Potřebujete pomoct? Pomozte si sami, vzkazuje ombudsman

Do diskusí o strukturálním rasismu vstoupil ten nejpovolanější – ombudsman Stanislav Křeček. A zase to stálo za to.

Jakékoliv pokusy o přenesení závažné debaty ze světa do České republiky dopadají pokaždé tragicky. Asi jako když se v nahrávacím studiu Budíkov pokoušejí nadabovat americkou konverzační komedii. Vinou překladu i dabérů nedává půlka děje smysl a zbylá půlka je trapná. Diváci nechápou, proč to ty Amíky tak baví – asi proto, že jsou blbí. Jo, tím to bude. Případ uzavřen.

Začalo to už před pár lety s #MeToo. Z hnutí, které volá po tom, aby se obětem sexuálního násilí začalo naslouchat, se v Česku stal feministický komplot pronásledující muže, kteří pomáhají ženám do kabátu a drží jim dveře. S Black Lives Matter to dopadlo stejně: opět se vyklidilo pole dabérským šumařům. Jako jeden z prvních se vyjádřil Petr Fiala. Připustil, že rasismus je sice problém, ale v Česku naštěstí nemá základnu. Jaký šok! Postarší úspěšný běloch se v životě nesetkal s rasismem. Jak je to vůbec možné?

Svět je složité místo

Miloš Zeman si také přisadil a svěřil se s originální myšlenkou, že Black Lives Matter je rasistické heslo. Naštěstí tento prezident zapomnění hned poté zmizel na zaslouženou dovolenou, takže ho nemusíme dál řešit. Živoucí důkaz, že i oligofrenik se může stát poslancem, Lubomír Volný, zase nakráčel do sněmovny v tričku s nápisem „Black lives don’t matter as black lives“ a s cedulí „All Lives Matter“. Aby té trapnosti nebylo dost, Miroslav Kalousek se zmíněný banner pokusil ukrást. Ale nepochodil.

Nemáte práci? Mějte práci!
Nemáte bydlení? Mějte bydlení!
Nemáte chleba? Jezte koláče!

Jako poslední z řady titánů ducha přispěl se svou douškou i ombudsman Stanislav Křeček. Ve svém komentáři pro Právo, nadepsaném „Black Lives Matter a ti druzí“, vytvořil krásnou ukázku dědy Simpsona křičícího na mrak. Osamělý starý muž vydaný napospas době, které nerozumí a ani nechce rozumět, získal důležitou úřední funkci. A tak může rozumovat. Ztělesněná noční můra, v níž musíme žít.

Stanislav Křeček začíná svou oblíbenou debatní figurou „je to moc složité a nikdo tomu nerozumí“. Pak během dvou odstavců prolítne konflikty v Severním Irsku, šíity a sunnity a nezapomene ani na kolonialismus a otroctví. Nejspíš proto, aby opravdu nikdo nepochyboval, že tomu nerozumí ani on sám. Prostý muž z lidu, který by v kmenovém společenství byl poblouzněným šamanem. A pak už to jede, bomba za bombou. Opravdový šrapnel přichází s větou „je-li obecně přijímán názor, že na bohatství vytvořeném v USA měla v minulosti značný podíl práce černošských otroků, pak totéž se o evropských Romech v žádném případě říct nedá.“

Zbytečné životy

Evropští Romové se na bohatství vytvořeném v USA rozhodně podíleli nesrovnatelně méně než černoši, ale všichni tušíme, co tím chtěl Stanislav Křeček říct. Evropští Romové jsou líná chudá kočovná verbež, která vždycky jen kradla slepice a unášela děti – psal to ostatně už Karel Hynek Mácha. Křeček nemá rád politickou korektnost (a já také ne), tak to prostě řekněme tak, jak to pan ombudsman myslel.

Smést šmahem ze stolu životy mnoha milionů lidí na základě jejich etnické příslušnosti a označit jejich životy svým způsobem za zbytečné, to je poměrně silná káva na zemi, v níž prý nemá rasismus základnu. Není úplně jasné, zda tím Stanislav Křeček myslí i ty statisíce Romů, z nichž mnozí trpěli v protektorátních táborech na území Česka, a pak všichni vylétli komíny nacistických vyhlazovacích táborů. Byl mezi nimi nejeden lékař, básník či advokát. Podíleli se nějak na tvorbě evropského bohatství? Těžko říct, jsou už mrtví, nic nám nepoví. Chválabohu!

Nebo měl na mysli dosud žijící romské dělníky a řemeslníky, kteří stavěli paneláky a dálnice v poválečném Československu, zatímco lžidoktor Křeček vytvářel evropské bohatství neoprávněným užíváním titulu JUDr.? Taky ne? Všichni dobře víme, že tím Stanislav Křeček samozřejmě myslí dnešní Romy, ty desítky tisíc chudých a špinavých „cigánů“ z vyloučených lokalit, kteří jezdí taxíkem do supermarketů, pobírají ohromné sociální dávky a snaží se vám ukrást nákup, když si zapomenete u pokladny paragon. Alespoň tak to přece psali v tom řetězovém mailu.

Nepomáhat a nechránit

Stanislav Křeček jedním dechem dodává, že Romové jsou u nás přece rovnoprávní občané a za své problémy si mohou svou laxností. „Tvrdíte-li, že vás nikdo nechce přijmout do práce, proč se tedy nezaměstnáte sami? (…) Nechtějí vám přidělit byt? Proč si sami nepostavíte domy a byty?“

Nemáte práci? Mějte práci!
Nemáte bydlení? Mějte bydlení!
Nemáte chleba? Jezte koláče!

Romové po celé republice se překvapením chytají za hlavu, v neziskovkách se zalykají vzteky, ekonomové a sociologové si trhají vlasy, že na to nepřišli dřív. Stanislav Křeček vyřešil veškeré problémy strukturálního rasismu v Česku. Možno aplikovat i na všechny ostatní menšiny nebo osoby:

Chovají se k vám blbě v práci? Změňte práci.
Šikanují vás úřady? Šikanujte je taky!
Hendikepovaní, potřebujete pomoct? Pomozte si. Vlastně to pro mnohé může být zajímavá bojovka, která nás všechny připraví na horší časy.

Ve světle tohoto mimořádného výkonu nemám strach o to, jak v Česku dopadne další vlna, která se k nám šine ze západu – fenomén tzv. cancel culture, zjednodušeně řečeno umlčování za nevhodné názory. Jak asi může něco podobného vyznít v zemi, kde veřejný ochránce práv popírá rasismus i diskriminaci a opovrhuje stovkami tisíc občanů, kterým má sloužit, aby se domohli svých vlastních práv? Dopadne to jako vždy znamenitě, doufám například v petici akademiků v čele s Martinem Konvičkou nebo plagiátorem Martinem Kovářem.

Autor tohoto textu má jediné štěstí. Je zdravým bílým heterosexuálním mužem. V nejbližší době tedy nehrozí, že by byl kýmkoliv omezován na svých právech, takže nebude služby pana Křečka potřebovat. A vy ostatní, co tolik štěstí nemáte, si holt trhněte nohou.

Ombudsman nechrání vaše práva? Chraňte si je sami. LOL, vy nuly.

Autor je publicista.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies