Foto Flickr, public domain
Po několika letech se média opět zabývají uprchlíky ze Sýrie, protože česká policie před několika dny obnovila kontroly na hranicích se Slovenskem. Důvodem je relativně vysoký počet především Syřanů, kteří přicházejí ze Slovenska a procházejí přes Česko do západní Evropy. Celkem se letos jedná o více než 12 tisíc zaregistrovaných uprchlíků a denně policie zadrží několik stovek lidí.
Takové množství lidí nepřicházelo do Česka ani při vrcholu evropské migrační krize na podzim roku 2015. Úmyslně používám označení uprchlík, protože Syřani jsou stále braní jako lidé prchající před válkou, není možné je vracet do země původu a ve většině zemí EU mají dobrou šanci na získání nějaké formy mezinárodní ochrany. Jedná se tedy opravdu o uprchlíky a ne obecně o migranty.
V paradoxní situaci
Dostali jsme se do paradoxní situace. V roce 2015 přes naši republiku procházely spíše desítky migrantů nebo uprchlíků, které české úřady rychle zavíraly do detenčních táborů, odebíraly jim mobilní telefony a nechávaly týdny přespávat v nelidských podmínkách. Tehdy se uprchlíci velice rychle naučili, že do Česka se nesmí dostat a předávali si mapy, na kterých byla u Vídně šipka doleva směrem na Mnichov a přeškrtnutá Praha.
Ministr vnitra Chovanec se fotil s puškou, předseda ODS Petr Fiala se fotil u maďarského ostnatého drátu, každý uprchlík měl jednu politickou stranu, která byla proti němu, a diskutovali jsme možnost poslat na naše hranice ozbrojené myslivce. Ale živého uprchlíka nikdy nikdo nepotkal a báli jsme se jich v televizi.
Úřady ve velkém spoléhají na dobrovolnické nebo malé neziskové organizace, které vše zajišťují jen s vypětím všech sil.
Letos v září je situace o dost jiná. Přes naše území opravdu procházejí stovky nebo tisíce lidí do západní Evropy. Nikdo si toho ale řadu týdnů moc nevšímal, kromě lidí žijících v československém pohraničí a potom dobrovolníků na hlavním nádraží v Praze, kde uprchlíci čekali přes noc na ranní vlaky. Ministerstvo vnitra se rozhodlo obnovit hraniční kontroly, možná ve snaze počet uprchlíků omezit.
Jedná se ale o relativně zbytečnou snahu, protože pašeráci se v řádu dní pravděpodobně naučí, že uprchlíky je lepší vysazovat v hraničních lesích a nevozit je na české území. Uprchlíci přestanou cestovat vlakem z Maďarska nebo ze Slovenska a budou ještě o trochu více trpět při pěším bloudění kolem Lanžhotu nebo Břeclavi, než je zachytí policie, která je zaregistruje, vystaví dokument o opuštění republiky a ukáže cestu na nejbližší vlakovou zastávku. Jedna věc však zůstala celých sedm let stejná. Všichni Syřané stále vědí, že v ČR nemají žádat o azyl, nemají tu zůstávat, protože tu štěstí nenaleznou.
Ve zbídačeném stavu
Uprchlíci přicházejí často ve velice zbídačeném stavu s nohama rozdrásanýma od ostnatého drátu, pohmožděnými kotníky, hnisajícími ranami nebo bez léků na chronická onemocnění. S klesajícími teplotami je čím dál riskantnější každý nocleh pod širákem. Až do konce září se o uprchlíky v Praze starala téměř výhradně dobrovolnická Iniciativa Hlavák, která takto působí už od roku 2015.
Minulý týden se podařilo vyjednat za podpory zmocněnkyně pro lidská práva Kláry Laurenčíkové a ministra vnitra Rakušana přistavení vytápěného vagonu s kapacitou 100 míst pro přespání, to je nutné ocenit! Je to však jen malá část nutné pomoci, pokud se shodneme na tom, že každý člověk si zaslouží důstojné zacházení.
Úřady ve velkém spoléhají na dobrovolnické nebo malé neziskové organizace, které vše zajišťují jen s vypětím všech sil. Základní profesionální lékařská pomoc by měla být zajištěna už v migračních centrech, která jsou zřízena v českém pohraničí. Je ostudou především ministerstva vnitra, že nedokáže poskytovat první pomoc a do nemocnice musí uprchlíky vozit vlastními auty dobrovolníci.
Řešení existuje
Česká policie se chová trošku jako chytrá horákyně. Učiní zadost oficiálním požadavkům o registraci a zapsání uprchlíků, ale zároveň rychle vydá výjezdní příkaz a o uprchlíky už se dále nestará. Ať se snaží sami, však oni je němečtí pohraniční policisté často vrací zpět zase z česko-německých hranic a pašeráci mají tak o výdělek postaráno. Boj proti pašerákům přitom ministr vnitra Rakušan označuje za jeden z důvodů obnovených hraničních kontrol. Je přitom nad slunce jasné, že ostnaté dráty ani policejní kontroly migrační pohyby nezastaví, ale jen mírně zpomalí, a hlavně výrazně zvýší riziko pro zoufalé uprchlíky, kterým nezbývá nic jiného než platit větší sumy peněz převaděčům. A množství lidí zůstane velice podobné, jen zdravotní a psychické následky budou horší. Pašeráci jsou zkušení a rychle si najdou nové cesty a způsoby.
Existuje řešení? Existuje jak krátkodobé, tak i to dlouhodobé. Z krátkodobého pohledu je nutné zajistit důstojné lidské zacházení, akutní lékařskou pomoc a začít urychleně jednat na Evropské úrovni o řešení tzv. neregulérní migrace. Protože bez toho vystavujeme lidi v nouzi opakovaným pokusům dostat se do bezpečí v době, kdy přes noc člověk potřebuje solidní zimní bundu, aby nedostal zápal plic.
V dlouhodobém měřítku se musíme zaměřit jednak na vysvětlování, že Česká republika není xenofobní nepřátelský stát, ale stát, který potřebuje více i méně kvalifikovanou pracovní sílu a dokáže k tomu nabídnout odpovídající životní podmínky. A pokud ministr Rakušan myslí vážně výroky o omezení neregulérní migrace, je klíčové vytvořit a zajistit bezpečné a oficiální cesty do Evropy, například přes humanitární víza na ambasádách v Turecku nebo s pomocí OSN. Protože v současné době nemá syrský uprchlík jakoukoliv legální cestu, jak se do Evropské unie dostat, a je nucen platit tisíce eur pašerákům a týdny trpět v balkánských lesích. Migraci není možné ani rozumné zastavit, je však rozumné migraci umožnit a správně regulovat. K tomu by však byla potřeba dohoda na úrovni EU a k té zatím Česká republika nepřispěla ani sebemenší snahou. Než toto naši politici pochopí, bude se zas a znovu opakovat diskuse o počtu policistů, jejich výzbroji a ceně ostnatého drátu.
Autor je analytik spolku Pomáháme lidem na útěku.