Foto Paul Lovis Wagner / Sea-Watch.org (CC BY-SA 4.0)
Kapitánka Carola Rackete, která do italského přístavu Lampedusa na lodi Sea-Watch 3 přivezla do bezpečí 42 migrantů navzdory zákazu bývalého ministra vnitra a předsedy xenofobní strany Liga Mattea Salviniho, se v on-line komentářové sekci deníku Guardian zamyslela nad budoucností oblasti Středozemního moře ve světle možné klimatické krize.
Rackete považuje klimatickou krizi za jeden z hlavních důvodů migrace z Afriky do Evropy. Právě klimatické podmínky totiž zhoršují situaci v těch nejchudších zemích, které se na tvorbě klimatické krize podílely nejméně. „Devastující bouře v Mosambiku, sucha v Somálsku, která tam zabila většinu hospodářských zvířat, a vlny veder v Indii jsou jen zlomkem toho, co přijde, pokud budeme i nadále pumpovat skleníkové plyny do atmosféry. Stále více lidí bude muset migrovat, aby přežilo,“ píše Rackete.
Prostřednictvím pasivní podpory se nic nezmění – všichni musíme být aktivní a poctivě usilovat o vytváření budoucnosti, kterou chceme.
Podle Rackete jde o země, které „globální Sever“ v koloniálním období dobyl, vyplenil a dodnes je drží jako rukojmí prostřednictvím jejich dluhů. Zároveň ale jejich obyvatelům znemožňuje důstojně žít – tím, že trvají na svém blahobytu, jenž do velké míry souvisí s vypouštěním skleníkových plynů. Přesto v bohatších zemích vidíme vzrůst pravicového populismu a snahy vyvinit se ze současné kritické klimatické situace. A tak místo úsilí o řešení můžeme u evropských, amerických či australských politiků pozorovat snahu vytvářet podmínky, jež budou odrazovat všechny, kteří jsou nuceni svou zemi opustit. Ať už jde o ostudné australské koncentrační tábory pro migranty na ostrovech Manus a Nauru, stavbu zdi na americko-mexické hranici nebo politický tlak evropských politických stran k ukončení záchranných akcí ve Středozemním moři.
Souvislost migrace a klimatické krize koneckonců vidí i OSN, která v nedávné zprávě zvláštního zpravodaje pro chudobu a lidská práva varovala před „klimatickým apartheidem“. Udržení současného blahobytu „globálního Severu“ lze totiž realizovat pouze omezením lidských práv těch chudších, zranitelnějších, těch, kteří nemají dost prostředků, aby se uzavřeli v relativně bezpečných zónách. Podle Rackete navíc pořád existují lidé, kteří beztrestně a vědomě přilévají olej do ohně klimatických změn a následnou krizi pak využívají k získání bohatství a moci.
Podle Rackete je načase začít těmto lidem radikálně oponovat: „Nestačí, aby Evropané tleskali těm, kdo zpochybňují ideologii Pevnost Evropa. Prostřednictvím pasivní podpory se nic nezmění – všichni musíme být aktivní a poctivě usilovat o vytváření budoucnosti, kterou chceme. Připojte se k aktivistickým hnutím a žádejte akci v oblasti klimatické změny. Dramaticky snižujte svou osobní uhlíkovou stopu. Pomáhejte migrantům a uprchlíkům, kteří už jsou ve vaší zemi, integrovat se do společnosti. Pokud můžete, podporujte organizace jako je Sea-Watch. Ale hlavně protestujte a hlasujte proti politice nenávisti a rozdělování.“