Pod Tatrami se stmívá: Nová slovenská vláda a snahy o omezování reprodukčních práv

Práva žen na interrupci i lidská práva obecně jsou na Slovensku v ohrožení. Koronavirová epidemie jen ukázala, kudy by se konzervativci a nejrůznější ochránci tradičních hodnot rádi vydali.

Foto účastníce protestu #kazdaznas

Slovenské feministky nás hned po únorových volbách připravovaly na děsivý scénář, v němž budou hrát hlavní roli tmářské postavy vnucující ostatním svou konzervativní a reakcionářskou politickou agendu. To, že jejich předpovědi opravdu nebyly jen malování čerta na zeď, vyšlo najevo docela rychle. Omezování interrupcí jako součást mimořádných opatření během trvání epidemie, faktické odmítání jednání ohledně témat souvisejících s lidskými právy nebo slovní útoky na ombudsmanku v prostorách parlamentu, kterých jsme v posledních dnech byli svědky, jsou s velkou pravděpodobností jen začátkem smutné ságy, která by se na Slovensku v čele s novou koaliční vládou mohla táhnout další čtyři roky.

Omezení interrupcí jako bezpečnostní opatření?

Snahy o ztížení přístupu k legálním a bezpečným interrupcím během vyhlášení výjimečného stavu byly experty sledovány v globálních rozměrech. Například v USA jsme byli svědky absurdních rozhodnutí, kdy některé státy provádění povolily a další zakázaly v časovém rozpětí menším než 24 hodin. Mimořádný stav navíc využili vytrvalí protestující proti možnosti volby. Ti se před gynekologickými klinikami shromažďovali ve větším počtu i díky tomu, že na demonstrace mohli vzít i své děti, které kvůli epidemii Covid-19 momentálně nechodí do školy. Ženy, které musely na kliniku kvůli bezpečnostním opatřením přijít bez doprovodu, tak byly zranitelnějším a lehkým terčem útoků.

Na Slovensku se zase některé nemocnice svévolně rozhodly přestat vykonávat interrupce na základě „doporučení“ ministra zdravotnictví Marka Krejčího (OľaNO – Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti), který v rozhovoru ženy „poprosil“, aby chránily zdraví sebe a jiných, a interrupce nepodstupovaly. Jeho prohlášení potvrdili další politici, kteří argumentovali tím, že i další, „akutnější“ lékařské zákroky musely být kvůli koronaviru odloženy. Ignorovali tak fakt, že interrupce jsou ve skutečnosti jedním z nejbezpečnějších zákroků, jehož provedení navíc není tak časově náročné.

Téma omezení interrupcí postupně přitáhlo i mimocírkevní kruhy – organizace s úzkou vazbou k církvi, konspirační média i politické strany s nacionalistickými a fašistickými tendencemii začaly mobilizovat proti „hrozbě genderové ideologie“.

Existují přitom příklady, kdy je vláda schopná postarat se o zdraví žen i za mimořádných podmínek. V sousedním Rakousku jsou interrupce například povoleny formou tabletek. Ve Francii během pandemie zvýšili lhůtu na předpis interrupční pilulky ze sedmi na devět týdnů těhotenství. Citlivé a praktické kroky byly zaznamenány i v Německu, kde bylo povinné předinterrupční poradenství povoleno realizovat telefonicky. Nová pravidla o provádění interrupcí doma byla zavedena i ve Walesu. Na Slovensku se ale interrupce stále konají pomocí chirurgického zákroku v anestezii – bezpečné a méně rizikové interrupční tablety stimulující potrat nejsou dostupné, a to převážně kvůli konzervativním aktivistům, kteří jejich distribuci v roce 2013 na slovenském trhu znemožnili. Nejlepším důkazem, že ministrovi Krejčímu nejde o ničí bezpečnost, a už vůbec ne o zdraví žen během epidemie, nakonec dokazuje jeho vlastní strana OĽaNO, která se pokusila zakázat nebo ztížit přístup k interrupcím několikrát ještě předtím, než nastoupila do čela vlády.

Reprodukční práva na Slovensku bez koronaviru

Přístup k interrupcím na Slovensku, kterých je každým rokem méně, není přitom ani za normálních okolností jednoduchý. V zemi existuje zákonem dané právo na uplatnění takzvané námitky svědomí, v němž stojí, že od zdravotnického pracovníka nelze vyžadovat jakýkoliv výkon, který odporuje jeho svědomí. K tomu přispívají i různé podivné spolky a kluby lékařů, kteří své zákonem chráněné právo výhrady svědomí mohou použít k odmítnutí interrupci vykonat. Stejné právo uplatňují i někteří farmaceuti a farmaceutky – ti například organizují odbory, aby se lékárníci, kteří odmítnou prodat zákazníkům nouzovou nebo hormonální antikoncepci, nemuseli obávat ztráty zaměstnání. Tyto proudy se snaží zmíněné léky zařazovat do seznamu údajně „eticky sporných produktů“. Mohou tak nastat situace, kdy se farmaceut či lékárnice různými otázkami snaží zasahovat do soukromí klienta, aby se dozvěděli, zda hormonální antikoncepci bude používat pro jiné účely než na plánování těhotenství.

I když se oficiálně interrupce na Slovensku i nadále mohou vykonávat, je na zdravotnických zařízeních, aby odhadla, jak moc je žádaný lékařský zákrok nezbytný. Rozhodnutí o tom, kdo vyžaduje nezbytnou lékařskou pomoc, tak může záviset na lidech, kteří jsou na základě svých konzervativních přesvědčení ochotni hodit reprodukční zdraví žen přes palubu.

Anti-genderová politika i na Slovensku

První zmínky o možném omezení interrupcí se ve slovenských médiích objevily kolem roku 2011, kdy představitelé katolické církve začali diskutovat o kritice Istanbulské úmluvy. Postupně toto téma přitáhlo další aktéry z mimocírkevních kruhů, a to organizace občanské společnosti s úzkou vazbou k církvi, konspirační média, a rovněž politické strany s nacionalistickými a fašistickými tendencemi. Ti všichni začali mobilizovat proti „hrozbě genderové ideologie“. V roce 2014 tyto skupiny dokázaly politicky prosadit doplněk ústavy, ve kterém se hovoří o Slovensku jako o státu, který chrání heterosexuální manželství. O rok později vyhlásila organizace Aliance za Rodinu „referendum o ochraně rodiny“, explicitně zaměřené na diskriminaci LGBT skupin. Referendum bylo nakonec prohlášeno za neplatné.

Když se do parlamentu dostala strana Igora Matoviča OĽaNO, která sestává z menších stran Křesťanské unie, Změny zdola a ze strany NOVA, slovenské progresivní a feministické kruhy začaly upozorňovat na fundamentalistické pozice uskupení: pouze v minulém roce totiž podalo OĽaNO v čele s Richardem Vašečkou z Křesťanské unie spolu s Lidovou stranou Naše Slovensko, Smerem-SD a SNS (Slovenská národní strana) žádost o omezení nebo zrušení reprodukčních práv žen na Slovensku – a to opakovaně. Navíc krátce před volbami slovenský parlament hlasoval o „vyslovení nesouhlasu“ s Istanbulskou úmluvou.

Důležitost, kterou vláda přikládá omezení nebo úplnému zákazu interrupcí jako součásti svého volebního programu, potvrdila například poslankyně za OĽaNO Anna Záborská, která do strany vstoupila pod Křesťanskou unií. V rozhovoru pro slovenský deník Pravda mluvila o tom, jak se s Igorem Matovičem ještě před volbami dohodli na závazku o ochraně života a změně potratového zákona: „I pan Matovič je za ochranu života v každé jeho fázi. Když jsme dohadovali společný postup do voleb, zlepšení ochrany života byla jednou z našich priorit a pan Matovič s tím souhlasil.“

Politická manipulace na půdě parlamentu

Politické omezování občanských práv na Slovensku však nezůstává pouze u tématu interrupcí a reprodukčního zdraví. V minulých letech veřejná ochránkyně práv Marie Patakyová zprávu o své roční činností četla v prázdném parlamentu. Až tento rok ji svou přítomností podpořila prezidentka Zuzana Čaputová. Minulý týden tak Národní rada Slovenské republiky působila mnohem víc jako učebna, v níž záškoláctví neposlušných žáků (konzervativních poslanců) předešla prezidentka, jež svou účastí chránila ombudsmanku tak, jako ředitelka školy chrání učitelku, kterou žáci nedostatečně respektují.

Po čtení zprávy, která je již sama o sobě dostatečně znepokojující (jen v minulém roce šlo až o 130 zaznamenaných porušení občanských práv a svobod), se ani prezidentka, ani ombudsmanka nedočkaly důstojného závěru. Poté, co většina poslanců hlasovala proti přijetí zprávy, následoval nejdříve v parlamentu nepřiměřený potlesk, a potom i nekonečné slovní útoky ultrakonzervativních a nacionalistických poslanců, očividně podrážděných skutečností, že se ombudsmanka odvážila mluvit o lidských právech, interrupcích, trans*lidech a dalších, jejichž práva vskutku porušována jsou. Kotlebovci celou show uzavřeli návrhem na zrušení úřadu ombudsmanky, který se údajně zabývá „pseudokauzami“, jako jsou lidská práva.

Ombudsmanka se reprodukčních práv žen nezastavá jen ve své zprávě, v níž opakované návrhy minulé vlády na omezení přístupu k interrupcím označila za výrazný zásah do soukromí žen. Minulý měsíc spolu s některými slovenskými organizacemi působícími v oblasti lidských práv žádala bezpečný přístup k interrupcím, na které ženy mají nárok ze zákona, i za omezených okolností během krize.

Ticho před bouří?

Snaha o omezení reprodukčních práv a svobod většinou bývá pouze jednou z mnoha předzvěstí toho, jakým směrem se chce stát ubírat. Nejen na Slovensku s sebou nárůst konzervativismu nese nebezpečí nárůstu autoritatářských tendencí. Igor Matovič a strana OĽaNO se svou všeobecnou neodborností pro tyto tendence vytváří prostor. Obavy o politickou budoucnost Slovenska ale nevznikají pouze kvůli OĽaNO. V nedávné době například Kotlebova Lidová strana Naše Slovensko spojila síly s bývalou vládní stranou Smer-SD v Platformě za hodnotové Slovensko, která má řešit „hodnotové otázky“ v zemi. Jak se politická situace s postupným rozvolňováním krizových opatření vyvine, je zatím otázkou, rozhodně ale neexistují důvody k optimismu.

Občanskou společnost a aktivismus na Slovensku čekají dlouhé čtyři roky. Práce, kterou slovenské pro-choice hnutí za daných politických podmínek dosud vykonalo, je obdivuhodná. Aktivistické skupiny, spolky a feministické iniciativy, jako jsou Aspekt, Možnost volby, Povstání pokračuje a další, byly nucené ohledně reprodukčních práv usilovat o udržování legálního statu quo nebo se mobilizovat při demonstracích, což samo o sobě vyžaduje nadměrné úsilí. Potvrzuje to i iniciativa pod názvem „Nebudeme ticho“, která od prosince roku 2018 pořádá pro-choice demonstrace téměř pravidelně.

Zdenka, jedna z aktivistek, která se na organizaci zmíněné iniciativy od začátku podílela, současnou situaci komentuje takto: „Koronakrize v tomto případě opravdu není hlavní problém. Je to jen začátek. Z jednání nové vlády je totiž očividné, jakým směrem plánuje pokračovat.“  Podle ní je důležité, aby aktivistky a aktivisté pokračovali v boji, ale rovněž podotýká, že je vynakládat energii udržitelně, protože slovenský feministický aktivismus čeká dlouhé a náročné období. Potěšila ji proto i nově vzniklá iniciativa s hashtagem #kazdaznas, pod nímž se mobilizují aktivistky. „Takových iniciativ bude v budoucnu určitě třeba,“ říká Zdenka, „hlavně však bude potřeba, aby se různé skupiny, na které nová vláda a parlament útočí, v boji spojovaly a vzájemně se podporovaly.“

Mina Baginová je antropoložka a feministická aktivistka. Maja Vusilović je členka kolektivu SdruŽeny.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies