Foto Irish Defence Forces (CC-BY-2.0)
Některé členské státy Evropské unie systematicky porušují základní lidská práva. To asi není úplně překvapivá zpráva. O úroveň vážnější je ale to, že se na tomto porušování nejspíš aktivně podílí i Evropská pohraniční a pobřežní stráž, tedy Frontex.
Nejprve pár obecných informací. Právo požádat o azyl v cizí zemi je jedním ze základních lidských práv, která jsou zakotvena v mnoha mezinárodních dokumentech včetně práva Evropské unie. Podle těchto předpisů může každý člověk na území Evropské unie – i bez povolení nebo víza – a požádat o mezinárodní ochranu. Pokud například občan Afghánistánu vstoupí mimo hraniční přechod na území Chorvatska nebo Řecka, dopustil se sice přestupku, ale pokud požádá o azyl, musí být jeho žádost posouzena v souladu s platnými právními předpisy. Během posledních měsíců přibývá více a více důkazů, že toto právo žádosti o azyl je systematicky porušováno – a to především policií v Chorvatsku a Řecku.
Ostudná praxe
Existují velice dobře zdokumentované případy, kdy chorvatská policie migranty na svém území chytá, bije, okrádá a odváží zpět do Bosny a Hercegoviny. Podobné praktiky provozuje i řecká pobřežní stráž, která migrantům na člunech u řeckých ostrovů demontuje motory, přesunuje migranty na malé nafukovací záchranné čluny a odtahuje zpět směrem k Turecku. Novináři také důkladně zmapovali příklady toho, kdy řecká pobřežní stráž vytváří kolem malých člunů s migranty velké vlny nebo střílí před jejich čluny do vody ostrou municí. Toto všechno jsou však relativně staré zprávy. Evropská veřejnost i politici o těchto praktikách vědí, tyto tzv. pushbacky byly předmětem diskuzí i na půdě Evropského parlamentu. Nikdo však zatím nevyvinul žádnou větší aktivitu k tomu, aby tato praxe přestala být realitou.
Na to, že se řecká pobřežní stráž chová k migrantům pod hranicí lidské důstojnosti, jsme si už pomalu zvykli. To, že se takového jednání účastní i evropští policisté, kteří přicházejí ze všech členských zemí, je však alarmující.
Zásadním posunem v této oblasti je však výsledek dlouhodobé investigace týmu novinářů z několika různých zemí (německý Der Spiegel, mezinárodní Bellingcat nebo nezávislí Lighthouse Reports), která velice pečlivě dokumentuje skutečnost, že na zcela zjevně nelegálních pushbacích u řeckých ostrovů se aktivně podílejí plavidla Evropské pobřežní stráže Frontex. Frontex je celoevropský úřad, který pomáhá s ochranou vnějších hranic EU a jeho role v posledních pěti letech výrazně vzrostla především v Řecku. Jedná se o desítky stran původně neveřejných dokumentů, řadu videí i výpovědí jak migrantů, tak i svědků těchto událostí. Vzhledem k tomu, že význam Frontexu roste a zvyšuje se počet jeho členů i jeho rozpočet, jedná se o velice vážné podezření hraničící s jistotou. Chování policistů v jednotlivých zemích EU totiž můžeme sledovat a komentovat jen v hranicích jejich vlastní suverenity. Od evropských úřadů a agentur však očekáváme, že budou národní instituce hlídat, kontrolovat a případně i korigovat. Pokud se však členové těchto úřadů, v tomto případě dokonce policisté, účastní zjevně nelegálních aktivit, je velkou otázkou, jak chceme zajistit dodržování základních lidských práv. Vznikne snad agentura, která bude hlídat Frontex?
Frontex na obvinění reagoval velice vyhýbavě a defenzivně. Prohlásil, že spustí vlastní vnitřní vyšetřování těchto obvinění, po několika málo dnech ale vydal zprávu, že k žádnému pochybení nedošlo a znovu zopakoval, že jeho úkolem v Řecku je zajistit, aby nedocházelo k pushbackům a aby byla dodržována práva migrantů. Je absurdní, že by tato obvinění dokázal vnitřně prošetřit asi za čtyři dny, a zní velice nevěrohodně, když úředníci Frontexu tvrdí, že žádné náznaky důkazů neobjevili. Možná se zapomněli podívat na reportáže a materiály, které zveřejnili zmínění novináři (The Guardian, Der Spiegel).
Ve stejném duchu – tedy že se nic nezákonného neděje – se vyjádřili i řečtí představitelé. Tyto incidenty se ale neodehrávají někde na volném moři daleko od pevniny, ale v těsné blízkosti řeckých ostrovů, jako jsou Lesbos, Chios nebo Samos. Součástí investigace tak jsou svědectví řady Řeků, kteří tyto případy pozorovali z pláží a potvrzují, že se násilného vytlačování účastní lodě Frontexu (report zmiňuje i konkrétní plavidla). Zdroje uvnitř Frontexu také popisují, že mezi evropskými a řeckými policisty panuje silná součinnost a v oficiálních zápisech se místo pushbacků objevují výrazy jako „návrat“ nebo „deportace“.
Zvykli jsme si na nelidské chování?
V rámci návrhu nového migračního paktu, který předložila Evropská komise koncem září, patří Frontexu velice důležitá role při ochraně vnějších hranic a také při zajišťování návratů migrantů, kteří nedostanou mezinárodní ochranu. Je proto zásadní, aby Frontex byl špičkovou agenturou, která bude hlídat dodržování všech procedur a zajišťovat jistotu bezpečného a důstojného procesu při jednání s migranty. Samozřejmě ve chvíli, kdy by migrace byla pouze legální a dobrovolná (a nastal by světový mír), byla by role Frontexu velice jednoduchá a přímočará – zajistit evropské hranice pouze proti organizovanému zločinu nebo pašerákům drog. Žijeme však ve složitém světě, ve kterém neregulérní migrace existuje a existovat bude. Stejně jako je mnoho lidí, kteří zoufale utíkají před všemožným nebezpečím a válkami, měli bychom jako Evropská unie zajistit to, že lidská důstojnost patří všem, a ne jen některým vyvoleným. A Frontex stojí v tomto úkolu v první linii.
Na to, že se řecká pobřežní stráž a obecně řecké úřady chovají k migrantům velice drsně a pod přijatelnou hranicí lidské důstojnosti, jsme si už pomalu zvykli. Slýcháme o tom dlouhé roky a vlastně s tím nemůžeme kromě pohoršení na Facebooku nic dělat. To, že se takového jednání účastní evropští policisté, kteří přicházejí ze všech členských zemí, je však alarmující – a je velice důležité, aby takové jednání nezačalo být tolerováno. Znamenalo by to totiž, že tiché přehlížení porušování lidských práv v Chorvatsku nebo Řecku se stává oficiální politikou celé Evropské unie. To by nás všechny posouvalo z „pevnosti Evropa“ ještě blíže ke dnu lidskosti.
Autor je analytik spolku Pomáháme lidem na útěku.