Fracek, který uřezal hlavu Borisu Johnsonovi. Slowthai se vrací s osobnějším albem

Britský rapper z Northamptonu se s přehledem vypořádal se syndromem druhé desky. Slowthai polevil v kritice společnosti a víc mluví o sobě.

Rapující pankáč, rapper, který začal dělat punk, ale taky provokativní glosátor celospolečenských nálad v postbrexitové Británii a kat Borise Johnsona, s jehož uříznutou hlavou vítězoslavně máchal na předávání Mercury Prize. Na tuto cenu by ale Slowthai nebyl nominován, kdyby jeho dva roky staré debutové album Nothing Great About Britain nepulzovalo vnitřní silou.

Británie nutně potřebovala někoho, kdo by frustraci jejích obyvatel přetavil do třaskavé nahrávky.

Rychlý mainstreamový úspěch šestadvacetiletého rappera, který se dostal do britské albové top 10 a momentálně má na kontě i nominaci na Grammy, samozřejmě těží ze společenské poptávky. Británie nutně potřebovala někoho, kdo by frustraci jejích obyvatel přetavil do třaskavé nahrávky. Slowthai si ale svoje místo tvrdě vydřel – jeho albový debut sice měl i slabší místa, veškeré váhání je ale na desce přebito autentickou energií, díky které se jí dostalo srovnání s prvními nahrávkami Mikea Skinnera nebo Dizzeeho Rascala. K nim se ostatně sám Slowthai odvolává.

Nabízelo se několik možných strategií, jak se postavit k druhé desce. Slowthai se rozhodl ukázat svou zatím skrytou tvář a na aktuálně vydané nahrávce Tyron pozval posluchače k introspektivnímu rozjímání. Už rapperovo křestní jméno v názvu desky a obal, na kterém se Tyron Kaymone Frampton zamyšleně opírá o strom, naznačuje, že energie tentokrát proudí jiným směrem. První polovina alba s hostujícím Skeptou a ASAP Rockym sice vyvolává nabasované duchy prvního alba a stále stejně okouzlujícím způsobem míchá punkovou naštvanost s drzou ležérností, track Play With Fire, který první polovinu alba uzavírá, už ale existuje v úplně jiném vesmíru. Slowthai pochybuje, reflektuje situaci, do které se díky úspěšnému prvnímu albu dostal, a spíš než společenskou krajinu mapuje svůj vlastní svět.

A aby bylo úplně jasné, v jakém bodě svého života se právě Slowthai nachází, vybral si pro předposlední track kolaboraci s Mount Kimbiem a Jamesem Blakem. Má to svou symboliku: Mount Kimbie a James Blake za sebou mají podobnou hudební trajektorii. Cesta z undergroundových klubů, ve kterých Mount Kimbie s Jamesem Blakem vytvářeli na konci minulé dekády unikátní postdubstepový sound, k velkým festivalům má spoustu styčných ploch s příběhem Slowthaie. Ten na aktuální nahrávce ukazuje, že tahle tranzice může proběhnout důstojně.

Autor je hudební publicista.

Čtěte dále