Chování rektora Zimy v kauze Home Credit není úlet, ale jeho norma

Tomáš Zima opakovaně selhává v pozici rektora Univerzity Karlovy. Akademický senát UK by jej proto měl odvolat.

Rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima se dostal v posledních dnech pod intenzivní palbu kritiky kvůli partnerství Univerzity Karlovy s kontroverzní společností Home Credit. Jak chci ukázat v tomto komentáři, není to zdaleka jediný případ, kdy rektor na etické rovině selhal. A protože sám Zima odstupovat nehodlá, akademický senát UK by jej měl odvolat.

Ruka ruku myje

Ještě minulý rok jsem jméno rektora univerzity, na které působím jako doktorand, ani neznal. Soustředil jsem se na svou práci a důvěřoval základnímu fungování institucí. To však byla velká chyba. Univerzitní samospráva stojí a padá s vůlí členů akademické obce angažovat se v jejím fungování. Důsledkem nezájmu je pak vzestup klientelistických sítí, které si mezi sebou rozdělují posty, a mají tak zájem na zachování vzájemné loajality bez ohledu na etické principy.

Poselství z rektorátu je jasné: Naše parta zůstává u moci. Nic se nemění.

Například v roce 2017 rektor Tomáš Zima navzdory protestům části akademické obce jmenoval děkankou Fakulty sociálních věd (FSV) Alici Tejkalovou, kterou zvolil fakultní akademický senát, přestože dříve publikovala v tzv. predátorských časopisech – nekvalitních pseudovědeckých publikacích bez recenzního řízení, které se vydávají za vědecké, a podkopávají tak integritu vědy jako takové. Celá kauza měla bohužel negativní následky hlavně pro kritiky publikování v predátorských časopisech na inkriminované fakultě. Například odborníkovi na média Václavu Štětkovi nebyla prodloužena smlouva, přestože jím vedený grant na FSV dostal později cenu Grantové agentury ČR za špičkový výzkum.

Když jsme se pak spolu s kolegy Tomášem Konečným a Ondřejem Crhákem vloni rozhodli vystoupit s podnětem vůči pravé ruce Tomáše Zimy, prorektoru Martinu Kovářovi, nenašli jsme v minulosti mnoho precedentů, kdy by akademičtí funkcionáři byli nuceni čelit důsledkům vlastního neetického jednání. Z obav před možnými snahami o zametení věci pod koberec a veřejné povaze Kovářova angažmá na univerzitě jsme náš podnět publikovali na internetu. A události se daly do pohybu.

Kovářovi spojenci

Martin Kovář byl zaměstnancem rektorátu i Filozofické fakulty (FF) UK, takže případ projednávaly akademické senáty na obou úrovních. Kontrast mezi jejich počínáním by však těžko mohl být větší. Akademický senát FF UK dal na zasedání 13. prosince 2018 prostor k vyjádření nám i Martinu Kovářovi, který jej ovšem nevyužil. My jsme představili svůj původní podnět i další analýzy, které mezitím vypracovali kolegové z translatologie a počítačové lingvistiky. Postup Akademického senátu FF UK byl věcný a profesionální. Téhož dne pak Kovář oznámil svoji rezignaci.

Oproti tomu „velký“ akademický senát UK, na nějž má rektor Zima a jeho tamní spojenci přirozeně podstatný vliv, kauzu Martina Kováře do programu jednání 14. prosince nezařadil; o věci se ale nakonec přesto jednalo. Kovář vystoupil na zasedání, odmítl veškerou odpovědnost a sváděl obvinění na „osobní útoky“. Řada senátorů ocenila jeho projev potleskem vstoje. Navíc se akademický senát UK usnesl, že „děkuje prof. Martinu Kovářovi za jeho dosavadní práci a činnost pro UK, které si velmi váží“ a že „považuje formu prezentace a šíření podnětu z podezření na plagiátorství spojené s osobou prof. Martina Kováře za velmi nevhodnou“.

