference zazněly výpady proti současnému klimatickému hnutí a jeho představitelce Gretě Thunberg, proti slábnoucí suverenitě ČR, proti pokrytectví elit, proti inkluzi, a naopak pro podporu evropských (nikoli arabských nebo afrických) hodnot. Kdo naopak očekával představení nějakých nových jmen, musel být zklamán. Zazněly sice zdravice od senátorů Iva Valenty a Jaroslava Zemana z ODS, ale v podstatě jediným překvapením moha být účast Marka Vašuta v roli moderátora. A možná neúčast Václava Klause staršího.

Ti, kdo dnes volí SPD se zavřenýma očima a zaťatými zuby, teď mají k dispozici novou stranu, která pro ně může být zajímavější. Nahrává tomu i dezintegrace samotné SPD.

Nová strana představila svůj devítičlenný přípravný výbor a také čtrnáct krajských koordinátorů. Nepřekvapí, že mezi nimi jsou lidé spojení v minulosti s ODS, TOP 09, KDU-ČSL a také Svobodnými.

Jak moc nová strana zamíchá s kartami v již tak dost otřeseném stranickém systému České republiky? Dá se odhadnout, od kterých stran by voliči mohli přejít k Trikoloře?

Od pravice k pravici

Začněme od začátku. Lze předpokládat, že o část voličů může přijít ODS, jejímž členem Klaus mladší původně byl. V eurovolbách by se tento trend zachytával špatně – jde o takzvané volby druhého řádu, ve kterých lidí volí poněkud jinak než ve volbách do parlamentu, a především v nich nová strana nekandidovala. Voliči ODS, kteří by jí raději kvůli Klausovi opustili, ji tak mohli ještě s určitým sebezapřením volit. Současně ale může ODS získat některé hlasy ze strany voličů TOP 09 a případně i KDU-ČSL, kteří by rádi volili stranu více konzervativní, ale překážel jim právě Klaus mladší. Jestli tento transfer pokryje ztrátu voličů, kteří odejdou k Trikolóře, se teprve uvidí.

TOP 09 samotná patrně ve prospěch Trikolory žádné zásadní počty voličů neztratí, může ale přijít o část elektorátu, který se přesune k ODS. Smysl to dává zejména u těch, kteří nejsou spokojeni s jejím současným spíše liberálním směřováním. To samé v zásadě platí i pro KDU-ČSL, byť případný pohyb bude patrně slabší než v případě TOP 09. Samotní lidovci pak mají poměrně specifický elektorát, který je poměrně loajální a s předpokládaným elektorátem Trikolory se příliš nekryje. Patrně nejméně se z této skupiny stran může obávat ztráty voličů STAN, byť i zde hrozí, že část voličů může přejít k ODS. V zásadě totéž platí i pro Pirátskou stranu, třebaže není vyloučeno, že malá část protestních hlasů fluktuujících voličů přejde k Trikoloře.

Odkud ještě?

Zajímavou otázku představuje případná ztráta hlasů ČSSD. Spekuluje se o přestupu Jaroslava Foldyny, který se již po debaklu strany eurovolbách nechal slyšet, že svou budoucnost nevidí v rámci ČSSD. V minulosti se Klaus mladší vyjadřoval o Foldynovi pochvalně (označil ho za „autentického obhájce levicových voličů“) a tento přestup by tedy dával smysl. Foldyna ale může zamířit i do řad SPD, jejíž akce v poslední době navštívil. Pokud by současně Trikolora zdůraznila sociální rozměr svého ekonomického programu, dokázala by patrně přitáhnout část zoufalých voličů ČSSD a stejně tak i část voličů pozvolna upadající KSČM. Na druhé straně by takový krok byl v rozporu s Klausovou dlouhodobou strategií a nepochybně by ho připravil o část pravicových voličů.

Případný transfer voličů KSČM ale není zas tak nepředstavitelný. Dnes KSČM představuje spíše stranu nostalgiků po starém režimu než reálně levicovou sílu, ve které navíc převažuje výrazně konzervativní přístup; překryv s elektorátem Trikolory je tedy poměrně značný. V této situaci bude zajímavé sledovat, jak dopadne souboj předsedy strany Vojtěch Filipa s bývalým místopředsedou Josefem Skálou. U toho je poměrně nepravděpodobné, že by ho Trikolora dokázala vstřebat, ale jeho případný přestup k SPD není nereálný.

V případě ANO je určitý přesun voličské přízně představitelný, nicméně současná politika ANO cílí spíše na levicové voliče a ti, které zajímala především otázka migrace a euroskepticismu, už jsou nejspíš u SPD. Právě o SPD se mluví jako o straně, která by mohla ztratit nejvíc. Ti, kdo dnes volí SPD se zavřenýma očima a zaťatými zuby, teď mají k dispozici novou stranu, která pro ně může být zajímavější. Nahrává tomu i dezintegrace samotné SPD, které jsme momentálně svědky.

Spojení roztříštěných

Vedle parlamentních stran se vznik nové strany projeví i v mimoparlamentním sektoru. Je zřejmé, že Trikolora bude labutí písní Realistů a nejspíš i Svobodných. Právě jejich elektorát se v podstatě kryje s elektorátem Trikolory (byť u Svobodných možná zbude pár posledních libertariánů). A je pravděpodobné, že k nové straně zamíří i mnozí voliči roztříštěné antiislamistické scény. Petr Hampl se zatím vyjádřil k nové straně nepříliš vybíravě: „Nová strana se chce zaměřit na témata jako rychlejší stavba dálnic, lepší využívání peněz ve školství a odstraňování zbytečné byrokracie. O tématech jako bezpečnost, imigrace a islám ani zmínka. Slovo ,národ‘ nezaznělo ani jednou. Za celou dobu nezaznělo žádné vyjádření, které by nemohl říct třeba Petr Fiala. V devítičlenném vedení strany je Tomáš Grygar ze Svobodných, a pak samí lidé, jejichž politické názory jsou absolutně neznámé (pokud nějaké mají). Můj první dojem: Dobrá zpráva pro SPD, špatná zpráva pro český národ.“ Jde nicméně spíše o ojedinělý hlas. Zde ovšem platí, že zatímco voliči těchto uskupení mají zájem na jejich sjednocení, vůdci mají zájem opačný.

Budoucí konflikty

Co už můžeme o nové straně říci? Je zřejmé, že Václav Klaus mladší je dobrý v oblasti politického marketingu, dokáže oslovit řadu voličů a umí zachytit část voličských nálad. Na druhé straně jde o výrazného solitéra, který dosud neměl možnost ukázat své schopnosti jako předseda strany. Je otázka, kdo bude dělat běžnou stranickou agendu, protože strany nefungují jen na základě prohlášení pro tisk. Důležité bude i to, nakolik se podaří ukočírovat osobní ambice členů.

Vedle toho bude nová strana řešit i další problémy. Trikolora zjevně přitáhne řadu konzervativních, euroskeptických, antiimigračních a klimaskeptických voličů napříč stranickým systémem. Ti se ale neshodnou na sociálních a ekonomických otázkách. Ve straně tak může vedle napětí z důvodu osobních ambic existovat i pnutí mezi ekonomickými liberály a welfare šovinisty.

Je možné, že nová strana skutečně stáhne konzervativní a euroskeptické elementy ze všech stran? A pokud ano, povede to spíše k jejich posunu k opačným hodnotám, nebo budou mít naopak pocit, že musí ještě přitvrdit, aby získaly nerozhodnuté voliče na svou stranu? To ukáže čas, nicméně není dobré zapomínat na fakt, že řada politických stran má své vlastní agendy i členy, kteří se od deklarovaných cílů Trikolory příliš neliší. Jen možná nejsou na první pohled tolik vidět.

Autor je politolog. Působí na Institutu politologických studií FSV UK.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies