Foto facebookový profil Zdeňka Ondráčka
Vážený soudruhu Zdeňku Ondráčku, navrhuješ poslat vysokoškolské studenty na pole, která osiřela bez gastarbajtrů, a asi sám dobře tušíš, že je to jen rétorika – že autobusy Lidových milic nevyjedou, aby ty študiosa naučila prací na poli úctě k životu. Budiž. I rétorika má svůj význam v boji proti nerovnosti a nadvládě peněz. To není to, co Ti vyčítám, soudruhu. Proti vykořisťování je potřeba bojovat aspoň slovy, když už nedosáhneme na daňové ráje ani se nevypořádáme s domácí oligarchií. Že na tyto cíle nestačíš, není tvoje chyba. A i když český zákon to vidí jinak, třídní nenávist není to samé jako nenávist rasová. Máme právo cítit hněv vůči miliardářům, kteří neplatí daně a jejichž zaměstnanci nedostávají ani důstojnou mzdu.
Ruku na srdce, soudruhu, děti z bohatých rodin stejně na žádné pole nepůjdou, a Ty to víš. A studenti z chudších rodin už dávno pracují.
Ale nezlob se na mě, soudruhu, toto má být třídní nenávist? Koho chceš, aby čeští pracující nenáviděli? Studenty? Ptám se Tě: Proč, soudruhu? Nůžky nerovnosti se rozevírají, kapitalismus ničí ty nejslabší, kteří v těchto týdnech v montovnách za pár korun v době koronaviru riskují své zdraví a zdraví svých rodin, a ty zatím pořádáš rétorická cvičení proti mladým lidem. Kde jsi, soudruhu, byl, když odborový svaz KOVO žádal dvoutýdenní odstávku výroby? Místo toho teď štveš proti studentům vysokých škol, jako by oni mohli za stále těžký život stovek tisíc pracujících v této zemi.
I díky výdobytkům demokracie a sociálního státu už dnes studenti vysokých škol dávno nejsou jen z privilegovaných rodin. Bezplatné univerzitní vzdělání umožňuje i dětem z rodin pracujících a chudých získat univerzitní diplom. Je to také zásluha levicových hnutí a výsledek řady sociálních bojů v minulosti – buďme na to hrdí, soudruhu. Máme na co. Je pravda, že děti z dobře situovaných rodin stále dosahují na vysokoškolské tituly snáz, a je také pravda, že české školství stále příliš reprodukuje nerovnost a chudobu – chudší děti v něm mají menší šance oproti těm zámožnějším. Pojďme tuto nerovnost změnit, soudruhu. Jako komunista, soudruhu Ondráčku, jistě stejně jako já sníš o spravedlivějším světě. Navrhni tedy v Poslanecké sněmovně stipendia pro studenty z rodin s nižšími příjmy, zkus zajistit více peněz zejména do škol v periferních regionech, kde řada dětí dospívá takřka bez vzdělání a nedokončí ani základní školu. Jaký je asi v dnešní ekonomice čeká život? Nebudeme přece, soudruhu, poslouchat velkoprůmyslníky a manažery montoven, kteří od státu chtějí více absolventů učňáků, aby je mohli vykořisťovat, a pro svůj zisk redukují hodnotu lidského jedince a vzdělání na jeho funkčnost v továrně. Tvůj boj za tyto děti a za lepší svět je spravedlivý, soudruhu, a když Ti v poslanecké sněmovně uteče nějaké slůvko proti superbohatým, které by český zákon mohl klasifikovat jako šíření třídní nenávisti, budeš mít čisté svědomí i poslaneckou imunitu.
Máme na co navazovat
Ruku na srdce, soudruhu, děti z bohatých rodin stejně na žádné pole nepůjdou, a Ty to víš. A studenti z chudších rodin už dávno pracují a musejí se ohánět, aby zaplatili nájem a náklady na život v univerzitních městech. Nepotřebují Tvé rady ohledně toho, kde si přivydělat, řada z nich na polích skončí i bez Tvého poslaneckého požehnání. Jsou to děti a vnoučata Tvých voličů, tedy lidí, kteří často celý život pracují, pokud mohou, a jsou rádi, když se jejich potomci vyhoupnou o stupínek výš, k čemuž jim má dopomoci právě univerzitní diplom. Neplivej na jejich snahu, soudruhu Ondráčku, neposílej jejich potomky na pole – už teď se musejí otáčet, aby všechno zvládli. Není to od tebe soudružské.
Třídní nenávist je sice v této zemi nezákonná, ale Ty jsi komunista. Máš ji v popisu práce. Ty vidíš všechnu bídu světa, soudruhu, a nebudeš kývat oligarchům na báchorky o tom, že to s námi všemi myslí dobře. Ty vidíš, jak se za líbivými řečmi schovává snaha udržet status quo a privilegia a moc pro úzkou skupinu vyvolených, kteří se o ni nijak nezasloužili. Nikdy bys jako komunista neskočil na lep kapitalistů.
Volíš peprnější slova, abys nadzvedl bohaté liberály ze židle? Dobře děláš, soudruhu. Pokračuj v tom, řada lidí v naší zemi nemá kde hlavu složit, navrhni povinnost ubytovávat tyto lidi ve vilách milionářů. Pokus se na půdě Poslanecké sněmovny prosadit obědy zdarma pro všechny školáky, které budeme financovat z daní z luxusu. Ano, zdarma, jsi přece komunista, soudruhu. Podívej se do rudé Vídně, soudruhu, kde Tvoji umírnění sociálnědemokratičtí bratři danili šampaňské a kaviár a vybudovali systém obecního bydlení pro všechny. Máme na co navazovat a máme na co být hrdí.
Když Tvá strana oprávněně kritizuje americký imperialismus, pohlídej, ať se z toho nestane jen poklonkování ruskému autokratovi. Když Tvou stranu kritizují za minulost, statečně řekni, že ne vše bylo jen zlé, řekni, že nebyla nezaměstnanost ani bezdomovectví, ale omluv se za čtyřicet let diktatury, omluv se za policejní násilí i za politické vraždy. Nejsi přeci, soudruhu, žádný fízl!
Autor je redaktor Alarmu.