Podjaté posudky v kauze Kovář

Celá kauza mohla v prosinci odstoupením Martina Kováře skončit. Jenže kvůli zásahům rektora Zimy se protáhla do následujících dvou měsíců, což značně poškodilo pověst celé univerzity. Rektor byl při vyšetřování pochybení svého blízkého spolupracovníka ve střetu zájmů, a proto se měl v dané době chovat co možná nejzdrženlivěji. Zima se však rozhodl do kauzy aktivně zasáhnout – nechal oslovit nezávisle na komisích dva české historiky, profesory Jaroslava Pánka a Roberta Kvačka. V pondělí 21. ledna 2019 zaslal posudky obou profesorů Etické komisi FF UK jako „důležitý zdroj informací“ a v pondělí 28. ledna se závěry obou posudků dostaly do rukou redaktorů serveru info.cz. Do večera byly stránky předních českých zpravodajských serverů zaplněny titulky jako „Historik Kovář není plagiátor, vyplývá z posudků“.

Etická komise FF UK se však nenechala zahnat do kouta. Ještě tentýž den označila postup rektora „za velmi nestandardní a neprospívající řádnému vyšetření celé kauzy“. Brzy také začal být jasný rozsah střetu zájmů vyplývající z osobních vazeb mezi Kovářem a oběma posuzovateli. Petice historiků následně varovala před bagatelizováním standardů při posuzování plagiátorství a „devastujícími účinky“ takového přístupu pro českou historickou vědu. Spolek Fórum Věda žije! zaslal rektoru Zimovi na toto téma dva otevřené dopisy; ve druhém z nich jej vyzval, aby „nadále nepodnikal kroky, jež by mohly být vnímány jako pokus o ovlivňování činnosti Etické komise“. Celou záležitost v podstatě uzavřela závěrečná zpráva Etické komise FF UK ze 14. února 2019 obsahující další sondy do Kovářových textů, komentáře k předchozím posudkům profesorů Pánka i Kvačka a čtyři nezávislé posudky zahraničních odborníků.

Profesor Kvaček údajně později svůj posudek po vlně kritiky stáhl a profesor Pánek se po diskusi s kolegy rozhodl rezignovat na svou pozici ve vědecké radě. Pouze rektor, který celou tuto zbytečnou tahanici inicioval, následkům svého jednání podle všeho čelit nehodlá.

Podivná dohra

Ač se to zdá být neuvěřitelné, Martin Kovář i po usvědčení z opakovaných podvodů opět údajně působí na rektorátu UK, kde má radit se strategickým záměrem školy na léta 2021–2025. Kovářovým nástupcem na postu prorektora se navíc stal jeho spolupracovník a přítel profesor Miroslav Bárta, který například editoval v roce 2017 spolu s Kovářem kolektivní monografii Lidé a dějiny, kde vyšel jeden z Kovářových zastaralých plagiátů za finanční podpory programu PROGRES. Tyto personální kontinuity dále dokreslují celkový přístup rektora k dané kauze. Poselství je jasné: Naše parta zůstává u moci. Nic se nemění.

Rektor, jehož vztah k univerzitnímu prostředí se utvářel v osmdesátých letech z pozice předsedy fakultní organizace Svazu socialistické mládeže a člena KSČ, zkrátka není vhodným strážcem akademických svobod, etických standardů ani dobrého jména Univerzity Karlovy v 21. století. Svědčí o tom i jeho nedávný krok, kdy Tomáš Zima uzavřel partnerství se společností Home Credit bez projednání s Akademickým senátem UK i bez úvahy nad možnými reputačními dopady a podle serveru Seznam Zprávy navázal netransparentní vazby s orgány Čínské lidové republiky.

Cílem mého komentáře bylo připomenout působení rektora v případu Martina Kováře jako součást širších vzorců jednání, na jejichž základě Zima řídí naši nejstarší univerzitu. Akademická samospráva není pašalíkem hrstky funkcionářů. Být jejím voleným zástupcem je naopak privilegium zavazující k vysokým etickým standardům. Rektor Zima jim očividně není schopen dostát a odstoupit nechce. Proto byla ve středu spuštěna petice členů akademické obce UK určená v první řadě pátečnímu plénu Akademického senátu UK, která vyzývá senátory k odvolání samotného rektora.

Autor je doktorand na FF UK.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies