Na podzim 2018, před komunálními volbami, se o nedostupnosti bydlení v hlavním městě mluvilo hodně. Nejhlasitěji zaznívalo, že se v Praze nestaví a za nedostatek bytů mohou hlavně složité byrokratické procesy, které musí developeři podstupovat. Tu a tam došlo v debatách na Airbnb a byty vlastněné spekulanty, oba problémy ale politici spíš bagatelizovali. U krátkodobých pronájmů přes digitální platformy padaly od některých sliby o regulacích, nedošlo však na to, jak komplikovaná by mohla být snaha byznys Airbnb omezit. V jedné z debat Seznamu s Jindřichem Šídlem a Jankem Rubešem měli kandidáti na primátora na kus papíru napsat kolik turistů ročně Prahu navštíví (loni jich bylo 9 milionů). Bylo vidět, že někteří se o toto číslo do té doby nezajímali. Jiří Pospíšil z TOP 09 a Petr Stuchlík z ANO napsali 15 milionů, Bohuslav Svoboda z ODS 1,7 milionu a pak tvrdil, že dal špatně desetinnou čárku.
Staví se nebo nestaví?
Což o to, získat stavební povolení je u nás skutečně složité, nesouhlasit s tím se dá jen těžko. V kontextu krize bydlení, která se projevuje ve velkých městech i mimo Evropu, byl ale tento argument zjevně zavádějící. Zrychlení povolovacího řízení by problém vysokých nájmů vyřešilo jen stěží. Bližší pohled na česká čísla navíc ukazuje, že se ve městě staví byrokracii navzdory. Na to, že stavební produkce ve městě roste, ale přibývají především luxusní byty a kanceláře, ostatně upozorňovali někteří odborníci i politici.
Mezi zájmy obyvatel a tématy, kterým radnice věnuje pozornost, už není propastný rozdíl, nové vedení se však na magistrátu ocitlo v době, která si žádá důraznější postup.
Ale i kdyby se skutečně nestavělo, představu, že samotné zvýšení developerské nabídky bude mít za následek snížení nájmů, si mohl každý zkorigovat pohledem na jiná evropská města, kde jsou lidé zvyklí denně míjet jeřáby a stejně utrácejí za nájem horentní sumy. Přesto zůstala nejslyšitelnějším vysvětlením bytové krize a výsledkem debat mantra o tom, že se nestaví. Ve svém vánočním projevu zopakoval i prezident republiky, že „zrychlení stavebního řízení je nutnou, i když nikoli jedinou podmínkou pro překonání bytové krize“. Jiří Pospíšil, předseda TOP 09, která šla do voleb spolu se STAN jako Spojené síly za Prahu, byl vedle neúspěšného kandidáta ANO Petra Stuchlíka jedním z těch, kdo tuto mantru opakoval nejčastěji. „Když teď budete chtít postavit nové byty, kvůli komplikované legislativě bude trvat osm až deset let, než je postavíte. Změníme proto stavební zákon,“ sliboval v debatách. Jak jednoduché.
Ani po volbách se nebáli členové nové koalice ve vedení Prahy problém nedostupného bydlení zjednodušovat nebo bagatelizovat. „Nebezpečí selhání si uvědomuju, protože procesy, které ovlivňují Prahu, jsou globální a silné. Lidi se ve velkém stěhují do velkých měst a cena bydlení roste,“ říkal v létě Petr Hlaváček, který kandidoval za Spojené síly, a zároveň dodával: „Je ale třeba říct, že v Praze je procento prázdných investičních bytů malé. Airbnb za problém považuju, ale je to záležitost pouze centra města, zbytek neovlivňuje.“ Spolehlivé údaje o počtu neobývaných bytů na území města však Praha dodnes nemá.
Plán na jeho pořízení se pokusili prosadit Piráti, narazili ale právě na Spojené síly – Jiří Pospíšil označil záměr zjišťovat počet prázdných bytů pomocí elektroměrů za komunistický, šlo by prý o špehování občanů. „Podle mého názoru to nepotřebujeme vědět přesně,“ řekla Alarmu k tématu Hana Kordová Marvanová ze stejného uskupení. „Ano, ten problém je velký a zvětšuje se. Je známá věc, že až 20 procent bytů v centru je pronajímáno přes Airbnb a další digitální platformy. Údaje z centra máme právě díky nim. Problém není v tom, že to nechceme řešit, ale v tom, že nechceme zkoumat elektroměry v soukromých bytech.“ Tak prozatím skončily pokusy získat přesnější údaje o počtu prázdných bytů a jejich koncentraci.
