Foto fc-zenit.ru, Wikimedia Commons (CC BY-SA 3.0)
Sám Jindřich Trpišovský v rozhovorech často říká, že si připadá jako ve snu nebo v pohádce. Ani ne před deseti lety trénoval v divizi, v první lize působí teprve šestým rokem a během dosavadního tříletého angažmá v pražské Slavii s ní získává jednu trofej za druhou. K tomu je Slavia úspěšná i v evropských pohárech, v nichž sehrála obstojné zápasy proti velkoklubům, jako jsou Chelsea, Inter Milán, Dortmund nebo Barcelona. Trpišovského navíc zdobí sympatická image. V pozápasových rozhovorech odpovídá zpravidla ochotně a detailně, s respektem se vyjadřuje o soupeřích a v neposlední řadě nezapomíná zdůrazňovat, že herním projevem chce především dělat radost fanouškům. Docela logicky tak vznikla poptávka po jeho životním příběhu. Tu se pokusili uspokojit Štěpán Filípek a Jan Podroužek, fotbaloví redaktoři deníku Sport, kteří sepsali knihu s názvem Trpišovský. Úplný příběh milionového trenéra.
Úplně neautorizovaný životopis
Jelikož však Trpišovský s autory na knize nespolupracoval, k úplnému příběhu má jejich vyprávění pochopitelně daleko. Filípek s Podroužkem tak byli nuceni vyzpovídat pamětníky z řad hráčů a funkcionářů, kteří Trpišovského poznali při jeho dřívějších trenérských štacích (ti současní ze Slavie chybějí), nebo si pomáhat rozhovory s Trpišovským, které byly otisknuty dříve. Zcela bizarní je potom způsob citování trenérových pozápasových prohlášení, jenž má zřejmě navodit pocit exkluzivity, přitom ale jde o hodnocení pro klubové weby nebo média převzatá bez uvedení zdroje.
Zatímco zpočátku je Trpišovský líčen převážně pozitivně a jsou oceňovány jeho trenérské kvality, s přibývajícími stránkami se jeho obraz dramaticky proměňuje.
Po úvodní „umělecké“ momentce z dětství následuje chronologická rekapitulace všech Trpišovského trenérských působišť ve formě stručných (pod)kapitol. Části o trenérových začátcích v dorosteneckém fotbale až po postupný přechod k dospělému fotbalu patří k těm zajímavějším. Už tehdy se ustaluje Trpišovského obraz coby fotbalového fanatika, posedlého různými taktickými variantami a důrazem na kondiční připravenost. Pamětníci pak nepřekvapivě vzpomínají, že jim bylo okamžitě jasné, že takový trenér to musí dotáhnout alespoň do první ligy. Zato čím více se vyprávění blíží k současnosti, tím méně je objevné, až nakonec vyústí v nepříliš zdařilé referáty ze známých zápasů Slavie v Lize mistrů.
Skandální odhalení
Podle biografie stály u zrodu Trpišovského úspěšné trenérské kariéry dvě osoby: otec Jindřich, po němž syn zdědil vášeň k fotbalu, a pak kontroverzní těžař a podnikatel František Jampílek. Ten ve vyprávění vystupuje jako takřka dickensovská postava tajemného mecenáše. Kdykoliv byl Trpišovský v úzkých nebo stál před důležitou životní volbou, měl mu podat pomocnou ruku nebo správně poradit právě Jampílek. Pouto mezi nimi se datuje vlastně od Trpišovského trenérských začátků. Když po absolvování hotelové školy pracoval Trpišovský coby provozní v jedné z Jampílkových heren, viděl prý Jampílek, že se Jindřich v práci zaobírá beztak jenom fotbalem, a tak ho začal finančně podporovat, aby se trénování mohl věnovat naplno.
Zatímco zpočátku je Trpišovský líčen převážně pozitivně a jsou oceňovány jeho trenérské kvality, s přibývajícími stránkami se jeho obraz dramaticky proměňuje. K jeho spojení s Jampílkem, který měl „kupovat“ zápasy během svého sponzorování Xaverova, se přidávají další lidé s pochybnou pověstí, s nimiž Trpišovský spolupracoval: Ivan Horník na Žižkově, Ludvík Kárl v Liberci a konečně Jaroslav Tvrdík s čínskými majiteli v zádech ve Slavii.
Aby byl charakterizační obrat dokonán, je přizván k obsáhlým výpovědím Ivan Horník, který proslul jako nejznámější figura korupčního skandálu s uplácením rozhodčích a který se nyní pasuje do role Trpišovského patrona a mentora během jejich společného působení na Žižkově. V logice autorů ulpěl stín nekalostí i na Trpišovském a jeho realizačním týmu. Tak je například dána k dobru historka, že trenérský štáb údajně obvolává své bývalé svěřence a získává od nich citlivé informace o týmech soupeřů. Vše je korunováno hypotézou, podle níž si Slavia jeden ligový titul pojistila úplatkem u tehdejšího vlivného místopředsedy Fotbalové asociace ČR (FAČR) Romana Berbra, v době vydání knihy obviněného z korupce a dnes propuštěného z vazby: „V té době už měli někteří lidé v zákulisí (sic!) jasno: ‚Berbr rozhodl, kdo získá titul.‘ A tvrdili, že taxa za pomoc při zisku ligového prvenství se vyšplhala na dvacet milionů korun.“
Slavia a Jindřich Trpišovský se od knihy „vzhledem k rozsahu nepřesností a nepravd“ distancovali tweetem klubového šéfa Jaroslava Tvrdíka. Minimálně vzhledem k citovanému úryvku o „pomoci“ je to pochopitelné. Závěrečnou pointou, jíž nemá být cokoliv ani naznačováno, budiž skutečnost, že spolumajitelem deníku Sport, do nějž oba autoři biografie přispívají, není nikdo jiný než spolumajitel fotbalové Sparty Daniel Křetínský. Ten v roce 2012 inicioval tzv. kabelovou aféru, kdy měl předložit důkazy o korupci v českém fotbale. Jak ale vyšlo z odposlechů Miroslava Pelty vloni najevo, šlo o nahranou scénu s tehdejším předsedou FAČR Peltou a Křetínského kabela žádné důkazy neobsahovala…
Autor je komparatista a bývalý nekvalitní fotbalista.