Foto Mika Baumeister, Unsplash, CC0 1.0
Senát těsně neschválil Istanbulskou úmluvu o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácímu násilí. A to ve dnech, kdy Českem hýbe ostudný rozsudek podmínky nad mužem, který dvěstěkrát znásilnil svou nevlastní dceru. Přetřásají se další zdrcující příklady benevolence k násilí vůči ženám či dětem. V Senátu však bohužel zvítězila ultrakonzervativní ideologie, která jako rakovina prorůstá současným demokratickým světem. Která rozvrátila země jako Polsko či Maďarsko, která se chystá v podobě Donalda Trumpa znovu ovládnout Spojené státy, která ovládla Argentinu v osobě prezidenta Javiera Mileiho, kdy nejspíš platí, čím větší idiot, tím větší miláček – nejen – konzervativní pravice. Jako bychom se znovu v jakési halucinaci vraceli do třicátých let minulého století. Zapomenout však nesmíme ani na vůdce tažení proti genderu a západní dekadenci, kterou je po dlouhá léta Putinovo Rusko.
Senátor Pavel Fischer v debatě vyjmenovával různé ostudné rozsudky v případě domácího násilí, jak stát nepomáhá obětem a jak je připraven na tomto poli pracovat. Pak hlasoval proti úmluvě.
Předseda Senátu Miloš Vystrčil ve svém předvánočním projevu vyzdvihl, že se Česká republika vrací k prosazování lidských práv jako za Václava Havla. Po novém roce Senát zařadil zpátečku a lidskoprávní úmluvu, jejíž ratifikace u nás probíhá už deset let, zamítl. Sám Vystrčil pro úmluvu hlasoval a v Senátu za ni spolu s dalšími odhodlaně bojoval. Jenomže se spíše zdá, že Vystrčil svými postoji dlouhodobě mate, jaké je reálné rozložení sil a nálad v horní komoře parlamentu.
Tezi, že nás v Senátu zastupují moudří zkušení lidé, kteří jsou pojistkou demokracie, bohužel narušuje jejich kolektivní rozhodování a především individuální vystupování. Debata o lidskoprávním dokumentu, který se zabývá násilím na ženách a v rodinách, se totiž rychle stočila k otázce „genderu“, který je nejen pro mnoho senátorů a senátorek jakýmsi satanem na zemi, civilizační apokalypsou, morovou ránou tradičního světa. Na fakt o sociální konstrukci rolí, které zastávají jednotlivá pohlaví, reagují podobně nepříčetně, jako kdysi dávno duchovní a politické elity na tvrzení, že Země není středem vesmíru. Štěstí, že už není legální pálit druhé na hranici. Nicméně krom této úlevy jsme se o moc dál v Česku neposunuli.
Senát jako pojistka skupinové halucinace
Stačí se podívat na vystoupení v diskuzi, co někteří senátoři dokázali slepit dohromady: „Při ratifikaci Istanbulské úmluvy nám vznikne povinnost všude možně, mateřskou školou počínaje, Českou televizí konče, mást děti, mladistvé i mladé dospělé otázkou genderu, čímž záleží na nich, pro který gender se rozhodnou atd. Osobně považuji matení mladých lidí, ba dokonce dětí, touto otázkou za mimořádně nebezpečné. Zdůrazňuji – za mimořádně nebezpečné,“ děsil se novodobé hereze senátor Michal Canov, který kdyby jen tušil, co všechno vidí děti na TikToku nebo Instagramu, skočil by nejspíš pod vlak. Popravdě jediný, koho gender mate, je senátor Canov a další jeho mentální souputníci nejen v Senátu.
Zatímco předseda horní komory tlačil na přijetí úmluvy, jeho kolega z ODS a místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer se u řečnického pultu dělil o své halucinace a panické ataky: „Podle mého přesvědčení je primárním cílem Istanbulské úmluvy nikoli potírání domácího násilí a násilí na ženách, ale útok na tradiční tzv. stereotypní rodinu a zavedení ideálu multigenderové společnosti, vč. k tomu nutné převýchovy dětí a cenzury médií. Zdůrazňuji, že se požaduje výchova ke genderu na všech úrovních vzdělávání. Jenom připomínám pro vás, kdo máte malé děti nebo vnoučata, to je i mateřská škola… Zcela vážně opakuji, že si myslím, že smyslem té úmluvy je vymýtit evropskou tradici tradičního fungování rodin. Je to rázný krok směrem k té naprosté relativizaci toho, co je muž a žena, jak většinově funguje rodina a podobně.“
Ano, škola, školka, rodina jsou skutečně ta místa, kde se děti učí sociálním rolím přilepeným k jednotlivým pohlavím na základě zděděných mocenských struktur, kterým říkáme třeba tradice. Oberfalzer nebo Canov se tak třeba naučili, že být mužem znamená říkat nahlas každou blbost, která je napadne, a tvářit se u toho vážně.