Nastartovat družstevnictví?
Ačkoliv koalici tvoří tři strany, kromě Pirátů a Spojených sil také Praha sobě, právě Síly obsadily dvě z klíčových pozic v radě, které mohou situaci s bydlením ovlivnit. Kromě Petra Hlaváčka je to Hana Kordová Marvanová, která si vzala na starost zlepšit dostupnost bytů pro pražskou střední třídu, zatímco Adam Zábranský z Pirátů pracoval během roku na zajišťování městského bydlení sociálně slabým. Zatímco se tedy ozývaly a stále ozývají upozornění na to, že je v Praze vysoký počet bytů prázdných, chátrajících, využívaných na spekulace či krátkodobé pronájmy a že byty se sice staví, ale jen luxusní, zůstalo bydlení převážně v režii strany, která těmto hlasům v zásadě oponovala.
Nutno však uznat, že právě Kordová Marvanová byla ve vyjádřeních ohledně bytové výstavby i konkrétnější. Podle ní by měli stavět jak developeři, tak město i družstva. Většinu roku upozorňovala na svůj plán nastartovat městskou podporu družstevního bydlení, ten je však momentálně na mrtvém bodě kvůli rozdílným názorům v koalici ohledně potřebných analýz. Zatím se nedá ani předpokládat, jak rozsáhlá a účinná by mohla podpora družstevnictví v Praze v budoucnu být. Radní Zábranský měl jako jediný ke konci roku konkrétní výsledky díky tomu, že měl k dispozici městský bytový fond, se kterým jeho úředníci systematicky pracovali. Aspoň v oblasti sociálního bydlení tak k nějakému posunu došlo.
Pojďme se ale podívat na to, jaká čísla a analýzy se v médiích objevily v průběhu roku, i na to, jakou relevanci mají prozatím prosazované plány a dosažené výsledky vzhledem k velikosti krize bydlení.
Rétorika byznysu
Podle Aktuálně.cz loni nejrychleji rostly nájmy na sídlištích. „Obyvatelé Hájů nebo Kamýku platí dnes stejné nájemné, jako platili obyvatelé Nového Města na konci roku 2014,“ cituje server zprávu společnosti Deloitte. Úroveň nájmů, jaká byla před pěti lety pouze v úplném centru města, se postupně rozšířila na celé území Prahy. „Příčinou výrazného zdražování je krom rostoucí ceny pozemků a prací hlavně neochota developerů v době vysoké poptávky zlevňovat. Neprodaných bytů je přitom k dispozici dost, jen v Praze je to 5300,“ píše Aktuálně.cz v textu Bytů je dost, firmy ovšem nic nenutí zlevňovat. V Praze vyjdou na 14 ročních platů. Server uvádí, že podle společných statistik developerských společností Trigema, Skanska Reality a Central Group od poloviny roku 2015 nové byty v Praze zdražily o 92 procent.
„Samy firmy jako příčiny výrazného zdražování opakovaně uvádějí pomalé povolování staveb a zmiňují také vysoké daňové zatížení. Přes údajný nedostatek bytů na trhu jich však v Praze v současnosti nabízejí několik tisíc,“ staví vedle sebe Aktuálně realitu a vyjádření firem, které některé politické strany evidentně prostě převzaly a opakují. U Stuchlíka, zakladatele společnosti Fincentrum, která se zabývá mimo jiné poradenstvím ohledně hypoték, přebírání rétoriky byznysu tolik nepřekvapí, zástupci stran by však veřejnosti měli předkládat poučenější stanoviska. A hlavně taková, která by ve chvíli, kdy všechny údajně trápí, že v Praze už si střední třída bydlení nemůže dovolit, skutečně vyjadřovala snahu situaci na trhu s bydlením narovnat.
Domluvit se s developerem
„Když to přeženete s restrikcemi, developer není řezník nebo zemědělec, peníze umí vydělat jinak a jinde,“ říká Petr Hlaváček, který si zakládá na tom, že se během jeho působení v úřadu město snaží s developery vést kvalitní vyjednávání ohledně velkých projektů. „Investoři byli donedávna zvyklí, že mají spoustu problémů, čelí obstrukcím a ještě po nich občas někdo chce peníze. Když pak řeknete: ‚Dejte mi 30 procent bytů, jako to dělají v Mnichově‘, investor řekne: ‚Za co? Za to, žes mě tady trápil a sám nic neřešíš?‘ Pokud je ale město aktivní, říkají: ‚Budeme o tom přemýšlet, protože mu chceme něco vrátit nazpátek‘,“ popisuje, jak by Praha mohla dobrou spoluprací získat.
