Foto Pexels
Vláda v pondělí vyřadila z programu jednání Istanbulskou úmluvu, která má chránit ženy před násilím. Smlouvu ratifikovala většina zemí EU i dalších evropských států.
Istanbulská úmluva je mezinárodní smlouva, kterou zaštiťuje Rada Evropy. Jejím cílem je předcházet genderově podmíněnému násilí, což v praxi většinou bývá násilí vůči ženám. Právě užití pojmu „gender“ v textu zákona se ale postupně stalo pro řadu politiků záminkou k tomu, aby úmluvu buď odsouvali, nebo přímo používali jako politickou rozbušku.
Čeští odpůrci smlouvy
Před Istanbulskou úmluvou a „ideologií genderismu“ varovala během předvolební kampaně například SPD Tomia Okamury, který v ní vidí dokonce „snahu o postupný rozklad staletých základů a hodnot západní křesťanské společnosti, založené zejména na tradiční rodině coby jejím klíčovém pilíři“.
Česko smlouvu podepsalo před čtyřmi lety a ratifikovat ji mělo už v roce 2018. Naposledy bylo její projednávání odloženo v pondělí, když byl dokument na poslední chvíli stažen z programu vládního jednání. Vláda odklad zdůvodnila tím, že mezinárodní smlouva vzbuzuje emoce a je potřeba ji ještě jednou odborně prodiskutovat.
Istanbulská úmluva vzbuzuje emoce hlavně u konzervativních politiků. Mnozí z nich říkají, že tuto oblast už máme pokrytou vlastními zákony zakazujícími násilí. V pondělí se v tomto duchu vyjádřil například poslanec a místopředseda lidovců Jan Bartošek a za zbytečnou a ideologickou označil smlouvu také europoslanec KDU-ČSL Tomáš Zdechovský. Oponenti zase namítají, že není důvod smlouvu neratifikovat, když je v souladu s našimi zákony, a jejím schválením bychom jen ukázali, že potírání násilí je pro nás stejně důležité jako pro většinu evropských zemí. Mezinárodní smlouvy ostatně slouží také jako určitá pojistka pro případ, kdy by země své vlastní zákony změnila tak, že už by dostačující v ochraně obětí nebyly. Odložení jednání o smlouvě uvítali na Twitteru mimo jiné i senátoři Jiří Čunek (KDU-ČSL) a Jaroslav Foldyna (nestraník za SPD).
Nevládní občanské organizace navíc upozorňují, že i přes existenci všech našich zákonů loni vyhledalo lékařskou pomoc přes 168 tisíc obětí domácího násilí. Téma se navíc v Česku stejně jako všude na světě stalo aktuálnějším v době karanténních opatření zaváděných kvůli pandemii koronaviru.
Důvodem, proč vláda obrátila a v pondělí jednání o smlouvě stáhla, přestože ještě v pátek o ní jednat chtěla, může být mimo jiné iniciativa spolku Tradiční rodina. Ten v sobotu na svých webových stránkách vyvěsil výzvu členům vlády. Lidé prostřednictvím předepsaného formuláře vyplnili své údaje a předepsaný text dopisu se odeslal všem ministrům a ministryním. Při počtu 72 670 odeslaných výzev tak pravděpodobně přes víkend zahltili emailové schránky politiků. Alarm se pokoušel telefonicky spojit s premiérem Andrejem Babišem, abychom se ho na důvody odložení projednávání smlouvy zeptali, ale bohužel neúspěšně.
Násilí jako tradiční hodnota?
Současně se ke smlouvě obrací zády náš severní soused. Polský ministr spravedlnosti Zbigniew Ziobro oznámil koncem minulého týdne, že Polsko, které smlouvu ratifikovalo, od ní bude odstupovat. Jako důvod udává, že je smlouva příliš ideologická a vyžadovala by, aby se dětem ve školách vysvětlovala „genderová ideologie“, která je prý v rozporu s rodinnými a katolickými hodnotami. Poláci se v reakci na to shromáždili v pátek ulicích hlavního města: někteří protestovali v barvách duhy, jiní v kostýmech odkazujících na dystopický Příběh služebnice spisovatelky Margaret Atwoodové.
Polsko smlouvu podepsalo v roce 2012 a ratifikovalo v roce 2015 pod vedením předchozí centristické vlády. Strana Právo a Spravedlnost (PiS) proti úmluvě vystupovala od začátku, stejně jako současný ministr spravedlnosti Ziobro, který ji už v roce 2015 nazval „feministickým výmyslem k propagování gay ideologie“. Polští konzervativci staví svou rétoriku a image na vymezování se proti homosexuálům dlouhodobě – například čerstvě znovuzvolený prezident Andrzej Duda během předvolební kampaně označil LGBT za „ideologii nebezpečnější než komunismus“.
Úmluvu dosud neratifikovalo kromě Česka ani Slovensko a Maďarsko. Ratifikovanou ji přitom mají i země s převažujícící muslimskou populací jako Turecko, Albánie nebo Bosna a Hercegovina. Istanbulskou úmluvu ratifikovala naprostá většina zemí EU, mimo Unii pak například Island nebo Švýcarsko. Celkem jde o 37 zemí světa.