Rodiny se jistě rozpadají. Jenomže v reálném světě se rodiny rozpadají už dávno a z úplně jiných příčin, kdy rodina a výchova dětí je obtížně slučitelná s podobou a fungováním současné kapitalistické společnosti. Rodiny ničí chybějící dostupná péče pro všechny děti od nejranějšího věku, chybějící bydlení, nedostatek peněz či špatně placené nebo vyčerpávající zaměstnání rodičů. Rodiny ničí alkohol, násilí a zneužívání tam, kde by měli být všichni v bezpečí, a ne slovo gender.
Své k tématu řekla i Daniela Kovářová, přední česká apologetka násilí na ženách: „Všichni muži v této místnosti máte obleky. Kravaty. Všechny ženy mají na sobě krásné šaty a barvy. Ženy a muži jsou na první pohled odlišitelní… Chcete tento na první pohled rozpoznatelný rozdíl odstranit? Já nikoli, mně se líbí.“ Bez kravaty Kovářová nepozná, kdo je muž a žena. Možná by to měla probrat se svým praktickým lékařem.
Senátor Pavel Fischer v debatě vyjmenovával různé ostudné rozsudky v případě domácího násilí, jak stát nepomáhá obětem a jak je připraven na tomto poli pracovat. Pak hlasoval proti úmluvě. Nezbývá než doufat, že už nebude kandidovat nejen na prezidenta, ale ideálně vůbec, protože jeho figura, „jsem hodně pro lidská práva a humanista vůbec, ale…,“ začíná být poněkud nesnesitelná.
Festival nesnesitelnosti obohatil také herec Tomáš Töpfer: „Víte, nesmíte se na mě zlobit, ale já mám pocit, na co Evropa zahyne. Bojím se, na co zahyne. Na takovéhle Istanbulské úmluvy, na kvóty, gendery, lisabonské strategie a všechno, co já jsem tady zažil. A na korektnost. My zahyneme na korektnost,“ varoval Töpfer, který je mentálně po smrti už několik dekád, což ho přivedlo do náruče ODS.
Konzervatismus, nejnebezpečnější ideologie současnosti
Výčtem bizáru by šlo pokračovat dlouho, ale je nutné také ocenit zapálení mnoha senátorek a senátorů, kteří se pokoušeli své genderem vyděšené kolegy uklidnit a přesvědčit, že přijetím úmluvy proti násilí na ženách se jim jejich svět nerozpadne. Ať už to byla Adéla Šípová, zmíněný Vystrčil, Václav Láska, Jiří Drahoš či prezident Pavel a další. Třeba lidovecká senátorka Miluše Horská coby disidentka své strany citovala evangelického faráře, podle něhož sice v Bibli není gender, ale ani internet či kočky, a přesto s obojím dokážeme žít. Připomínala také kolegům, že už zvládli bez řečí schválit úmluvu o násilí mezi fotbalovými fanoušky nebo že je součástí našeho právního řádu už 40 let úmluva OSN o odstranění všech forem diskriminace žen. Všechno bylo marné.
To, co v Senátu zaznívalo o hrůze z genderu byly věty a repliky, na které senátoři nepřišli sami. Sami by mnozí z nich ani netrefili do dveří. Replikovali věty z konzervativního antigenderového blouznění, které požírá svět. Detailně se mu v textech a reportážích na stránkách Alarmu věnovaly Magdaléna Dušková a Eliška Koldová. Strašení a šíření toxického narativu ze strany organizací jako Aliance pro rodinu nebo Hnutí pro život přineslo výsledky. Ze Senátu se místo pojistky demokracie stala pojistka násilí na ženách, které se říká tradiční svět. Z konzervativismu se stala jedna z nejnebezpečnějších ideologií současnosti, pro niž je příliš progresivní i eroze hornin.
Autor je redaktor Alarmu.