Proti Hlaváčkově snaze naučit město líp vyjednávat se soukromým sektorem se nedá nic namítat. Skutečnost, že byla Praha donedávna zvyklá se pozemků bezhlavě zbavovat bez toho, aby pro investory připravovala jakékoliv zadání nebo s ním o podobě projektů vyjednávala, může bezesporu za spoustu promarněných šancí. Kdy se ale veřejnost dozví něco o výsledcích vyjednávání, která by měla souvislost s bytovou krizí, ale zatím pořád není jasné. Ačkoliv by rozvojová území Bubny-Zátory, oblast Rohanského ostrova a brownfieldu vedle Smíchovského nádraží, kde mají v budoucnu vyrůst nové čtvrti, mohla být klíčová pro budoucí řešení bydlení v Praze a nejeden politik včetně primátora na to upozorňuje, bližší informace o bytech v plánovaných čtvrtích nejsou.
Přesněji řečeno: nejsou žádné záruky, že zde nevzniknou jen luxusní bytové komplexy, které si stejně budou moci pořídit jen ti nejbohatší. Petr Hlaváček to rozhodně nijak nevyvrací a zástupci Institutu pro plánování a rozvoj hl. města Prahy (IPR) odpovídali na dotazy ohledně bytů v Bubnech-Zátorech při loňských prezentacích nové čtvrti tím, že na takto podrobnou fázi vyjednávání zatím nedošlo. Investoři se prý ale „zdají vůči budoucím jednáním vstřícní“. Současné vedení města může bezpochyby namítat, že k prodejům těchto klíčových rozvojových území došlo už před lety a navíc se často skládají z pozemků několika různých vlastníků. Manévrovací prostor dnešní radnice zkrátka není příliš velký. Postoj Petra Hlaváčka a IPR se však zatím zdá bohorovně klidný, přestože bližší informace pro Pražany nejsou.
Airbnb, platforma pro byznys
Navzdory ubezpečování, že Airbnb a podobné služby jsou problémem pouze centra města, se loni i obyvatelé Vinohrad, Letné, Žižkova nebo Karlína měli možnost blíž seznámit s tím, jaký rytmus má život v blízkosti bytů, kde přespávají turisté. I podle analýzy Deloitte počet bytů pronajímaných přes Airbnb ve městě roste a rozšiřuje se i mimo jeho střed. Podle jiné analýzy, od společnosti Colliers International, nabízí 69 procent hostitelů více než jeden byt. Jak píše Aktuálně, znamená to, že většina z nich nenabízí turistům vlastní domácnost, ale byty, které si opatřili za komerčním účelem. Těch, co pronajímají nevyužitý pokoj nebo vystaví svůj byt na platformě krátce před dlouhou dovolenou, je výrazně míň.
V Praze je díky digitální platformě založené dvěma kluky, kteří u sebe v bytě přes internet začali nabízet volnou matraci, jednou z nejvýdělečnějších firma Empirent dcery Ivany Tykač. Známá podnikatelka na pražských lukrativních adresách v centru v nultých letech výhodně skoupila desítky velkých půdních prostorů, kde mnohdy nechala přistavět další patra, a momentálně nabízí přes Airbnb a jiné platformy minimálně tisíc lůžek. „V domě v Jindřišské Empirent nabízí kromě dalších například byt pro 12 lidí v ceně 22 tisíc korun za noc,“ píší Hospodářské noviny.
Přestože zajistit kontrolu pronajímatelů je dost nesnadný úkol, snaží se města jako Berlín, Barcelona, Amsterdam nebo New York omezovat krátkodobé pronájmy pomocí povinnosti hostitelů opatřit si licence. V New Yorku dokonce ve vozech metra narazíte na pobídky ke kontrole sousedů, pokud si myslíte, že v bytě sami nebydlí a jen ho pronajímají. V Praze se snaží s Airbnb vyjednávat radní Kordová Marvanová, která se však k rozčarování předsedy spolku Snesitelné bydlení v centru Prahy Petra Městeckého zaměřila především na to, aby bylo město schopno od Airbnb vybírat poplatky a Praha tolik netratila. Městeckému, i jiným Pražanům, z nichž někteří emotivně vystupovali na debatách organizovaných například městskou částí Praha 1 nebo žižkovským festivalem Město k (ne)bydlení, ale výběr poplatků život nijak nezlepší. Praha by musela být aktivnější v omezení byznysu, aby měli obyvatelé středu města, kteří už mají řadu důvodů turisty nenávidět, znovu naději na klidnější život ve své ulici.
