Foto Petr Zewlak Vrabec
Posledního půl roku se zdá, že se boj se změnou klimatu stal doménou studentstva. Stávky, demonstrace, happeningy, koncerty, přednášky, setkání – klimatické hnutí se s příchodem Fridays for Future rozrostlo o stovky nových tváří, které berou velkou část práce na sebe. Změna klimatu se týká každého, ale my, kteří teď studujeme, budeme její dopady pociťovat celý život a budeme jí v budoucnu čím dál víc ovlivněni. Systémové změny ale sami nezařídíme – nemáme možnost pohybovat se ve vrcholné politice, nízký věk nám často znemožňuje volit, politici nás odmítají poslouchat. Jedinou možností je tedy informovat veřejnost a ukazovat náš postoj pomocí stávek.
Je těžké předčasně nedospět, když trávíte večery čtením vědeckých studií namísto užívání si mládí. Organizace stávek vyžaduje soustavnou a intenzivní práci. Je pak téměř nemožné vyhnout se environmentálnímu žalu, který prožívá velká část aktivistů a aktivistek klimatického hnutí.
I přes vlnu nesouhlasu ale Fridays for Future není jen skupina zmanipulovaných dětí – globální oteplování je vědecký fakt, a právě o vědu se opíráme, ať už se jedná o zprávy Mezivládního panelu pro klimatickou změnu (IPCC), studie či vědecké články, čerpáme z důvěryhodnějších zdrojů než naši odpůrci z řad konzervativních popíračů. I přes průkaznost všech faktů se ale boj proti změně klimatu zdá být v Česku obzvlášť náročný. Popírání globálního oteplování je u nás hluboko zakořeněné a málokterý politik je ochoten se pustit do tak kontroverzního tématu.
Strach ze středoškoláků
Je těžké předčasně nedospět, když trávíte večery čtením vědeckých studií namísto užívání si mládí. Organizace stávek vyžaduje soustavnou a intenzivní práci. Je pak téměř nemožné vyhnout se environmentálnímu žalu, který prožívá velká část aktivistů a aktivistek klimatického hnutí. Budoucnost je natolik nejistá, že pocity bezmoci a úzkosti jsou na denním pořádku. Jak by taky ne? V dnešní době se překrucování faktů stalo běžnou rutinou. Veřejné mínění je ovlivňováno úzkou skupinou mocných lidí, mezi vlastníky největších médií jsou uhlobaroni.
Přesto se národ více děsí středoškoláků, kteří jednou za čas nepřijdou do školy, a lidé se zaobírají radši formou jejich protestu než důvody, na které studenti poukazují. Místo dialogu se ozývají urážky, věcné otázky vystřídala rétorika typu: „A kolik jsi ty vysadil stromů?“ nebo „Nikdy jsi nejel autem, pokrytče?“ Stejný proces probíhá s šestnáctiletou Gretou Thunberg, která hnutí začala – pro velkou část médií je zajímavější fakt, že se mladá aktivistka objevila na fotce s plastovými obaly, než civilizační hrozba, na kterou se snaží upozornit.
Aktivismus tak bere hodně sil i času a výsledky přicházejí pomalu, často navíc s bizarním podtextem – příkladem může být jmenování Jana Zahradníka členem Uhelné komise. Fosilní průmysl je mocný, disponuje PR odděleními a prostředky, a ovlivňuje tak lidi napříč společností. Připomíná to boj Davida s Goliášem, ale David v dnešních dnech sílí a Goliáš si začíná uvědomovat možnost prohry – konec fosilních paliv je sice nevyhnutelný, uhelné a ropné společnosti se ovšem snaží udržet co nejdéle a udělají pro to cokoliv.
Kolaps se blíží
Snad nikdo, kdo v dnešní době rozumně uvažuje a sleduje důvěryhodná média, nemůže mít pochyby o závažnosti situace. Klimatický kolaps se blíží, civilizace čelí existenční hrozbě. Snad ještě není pozdě. Už dávno však nestačí uvědomělý způsob života a omezování vlastní uhlíkové a ekologické stopy – bez změny systému se zoufalý stav nezlepší. Není čas, musíme jednat – a studenti po celém světě, jakkoliv velké úspěchy za nimi stojí, na to nesmějí být sami. Tlak na politiky musí přijít z celé společnosti.
Zítra 20. září pořádáme se studenty a studentkami z Fridays for Future další stávku. Dosud jsme demonstrovali za budoucnost sami, tentokrát ale zveme každého, komu klima není lhostejné. Přijďte a ukažte, že zodpovědně myslíte na budoucnost nás všech. Přijďte a dejte najevo, že lidé bagatelizující klimatickou krizi a urážející studentská i jiná hnutí pouze odmítají fakta. Přijďte a společně můžeme věci změnit.
Autor je student gymnázia a mluvčí jihočeské pobočky Fridays for Future.