Foto kremlin.ru (CC0)
Turecko ve čtvrtek pozdě večer skrze anonymní vládní zdroj oznámilo, že přestane kontrolovat hranice s Řeckem. Evropská média okamžitě zaplavily titulky o „nové migrační vlně“ a k panice z koronaviru se přidala ještě panika z uprchlíků. Zároveň ale zapadla jiná, neméně důležitá zpráva: na řeckých ostrovech jako Lesbos, Chios a Samos se začali bouřit místní obyvatelé na základě zpráv o tom, že zde vláda bude nucena vybudovat další detenční centra pro uprchlíky. Mezinárodní agentury a velká média o tom sice informovala, do českého mediálního prostoru se však tato informace nedostala v podstatě vůbec. Co se tedy ve skutečnosti děje?
K informaci o otevřených hranicích se v pátek nikdo oficiálně nevyjádřil, turecký premiér Recep Tayyip Erdoğan ji potvrdil až v sobotu ráno, kdy prohlásil, že nikomu nebude bránit v cestě do Evropy. Erdoğan tak de facto ukončil platnost dohody mezi EU a Tureckem z března 2016, která v době, kdy ji stvrdila Angela Merkelová, snížila počet lidí přicházejících tzv. balkánskou trasou (z Turecka přes Řecko dále do Evropy) o 90 procent. Výměnou za miliony eur tehdy Turecko slíbilo, že bude hlídat své hranice. Bylo ovšem jen otázkou času, kdy to Erdoğana přestane bavit. Nyní zmínil, že se dohoda celou dobu týkala pouze námořní hranice a ostrovů, nikoli pozemní hranice mezi Řeckem a Tureckem. Způsob, jakým se rozhodl dohodu ukončit, je na jednu stranu spektakulární, na druhou vzbuzuje spoustu otázek.
Davy mířící do Evropy
Ještě předtím, než turecká vláda informaci oficiálně potvrdila, začala na sociálních sítích mezi aktivisty a novináři kolovat videa, která potvrzovala, že turecké autobusy nabírají uprchlíky v Istanbulu a jiných městech a organizovaně je svážejí na různá místa pozemní řecko-turecké hranice. Během 48 hodin Turci takto přemístili odhadem 15 až 20 tisíc lidí. Internetem i tiskovými agenturami pak prolétla videa, jak se lidé tlačí na hranici, kterou na turecké straně nikdo nehlídá, kdežto na řecké straně stojí po zuby ozbrojená armáda. Všechny záběry ale pocházely z tureckých zdrojů. Turecká státní média také začala vysílat živé přenosy z ostrova Lesbos, kde se v pátek vylodil jeden člun s padesáti lidmi, ukazovala mapy s arabskými pokyny, jak se dostat do Evropy, a v neděli se v televizi objevil dokonce i pašerák, který převáží lidi na řecké ostrovy.
Erdoğan nyní má v ruce několik trumfů, kterými může manipulovat veřejné mínění doma i v Evropě a účinně vyvolávat strach. Uprchlíci, které drží v hrsti, na to ale velmi bolestivě doplácejí.
Zároveň měla turecká média od páteční noci, tedy pár hodin po anonymní informaci o otevřených hranicích, skvělé pokrytí různých skupin migrantů, kteří se vydali k hranici. Celá akce tedy vypadá především jako dobře naplánovaný mediální spektákl. Otázkou zůstává, co přesně je jeho účelem. Také je nutné pozastavit se nad některými detaily, například nad skutečností, že podle dostupných informací jsou mezi migranty především Afghánci a Íránci, kdežto Syřanů je úplné minimum. Někteří novináři na místě zmiňují i možnost, že na pochodu jsou i samotní Turci.
Jedno možné vysvětlení poskytly nedělní zprávy světových tiskových agentur, podle kterých Turecko potvrdilo masivní vojenskou kampaň v syrské provincii Idlíb, včetně sestřelení několika syrských letadel. Tisíce uprchlíků na otevřené hranici tak mohou sloužit jako potřebné odvedení pozornosti a mediální mlha.