A ani v tažení ohledně poplatků nebylo město zatím příliš úspěšné. Podle Kordové Marvanové postup blokuje ministerstvo financí. Piráti se pokusili prosadit zvýšení ubytovacích poplatků v rámci změny zákona o místních poplatcích, sněmovna však odhlasovala jen mírný nárůst. Za hosta Airbnb teď město získá denně namísto patnácti korun o šest víc. Ve sněmovně se pak poslanci ANO Patriku Nacherovi nepodařilo prosadit, aby obce mohly stanovit období, ve kterém je pronajímání bytů přes Airbnb zakázáno.
Airbnb mohlo navíc nedávno slavit, když Soudní dvůr Evropské unie rozhodl, že je ze své podstaty digitální platformou, a ne společností, která zajišťuje ubytování. Pro platformu tak platí mírnější pravidla hry. Například nemusí městům o svých hostitelích poskytovat data. Pro firmu je toto rozhodnutí obrovským vítězstvím v kontextu všech dlouhodobých válek, které s ní vedou některá aktivní města a země. „Státy, které chtějí zákonem limitovat platformy, musí teď nejprve informovat Evropskou komisi,“ píše Politico. „Například Francie, která se o to pokusila, nebude moci požadovat, aby si hostitelé museli pořizovat licence.“ Města tak ztratila možnost se ve své snaze bránit byznysu platforem odvolat výš, spokojená je naopak lobby CCIA Europe, která zastupuje také Amazon, Google a Uber.
Je suis opilý turista
„Já jsem liberál a turisty mám rád, centrum je díky nim živé,“ začal Jiří Pospíšil svoji odpověď na to, jak by reguloval turismus, ve zmíněné předvolební debatě Seznamu. „Rád bych Prahu spíš kultivoval, aby nabízela návštěvníkům lepší program.“ S tím se dá nesouhlasit jen těžko. Kdo by nechtěl, aby se do Prahy jezdilo spíš za uměním než na stag parties. Tento druh odpovědi však vynechává podstatu problému, kterou je fakt, že na návalu turistů sice vydělává Airbnb, hotely, řetězce velkých obchodů v centru a tak dále, ale současně se zhoršuje kvalita života obyvatel Prahy a zvyšují se nájmy.
V Berlíně, kam míří miliony návštěvníků kvůli klubům a línému životnímu stylu, dobře znají spojení „nenávist k turistům“. V Barceloně, kde si na kvalitu života také potrpí, ji vyjadřují známými graffiti nápisy. U nás se ale pořád kocháme tím, že o naše hlavní město mají zájem lidé z celého světa. Marek Švehla vzpomíná v nedávném sloupku pro Respekt Je suis opilý turista na „smutnou dobu, kdy žádní západní turisté v Praze nebyli a na to, jak se z nich po převratu radoval“. Prahou 1 novinář prý nechodí, ožralými turisty obsypané beer bicykly nepotkává, a tak mu vlastně celý problém s turismem nepřijde až tak palčivý. Právě tenhle bohorovný klid je pro některé zdejší novináře a zajištěné vrstvy typický. Že nejde jen o invaze uřvaných Angličanů s půllitry v rukou, ale o to, že se kvůli cenám mění celé čtvrtě a lidé se musí z Prahy stěhovat pryč, jim buď nedochází, nebo jim to možná tolik nevadí.
Turismus skutečně není problém estetický. Jsou to však často jen dílčí a mnohdy estetické problémy města, která přitahují naši pozornost. Už od revoluce se snažíme na návštěvníky z cizích zemí udělat dobrý dojem, dokázat, že i u nás to může za pár let vypadat jako v Německu. I proto bychom se ale měli zajímat spíš o to, jakou kvalitu života je město schopné zajistit obyvatelům všech jeho částí.
