Je pátek 13. března a po setkání krizového štábu v britském úřadu vlády v Londýně začíná tisková konference premiéra Borise Johnsona a jeho dvou vrchních poradců. Jejími tématy jsou věda a lékařství. Johnson svůj proslov začíná v duchu mnoha současných projevů světových lídrů. Nový koronavirus je nejhorší zdravotnickou krizí této generace, po Británii se pohybuje daleko více nakažených lidí, než je potvrzeno testy, a mnoho rodin ještě přijde o své drahé a blízké. Pak zdůrazní, že je potřeba epidemii koronaviru zpomalit i proto, že v letních měsících je britský národní zdravotnický systém méně zatížen pacienty s ostatními onemocněními. Musí proto být přijata opatření, která zpomalí šíření a minimalizují utrpení.
Případ Číny naznačuje, že každé onemocnění je ve stavu zahlcení zdravotního systému desetkrát nebezpečnější než před zahlcením.
Do tohoto okamžiku se zdálo, že bude v tiskové konferenci britského premiéra následovat ohlášení podobně přísných opatření, jako v jiných státech. To však nenastalo. Johnson požádal kohokoli, kdo má jakýkoli z hlavních příznaků koronaviru, jako je kašel či teplota, aby zůstal po následujících sedm dní izolovaný od ostatních. Pak vyjmenoval opatření, ke kterým pravděpodobně přistoupí, ale až v budoucnu. Během nějakého budoucího okamžiku vláda Spojeného království pravděpodobně přistoupí k uzavření škol, uvalení karantén na domácnosti, v nichž jsou lidé s příznaky koronaviru, k rušení hromadných akcí či výzvě k izolaci seniorů. Intuitivně to nedává smysl – proč otálet s opatřeními, o jejichž efektivitě je vláda přesvědčena, až do okamžiku, kdy bude situace ještě horší?
Česko a případ Nejedlý
Z následné argumentace premiérových vrchních poradců však brzy vyšlo najevo, jaký je plán. Zvážili totiž dobu trvání epidemie, a nakolik budou lidé ochotni skutečně dodržovat pokyny vlády. Podle jejich vědeckých modelů totiž mohou opatření trvat něco mezi čtrnácti až dvaceti týdny a vrchol epidemie bude někdy mezi deseti až čtrnácti týdny od okamžiku konference. Vydrželi by senioři více než čtyři měsíce sami doma odříznuti od světa a vydrží se o ně společnost tak dlouho bezchybně starat? Co se stane dětem, které nebudou chodit do školy? Opravdu se přestanou po dobu čtyř měsíců setkávat? A co když je, potenciální nosiče viru, rodiče v nejkritičtější okamžik pošlou k ohroženým prarodičům? Když zrušíte venkovní sportovní akci, nepůjdou lidé místo toho posedět dovnitř, kde je riziko nákazy horší?
Britští experti, kteří epidemii a následný postup modelovali už od jejího vzniku v lednu v Číně, si prostě uvědomují, že stát má nad lidmi omezenou moc. Restrikce jsou pro ně omezený a dvojsečný nástroj, který lze „vyplýtvat“ na hlouposti. Do detailu proto modelují skutečné dopady opatření a formulují na základě toho kompletní strategii na měsíce dopředu. Například proto budou pravděpodobně žádat seniory o izolaci až v okamžik, kdy z trendů odhadnou nástup dvou či tří nejhorších měsíců epidemie. Podobně chtějí načasovat i další případná opatření typu zavírání škol.
Není pochyb o tom, že česká vláda nemůže volit stejná opatření jako britský kabinet už jenom proto, že na ostrovech je mnohem vyšší úroveň občanské poslušnosti a silnější společenský tlak na dodržování pravidel. Když tedy vláda Spojeného království požádá občany o karantenizaci lidí s příznaky, oni to opravdu ve většině případů udělají. U nás jsme oproti tomu už zkraje epidemie viděli třeba příklad Zemanova poradce Martina Nejedlého, který bez ostychu ignoroval karanténu po návratu z Číny. Opatření v Česku tedy bohužel musí být exekutivnější a vymahatelnější a tím nakonec v neděli premiér Babiš argumentoval při omezení pohybu osob v ČR.
Nejen opatření, ale i načasování
K britské strategii ale můžeme být skeptičtí z více důvodů. Zdravotnictví britských ostrovů má počet lůžek intenzivní péče notně pod evropským průměrem, konkrétně méně než sedm lůžek na sto tisíc obyvatel. Oproti tomu Česko mělo před epidemií skoro dvanáct lůžek a Německo přes dvacet devět lůžek intenzivní péče na sto tisíc obyvatel. Ve světle těchto čísel lze chápat krapet uvolněnější přístup Německa. Britské zdravotnictví vyhladovělé dekádami škrtů se bude muset naopak brutálním tempem mobilizovat a znásobit své kapacity. Scénář přehlcení zdravotnických kapacit a s tím spojenou zvýšenou smrtnost Johnsonův tým naprosto zamlčel, i když téměř jistě nastane. Co dalšího britský premiér zamlčuje? Nebyla jeho páteční konference spíš jakousi snahou uchlácholit obyvatelstvo hezkými grafy a pocitem, že vše řídí úžasná a promyšlená věda, zatímco skutečný plán je mnohem hrozivější?
S onemocněním COVID-19 je spojeno mnoho nejasností, například jak dlouho po prodělané nákaze je člověk imunní a zda stále může být přenašečem nákazy či jestli virus neinteraguje s evropskými etniky trochu jinak než s asijskými. Případ Číny navíc naznačuje, že každé onemocnění je ve stavu zahlcení zdravotního systému desetkrát nebezpečnější než před zahlcením. Je proto moudré epidemii škrtit a dát zdravotnictví čas studovat průběh onemocnění a připravit své kapacity, jako to děláme v Česku.
Na druhou stranu ale platí něco, co zmínil premiér Johnson na tiskové konferenci. Potlačování nového koronaviru drakonickými opatřeními je většinou funkční jen po dobu jejich platnosti – při jejich uvolnění začne epidemie růst tou samou rychlostí jako předtím. Je potřeba mít plán, strategii, opatření dobře načasovat a vědět, zda jsou udržitelná. Česká vláda si zjevně v pátek 13. března do důsledků uvědomila následky uzavření škol a následného shromažďování školáků v jiných prostorách. Na poslední chvíli pak situaci záplatovala sobotním zavřením obchodů a restaurací a opatření nadále gradují. Restaurace, které nakupují suroviny na pár dní dopředu, měly na nová pravidla nulovou šanci zareagovat. Působí to jako kroky někoho, kdo má vše promyšlené do posledních detailů na týdny dopředu?
V tomto stavu setrváme nejspíš velmi dlouho. Stát se může ledacos, ale v médiích často citovaný výhled opatření na méně než tři měsíce je spíše bláhovým snem. V této partii je proto nutné myslet mnoho tahů dopředu, nejlépe mít promyšlenou celou hru až po šachmat. V koordinaci a využití velkého množství prostředků pro zvládnutí epidemie budeme tyto následující měsíce závislí na vládě. A proto se vlády po vzoru dotěrné babičky z filmu Kulový blesk ptám: „Nezlobte se, že vás zase obtěžuju, ale já jsem si vzpomněl, že jsem se vás nezeptal, jestli máte plán. Máte plán? A mohl bych ho vidět?“
Autor je občasný publicista a teoretický fyzik.