Už ani uprchlík
Situaci samozřejmě nejvíce odnese Řecko, už tak zasažené nepokoji na ostrovech. Ostrovanům (oprávněně) dochází trpělivost – situace v táborech je strašná už několik let a z turistických rájů se stala místa zoufalství. Řecko na novou situaci reaguje těžkooděnci a tvrdě brání svou pozemní hranici – na hraničním přechodu v Edirne použili vojáci slzný plyn. Několik desítek migrantů bylo zatčeno a v rychlých procesech uvězněno. Zároveň Řecko požádalo o pomoc Frontex. Evropskou reakcí je tak především další opevnění hranice.
„Uprchlická vlna“ zatím ovšem prolétla jenom médii, samotné počty uprchlíků na hranicích stále ještě nejsou závratně vysoké. Podstatnější je právě evropská reakce. Na řecké ostrovy během neděle připlulo přes 600 lidí (což je relativně vysoké číslo, oproti průměru, ale stále zvladatelné), řecká pobřežní stráž ale přestala reagovat na nouzová volání člunů, které se dostaly do problémů na moři. Dobrovolnické skupiny informují na sociálních sítích o případech, kdy čluny volaly o pomoc několik hodin, přičemž na palubě přeplněných člunů byly i malé děti. Situaci berou do vlastních rukou i místní obyvatelé, kteří brání uprchlíkům ve vylodění, fyzicky napadli několik novinářů a pracovníků neziskových organizací a zablokovali hlavní přístupovou cestu do tábora Moria.
Guvernér pro severní část Egejského moře Kostas Moutzouris prohlásil hlavní město ostrova Lesbos Mytilénu za uzavřené a požádal centrální vládu v Athénách o pomoc. Žádá jednak lodě, které by odvezly migranty zpátky, a jednak úředníky, kteří by začali řešit žádosti o azyl přímo na palubě. Ostrované jsou připraveni udělat všechno proto, aby na jejich půdu další uprchlík už nevkročil. Je ale potřeba zdůraznit, že to není v současné situaci vůbec překvapivé. Řecko – a konkrétně nejvíce zasažené ostrovy – volají o pomoc už několik let a zbytek Evropy je vytrvale ignoruje.
Evropa opět zpovzdálí
Současná situace je v podstatě Erdoğanovým vítězstvím. Akce byla brilantně naplánovaná a evropští novináři vše zbaštili i s navijákem. Erdoğan nyní má v ruce několik trumfů, kterými může manipulovat veřejné mínění doma i v Evropě a účinně vyvolávat strach. Uprchlíci, které drží v hrsti, na to ale velmi bolestivě doplácejí. Z migrantů na hranicích Evropy se staly v podstatě figurky, které lze posadit do autobusů nebo je doslova vyprovodit na moře a pak je tam nechat bez pomoci, jak se to zrovna hodí. Byl by ale omyl domnívat se, že tím největším zlem v této hře je právě Erdoğan. Nikoliv, je to Evropská unie – ta totiž v podstatě jako jediná disponuje nástroji, jak situaci uprchlíků skutečně vyřešit. Množství lidí, kteří přežívají v děsivých podmínkách v Řecku, není nezvladatelné. Řešením mohl být například relokační program, který ale zablokovala mimo jiné česká vláda, společně s ostatními zeměmi Visegrádské čtyřky.
A je to opět Evropa, kdo situaci v Sýrii sleduje opatrně zpovzdálí a proti Asadovi nijak nezasáhla. Evropští politici tak víceméně dobrovolně, ze strachu, nekompetence a nedostatku vůle situaci řešit, vložili všechny karty do rukou psychopatickému diktátorovi a teď se bezmocně dívají, jak jich využívá. A o uprchlících ponechaných osudu na člunech uprostřed moře nebo na hranici pod náporem slzného plynu mluvíme už jenom jako o potenciální „vlně“, která nám přidělává starosti.
Autorka a autor jsou členy spolku Pomáháme lidem na útěku, který poskytuje humanitární pomoc uprchlíkům na Balkánské trase.