Česká média se často zajímají o to, jaké nové architektonické skvosty u nás vznikly, namísto ikonických staveb by ale městu víc prospěl zájem o kvalitní bytovou nebo infrastrukturní výstavbu. I na řadu návštěvníků by nakonec udělalo větší dojem kvalitní městské bydlení, kterým se chlubí „číslo jedna“ všech žebříčků kvality života – Vídeň. I ze Skandinávie známe architektonické novinky především o bytových komplexech, knihovnách otevřených široké veřejnosti nebo cyklistických mostech, tedy projektech zvyšujících kvalitu života všem obyvatelům. Přijímat každého turistu s nadšením jen proto, že Praha pak díky nim vypadá světově, se zdá trochu pubertální, když Praha davy návštěvníků neumí využít i ve prospěch svých obyvatel.
Dědictví devadesátkové Prahy
V době, kdy některé byty nabízené na různých webech připomínají komůrky, ale stojí přes patnáct tisíc měsíčně, město stále doufá, že se situace zlepší postupným nárůstem různých drobných alternativ bydlení, jako jsou takzvané baugruppe, které má rád Petr Hlaváček, prosazující umírněný progres v podobě lepší komunikace s developery a vyškolení města k tomu, aby bylo schopno některé projekty vystavět samo. „Kdyby měl trh větší produkci, město by podporovalo vznik družstev a bylo i samo nějak aktivní, tak by to mělo stačit. Mám pocit, že v těchhle podmínkách už víc nezvládne,“ říká Hlaváček. Kdy a jak ale dojde k tomu, aby bylo město „samo aktivní?“ A v jakém rozsahu?
Primátor Hřib v nedávných Otázkách Václava Moravce uvádí jako úspěch Prahy především Zábranského práci s městským bytovým fondem. Ta je bezesporu skvělá, městští úředníci teď přidělují byty uchazečům v nouzi, podařilo se ubytovat několik desítek seniorů z ubytoven a azylových domů a pracuje se na tom, aby do konce volebního období ubytovali také všechny rodiny s dětmi, které teď nemají vlastní bydlení. Bytový fond však není velký ani natolik, aby kromě lidí v bytové nouzi dokázal zajistit byty i městem preferovaným profesím, jako jsou učitelé, policisté, zdravotní sestry a tak dále, k čemuž se koalice zavázala ve svém programovém prohlášení. Ve městě momentálně chybí několik desítek tisíc bytů, kdežto Zábranského úředníci pracují se stovkami. Oblasti sociálního bydlení se tedy radní Zábranský věnuje aktivně, bytovou krizi pro pražskou střední třídu to ale nijak neumenší.
Nahlédneme-li do publikace česko-kanadského politologa Martina Horáka s názvem Úspěch i zklamání: Demokracie a veřejná politika v Praze 1990–2000, je zjevné že od devadesátých let se ve městě leccos změnilo. Publikace popisuje zablokování pražské politiky těsně po revoluci, kdy vznikly dva nespolupracující tábory. Podle Horáka si zástupci politických stran ve městě, disponující po revoluci velkým majetkem a prostředky, zaskočení náročnými výzvami nové politiky rychle uvědomili, jak náročné je pouštět se do promýšlení dlouhodobých strategií, a začali se proto věnovat jen řešením dílčích problémů a zaplétat se do korupčních vztahů. Na druhé strany barikády stála občanská sdružení, která si zase rychle zvykla na to, že s nimi politici nespolupracují, a zvykla si na identitu hnutí protestních a blokujících.
Současnou radnici už však tvoří lidé z nových politických uskupení. TOP 09, základ Spojených sil vzniklý obrodou ODS, má v Praze blízko k občanským iniciativám, její bývalý primátor Hudeček inicioval vznik na Prahu progresivního IPR, Piráti se na radnici dostali poprvé a Praha sobě částečně vznikla přímo z občanských hnutí. Například radní pro dopravu Adam Scheinherr je spoluzakladatelem úspěšné iniciativy Libeňský most nebourat, nerozšiřovat! Mezi zájmy obyvatel a tématy, kterým radnice věnuje pozornost, tak už není propastný rozdíl, nové vedení se však na magistrátu ocitlo v době, která si žádá důraznější postup. Praha se totiž začíná měnit v místo, kde si mohou bydlení dovolit pouze movití.
Pokud se koalice během svého vládnutí nepokusí problém začít řešit, bude bohužel pokračovat ve zdejší tradici odsouvání problémů, které si zaslouží dlouhodobou strategii a systematickou práci, na neurčito. A hlavní město se skutečně stane privilegovanou, pro průměrně vydělávající nedostupnou enklávou.
Autorka je redaktorka Alarmu.